Červenec 2009

Den čtvrtý

31. července 2009 v 22:57 | Arno Rasmussen |  Jann na farmě
Další den Janna vzbudilo řinčení kovu. Posadil se a promnul si oči.
"Co to..?" scházel pomalu po schodech.

176: Ale dneska tu velím já...

31. července 2009 v 13:11 | Arvari |  Story for those who...
Jonne se probudil v Jannově náručí. Zavrněl, pohladil Jannovo břicho a políbil jeho hrudník.

Poklidné odpoledne

30. července 2009 v 20:43 | Arvari |  One-shots
Autor: Arvari
Žánr: Slashová kravina na n-tou
Přístupnost: Slash je... Co je slash? PG-13?
Postavy: Sir General Christus, El Rafaello... A ještě jeden zvláštní host.
Shrnutí: Název nejspíš říká vše. Další děj neobsahuje, nesnaží se nic sdělit. Prostě jen... je.
Počet slov: 385
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... U něj člověk nikdy neví...

Naive - Kapitola 18

30. července 2009 v 10:46 | Sleazy |  Naive
Kris vošiel späť do Villeho izby a rovno zamieril na pohovku ku chlapcovi.

Den třetí

29. července 2009 v 15:52 | Arno Rasmussen |  Jann na farmě
Jann se vzbudil až před poledním. Protáhl se a ještě chvíli ležel. Musel uznat, že to tu není zas tak katastrofální, žádný hluk z ulice, smog a na nějaký ten zápach zvířat si taky zvyknete. Ale aby bylo tohle ráno dokonalé, zapnul by si televizi, uvařil kafe a pak si dal teplou vanu… Zasténal.

175: Vy jste banda MAGORŮ!

28. července 2009 v 17:42 | Arvari |  Story for those who...
Jonne otevřel dveře domu dokořán a široce se zaculil na dívku, která jimi vzápětí prošla. Pak se ještě víc zaculil na miminko, které držela v náručí.

174: Ahojky, Liimataineňátko...

26. července 2009 v 13:17 | Arvari |  Story for those who...
Jonne se usmíval a prstem hladil drobounkou tvář svého malého synáčka. Nemohl od něj odtrhnout oči. Byl tak nádherný, malý, růžový...

Den druhý

25. července 2009 v 22:14 | Arno Rasmussen |  Jann na farmě
Janna probudily sluneční paprsky, zabručel a otevřel oči.
"Ne!" vyhrkl a zase je rychle zavřel. "To nebyla noční můra?"

Den první

22. července 2009 v 12:20 | Arno Rasmussen |  Jann na farmě
Autor: Arno Rasmussen
Žánr: Komedie
Přístupnost: Všem
Postavy: Jann
Shrnutí: Robin odveze Janna na farmu proti jeho vůli. Jak přežije?
Poznámka: Nezám Janna tak, abych tvrdil, že chování je jeho, příběh se zatím neodehrál.

Noční milování

21. července 2009 v 20:29 | Arno Rasmussen |  One-shots
Autor: Arno Rasmussen
Žánr: Slash
Přístupnost: Vím já? Čím vyšší věk sem napíšu, tím víc mladších sem půjde xD 15+ asi :D
Postavy: Christus / Gary
Shrnutí: Chris miluje Garyho, ale ten o tom neví, až do jedné noci...
Poznámka: Nezám nikoho z uvedených tak, abych tvrdil, že chování je jeho, příběh se zatím neodehrál.

173: Kde je... Jannie?

18. července 2009 v 22:29 | Arvari |  Story for those who...
Jonne seděl na sedačce na nemocniční chodbě.

Bráška (X.)

14. července 2009 v 14:26 | Arno Rasmussen |  Bráška
Tak možná se to někomu nebude líbit, ale je tu konec. Následuje kraťoučká kapitolka a "konečné shrunutí"... Ale doufám, že se vám povídka líbila :)

Koncík (IX.)

14. července 2009 v 12:46 | Arno Rasmussen |  Bráška
Kristian pochodoval po šatně sledován oběma členy Mattiho skupiny, díval se na hodinky a klel. "Kde sakra může být?" Posadil se, chvíli poklepával nervózně prsty do stolu a pak zase vstal. Teemu i Simo se na něj nemohli dívat a tak zatím odešli. Kristian naštvaně kopl na lahve s pitím, která ležela na zemi. Zaklapání. Dveře se pomalu otevřeli. Hned jak uviděl botu, vyletěl. "Kde jsi kurva…" Zarazil se a zíral na Kittyho. "Co ty tu děláš?" Polkl. Bál se, jak bude Kristian reagovat a když ho teď viděl a to ještě nevěděl, co mu chtěl říct. "Ehm, já…" "Co to máš na sobě?" přerušil ho ale znechucený Kristian. "No tohle… Dal mi to Matti, ať si to vezmu. Děsně dlouho mi trvalo se do toho nasoukat. Je to děsný, co?" prohlédl se. "Ne! Ty seš v tom děsnej!" obrátil oči v sloup. Kitty sklopil hlavu. "Tak tohle nebude tak lehký…" řekl si tiše sám pro sebe. "Kde je Matti? Možná si to neuvědomuje, ale už je půl šesté a v sedm bysme měli začínat." Kitty se nadechl a vydechl. "Matti je v nemocnici." "Cože?! Co tam dělá, co se mu stalo, kdy přijde..?" "Nepřijde." pípl tiše Kitty. "Jak jako nepřijde a co budeme…" Kristian teď tupě zíral na kytaru v Kittyho ruce. "Ne… Děláš si srandu, že jo?" Kitty cukl koutkem. "Rád bych, ale Matti to chce."

Matti, co je ti? (VIII.)

14. července 2009 v 10:20 | Arno Rasmussen |  Bráška
Matti seděl ve zkušebně, blížila se desátá večerní, nikdo tam již nebyl kromě Kittyho, který stále pilně cvičil na kytaru a hlavně zpěv. "Kitty?" Otočil se ke gauči, kde byl opřený Matti, v obličeji byl bílý. "Co se děje?" "Víš, já... Zítra je ten koncert a…" "Máš trému?" řekl trochu se smíchem. "Jo, ale to není moc zábavný." "Já vím, promiň. Chceš si povídat?" Matti zvažoval, jak to říct. "No spíš… Jestli bys nemohl dneska spát u mě…" řekl tiše. Kitty se usmál, odložil kytaru a skočil na gauč vedle Mattiho. "No jasně, bráško, v klidu." Mrkl na něj. "Jen zavolám mámě." Za necelých patnáct minut vyrazili Mattiho autem k němu domů.

Ignorace (VII.)

13. července 2009 v 20:09 | Arno Rasmussen |  Bráška
Po více jak hodině se Kristian pomalým krokem došoural k autu a posadil se na místo spolujezdce. "Tak co?" zeptal se hned Matti. Kristian si povzdechl. "Taky musíš všechno vědět… Prostě mám nějaký starosti a prý to mám všechno z toho. Neměl bych se ničím zatěžovat." Otočil hlavu a podíval se na Kittyho. Pak se otočil zase zpět. "Takže se taky ničím zatěžovat nebudu." Řekl pevně a vyjeli zpátky k centru. "Máte dneska zkoušku?" zeptal se se zájem. "Jo, máme." "A mohl bych to dnes zkusit s váma?" "No jasně, ale cítíš se na to?" měl o něj obavy Matti. "Fakt už tě ta hlava nebolí?" "Ne, docela jsem se z toho tý ženský vypovídal." Pokýval hlavou. V Kristianově bytě vyzvedli jeho kytaru a jeli do zkušebny. "Můžu se dívat nebo..?" optal se opatrně Matti, ale Kristian jako by jeho otázku neslyšel. Matti mu pokynul, ať jde a tak se posadil na gauč.

Troska (VI.)

12. července 2009 v 20:43 | Arno Rasmussen |  Bráška
Kitty si odnesl kytaru nahoru a pak se zastavil v kuchyni, kde Matti pomáhal matce mýt nádobí. "Nevadí, když vám dnes nepomůžu?" omluvil se, ale paní Mikkonenová se jen usmála. "Jen běž, kam chceš. My to tu s Mattim zvládneme." "Chtěl bych jít za Krisem." Pronesl tiše, načež se oba dva znovu otočili. "A víš jistě, že je to dobrý nápad?" řekla trochu vážněji a i na Mattim byly vidět pochyby. Přejel si rukou přes oteklé oko. "Já… Myslím, že bych měl pořád zkoušet se s ním usmířit." "On si zvykne, ale je to horká hlava, udělá, co ho napadne hned, nepřemýšlí a bývá naštvaný nebo nešťastný dlouho aniž by s někým chtěl mluvit." Zamyslela se. "Ale jestli chceš, běž." Kitty si obul boty, prošel městem a pustil se podél řeky. Tentokrát šel pomalu, ale byl si jistý, že tam Kristian je.

Naive - Kapitola 17

10. července 2009 v 21:24 | Sleazy |  Naive
"Larry!"
Vo dverách stál úplne ohromený gitarista Negative.

První „koncert“ (V.)

10. července 2009 v 20:55 | Arno Rasmussen |  Bráška
"Ale no tak, Kitty! Ty už to umíš, tak se na to soustřeď." Zabědoval Matti nad úrovní jeho dnešních výkonů. "Ale mě to nejde, když… Když jsou tu lidi." Pípl, protože zkušebnu právě okupovalo kolem patnácti popíjejících lidí. Matti si povzdechl. "Ale tihle tě ani neposlouchají! Je fine hrát si pro sebe, ale mnohem lepší je hrát pro lidi. To snad nikdy nechtěl vystoupit?" Kitty se zarazil. O tomhle nikdy nepřemýšlel. "Vlastně… Ani ne. Nikdy mě to nenapadlo a když si to představím…" Zatočila se mu hlava. "To bych asi nedokázal, jsem prostě trémař, když jde o lidi." "No tak, začni s těmahle, ti se ti vážně smát nebudou." Povzbudil ho a Matti se zkusil soustředit jen na hudbu. "No vidíš, celkem ti to jde." Pochválil ho, protože pochvala je základ každého učení. "Ale nemůžu se na ně podívat. Když si to uvědomím, udělá se mi blbě a prostě to nedokážu." "Nekecej a hraj!" poručil mu v legraci a nutil ho do hraní tak dlouho, než se přestal o lidi okolo úplně zajímat. Z mlžného snu ho probudil až lehký potlesk několika lidí. "Matti! Oni mě poslouchali!" řekl zoufale, čímž ho rozesmál. "No vidíš, stane se, ale líbilo se jim to. Tak se neboj."

Vlastní kytara (IV.)

9. července 2009 v 22:01 | Arno Rasmussen |  Bráška
Kristian do sebe mlčky naštvaně cpal jídlo, zatímco Matti i Kitty si vychutnávali lahůdky paní Mikkonenové. Když bratři odešli, Kitty pomohl sklidit ze stolu a opět si v obýváku pustil výukové CD. Chvilku hrál, když přišla paní Mikkonenová a zlehka zaklepala na rám dveří. "Můžu?" "Samozřejmě. Vždyť jste doma." Kývl. Posadila se a tiše se dívala, jak se její dospělý nevlastní syn učí hrát na kytaru. "Moc mi to nejde." Zaculil se, ale paní Mikkonenová jen nadzvedla koutky. "To nevadí, naučíš se to." Zvedla se z křesla, sedla si na pohovku těsně vedle Kittyho a dala mu ruku kolem ramen. "A začni mi už tykat. Pro tebe jsem taky máma, stejně jako pro ty dva. A tvůj táta… Dávno jsem mu ty úlety odpustila. Jukka je po něm, tu jeho povahu už asi nikdo nezkrotí." Kitty přestal hrát a naslouchal vdoviným slovům. Něžně ji chytil za ruku a oba hned lehčeji snášeli ztrátu blízkého člověka.

Tahle kytara není TVOJE! (III.)

9. července 2009 v 11:25 | Arno Rasmussen |  Bráška
Druhý den si Kitty vyzvednul Mattiho starou kytaru a odnesl si ji domů. Posadil se do obýváku a zapnul si v hifi věži Mattiho CD, které mu nahrál speciálně pro výuku akordů a brnkání, které se má naučit do další lekce za týden. Vzal do ruky kytaru a nejprve si ji prohlédl. Pohladil dřevěné tělo, přejel prsty struny. "Jsi kráska." Usmál se na starou kytarku a zkusil zahrát melodii, která s pauzami opakovaně hrála z CDčka. Po pěti úspěšných pokusech bez dívání za sebou přešel k další části výuky. Vůbec neslyšel domovní dveře a tak ho hlas ze dveří docela překvapil. "Co to tu děláš?" zeptal se s náznakem podrážděnosti Kristian. Kitty sebou trhl, zahrál jakýsi děsivý tón a otočil se. "Já..? Já tady hraju." řekl co nejmileji, nechápal, co by Kristiana zas mohlo štvát. "No hrou bych to teda nenazval." Zašklebil se, když z CD vyšel tón akordu, který měl Kitty právě zahrát, i s instrukcí prstokladu. "To ti nahrál Matti, jo?" zasmál se arogantně, když padl jeho pohled na nástroj v Kittyho rukou. "Hej!" vykřikl a kytaru mu vzal. "To je bráchova kytara!" Nevěřícně na Kittyho hleděl, jako kdyby mu ukradl nějakou cennost. "Já vím, dal mi ji." Přikývl a zkoumavě si Kristiana prohlížel. "Dal? Nekecej! Nedal by ti svoji kytaru, ne TUHLE!" Věnoval Kittymu pohled jako na kopu hnusu a i s kytarou odešel. "Ale…" zaprotestoval Kitty, ale už pozdě.