Kapitola 7/38

20. února 2009 v 20:25 | Arvari |  Negative a svatba
Svatba je složitá věc, pročež se musí dobře promyslet...


"Tak, Liimatainene. Píšete si?" střelil generál po Jonnem jedním velmi ošklivým pohledem.
"Ano, pane," zavrčel Jonne.
"Opravdu si píšeš?" nakoukl mu Christus přes rameno. "Nerad bych se nakonec nevdal jen kvůli tomu, že jsi nedával bacha!"
"Ano, Christusi, PÍŠU SI!" zařval Jonne.
"Není nutný, abys křičel na mýho Kristianka!" napomenul ho Antti a majetnicky si svého Kristianka objal.
"Píšu si," oznámil naoko klidně Jonne. Ale v hloubi jeho duše to vřelo přesně jako ve varné konvici na malé kuchyňské lince. Malé, nenápadně KLAP, které se vzápětí ozvalo, způsobilo, že téměř zešílel. Zlostně se otočil.
"Ehm... dáš si kafe?" dotázal se nevinně Nakki.
"Vrrr..." zavrčel Jonne.
"No, asi ne," konstatoval Nakki, když si uvědomil, že výraz Jonneho tváře se rovná výrazu roztomilého kuřátka. Tedy těsně předtím, než do vás zaryje své maličké pařátky a začne vás klovat tím rozkošným zobáčkem. Nakki hlasitě polkl.
"Dvě kostky cukru, prosím," procedil Jonne skrze zaťaté zuby.
"A-ano, pane," kývl Nakki. Vzápětí před sebou Jonne našel šálek tmavé tekutiny.
"Nakki!" vykřikl zklamaně. "Tohle není můj hrníček!"
"Jistě. Promiň," pípl Nakki. Jen o okamžik později se už Jonne šťastně usmíval nad růžovým hrnkem o objemu třičtvrtě litru.
"Tak, generále," zaculil se, když malinko upil. "Mluvte. TEĎ už mě nemůžete ničím rozhodit!"
"Ehm..." dostal ze sebe z míry zcela vyvedený generál. "Takže, první bod. Ach, děkuji, Nakki..."
"Není zač, pane," poklonil se úslužně Nakki, načež se jal roznášet kávu i dalším osobám v místnosti. "Hele, lidi, kam se vlastně poděl náš kávovar?"
"Půjčil jsem si ho domů," oznámil Tommi. "Zatím jsem sem dal svou konvici. A slibuju, že u Ansy prosadím zakoupení něčeho lepšího!"
Jonneho oči se rozzářily jako oči děcka, které právě pod stromečkem našlo ohromnou krabici, určenou právě jemu. "Ty myslíš... esspresovač?" pronesl zbožně.
"Pokud ti to udělá radost," mrkl Tommi.
"Ach, lásko, my budeme mít ve zkušebně esspresovač!" zaradoval se Christus.
"Bože, to těm kofeinovejm závislákům ještě chybělo!" zaskučel Antti. "Lásko, myslíš, že se na tom naučíš?"
"Na co máme tebe, Anttíku?" zahihňal se Larry. "Ty jsi náš technickej typ!"
"Hele, skutečnost, že moje máma to má doma, neznamená-"
"Antti..." zaškemral Nakki.
"Anttísečku," vykouzlil Jonne psí pohled.
"Huš!" vyjekl Antti. "Copak tohle nemůžeme řešit až ve chvíli, kdy ten váš slavnej esspresovač budeme mít?!"
"Ne! Anttínku..." zavrněl Christus.
"Lásko, s takovou se nikdy nevezmeme," vzdychl Antti.
"Generále, diktujte!" zaječel Christus, když se velmi rychle posadil a uklidnil. Tedy uklidnil ve smyslu, že se již nedotýkal Anttiho, ne ve smyslu, že se uklidnil, neboť díky tomu, že mu bylo řečeno, že on a Antti by nemuseli uzavřít sňatek, se u něj možnost případného uklidnění snížila prakticky na nulu. Stručně řečeno byl naprosto vystresovaný.
"Liimatainen, kde jsme skončili?" zeptal se generál.
"Měli jsme určit první bod, pane," nahlásil Jonne.
"Ach, jistě!" upamatoval se generál. "Ten připadá na dnešek!"
"Už na dnešek, pane?" zamrkal Christus.
"Mladíku, jak mi máš říkat?" zamračil se generál.
"Už na dnešek první úkol, Antti?" opravil se Christus.
"Ano, už na dnešek, Kristiane! Dokonce první dva úkoly!" kývl generál. "Liimatainene!"
"Poslouchám, pane," oznámil Jonne.
"První bod. Sehnat svatební síň! Druhý bod. Sehnat prostory pro hostinu! Pod oba si velkým písmem napište PONDĚLÍ, Liimatainene!" poroučel generál.
"Hotovo, pane," konstatoval po chvíli Jonne.
"Třetí bod. Napsat pozvánky! Kolik máme hostů?" zajímal se generál.
"Sto," vzdychl zoufale Tommi. "Nemůžeme to stihnout! Nikdo tak narychlo nevezme zakázku na tisk!"
"Kdo z vás umí hezky psát?" pozvedl generál Aatamila obočí. Následovalo nervózní přešlapávání a šoupání nohama. "Nikdo?" zeptal se nevěřícně generál.
"Natti a Patti!" napadlo Nakkiho.
"A Helinka!" zazubil se Larry.
"Výborně, to zvládnou," pokýval generál.
"Mezitím já můžu sehnat nějakou firmu, která nám zařídí hostinu!" přihlásil se Tommi.
"Nebo vám může uvařit kuchař z našeho vojenského tábora!" navrhl generál.
Tommi zmateně vytřeštil oči. "Myslím... Tedy, děkuji, pane, ale myslím, že raději najdu nějakou vhodnou firmu."
"A my zatím vyrobíme výzdobu!" rozzářil se Christus.
"Bravo!" pochválil ho generál. "Liimatainene, máte to všechno?"
"Ano, pane!" zasalutoval Jonne.
"Výborně. A nyní se všichni oblečte. Jdeme shánět prostory!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama