4. kapitola

4. července 2009 v 17:23 | Arno Rasmussen |  Nehoda, aneb Bude to někdy jako dřív?
"Jonne! Jsi celý můj svět a já ti chci pomoct, proto… Zavolal jsem Villemu." Chvíli jsem počkal, aby to vstřebal, ale mlčel. "Všechny ty schůzky byly s ním. Dozvěděl jsem se hodně, ale ne o tobě, o úplně jiném člověku. Tebe…" řekl jsem důrazně. "…tebe znám jen já. A mrzí mě, že si o mě myslíš takovýhle věci." Sklopil jsem hlavu. Jonne se asi ještě nedokázal smířit se situací s Villem, ale na tabulku napsal Promiň. Sedl jsem si k němu a pohladil ho po tváři. "Celý je to jen nedorozumění." Už jsem mu radši nechtěl vyčítat, co si o mě myslel, nebylo by možná spravedlivé. Schoulil se do klubíčka v mém náručí. Byli jsme tam tak docela dlouho, dokud jsem si nebyl jistý, že usnul tvrdě. Pak jsem ho položil stranou, vstal a sfoukl skoro dohořelé svíčky. Rozhodl jsem se zavolat Villemu, že už Jonne o všem ví.


Zvedl jsem telefon, ale sotva jsem se dovolal, když jsem na rameni ucítil ruku. Docela jsem se lekl, vůbec jsem netušil, že by se Jonne mohl vzbudit. Přesto jsem Villemu všechno řekl a po očku sledoval výraz nejistého blonďáčka vedle mě. V ruce měl papír. Chtěl bych ho slyšet.Nadzvedl jsem obočí. "No dobře…" pronesl jsem k Jonnemu tiše. "Ville… Jonne by tě chtěl slyšet." Předal jsem telefon. "Jonne?" Ville chvíli čekal odpověď, než mu došlo, že vlastně už žádnou neuslyší. "Jonne... Ahoj… Já…" odmlčel se. Vlastně vůbec netušil, co mu má říct. Mlčky jsem si sedl na židli vedle a sledoval každý záchvěv Janneho tváře. "Hrozně se nám po tobě stýská. Mohli bychom se vidět?" Zadíval se na mě, podal mi telefon a pokýval. "Ehm… Ville? Prý ano, ale nevím, co." "Chce se se mnou vidět." vysvětlil mi a mě zaplavil pocit radosti. "Ville, zítra ti zavolám, tak se zatím měj." Byl jsem si jistý, že se na druhém konci taky usmívá tak, jako já.

Po dlouhé době jsem se vyspal úplně úžasně, zato Jonne se podle kruhů pod očima nejspíš celou noc převaloval. "Nerozmyslel sis to?" zeptal jsem se ho pro jistou, ale zakroutil hlavou. V klidu jsme se nasnídali a pak jsem dal vědět Villemu, že přijdeme do kavárny v hotelu. "Už jsi dlouho nebyl venku." Konstatoval jsem spíš jen tak pro sebe a uvázal mu kolem krku pruhovanou šálu. Vypadal dost nervózní a vzal si s sebou tabulku, aby mohl mít rychlejší reakce. Schoval ji pod červený kabát, aby ji schoval před pohledy lidí na ulici a vyrazili jsme. Ville už seděl s malým bílým šálkem v rukou u jednoho z odlehlejších stolů. Jonne se ve dveřích zastavil, nejspíš se sám nemohl donutit k pohybu. Vzal jsem ho pevně za ruku a dal mu pusu na tvář. "No tak." Dodal jsem mu odvahu s úsměvem. S pohledem upřeným do země došel až ke stolu, kde si za mé pomoci neochotně sednul. Ville zatím taky mlčel. Ticho trvalo zhruba deset minut, než Jonne konečně pod stolem něco naškrábal.

Zvedl tabulku. Promiň, bráško. Ukázal nad stůl, ale s pohledem stále stočeným do klína. "Vyděsil jsi nás, Jonne, a to pořádně… Ale jsem moc rád, že jsi v pořádku. Nic ti nevyčítám, nemůžu… Mám tě tak rád." Jonne konečně zvedl hlavu, po tvářích už mu stékaly slzy. Zvedl se, načež ho Ville napodobil a vroucně se objali. S podepřenou hlavou jsem tiše sledoval jejich počínání. Rozuměli si i beze slov, chvíli se na sebe jen tak dívali a přesně věděli, o čem ten druhý přemýšlí. "Chceš tu zůstat, Jonne?" zeptal se Ville na jím obávanou otázku. Jonne se na mě dlouze zadíval, obrátil se zpátky k bratrovi a trochu provinile kývl. Ville si povzdechl, ale neprotestoval. "Chápu. Ale můžeš mi slíbit aspoň jednu věc? Hm?" Zkoumavě se na Villeho zadíval, co by to mělo být. "Půjdeš k doktorovi a uděláš všechno, co ti řekne pro to, aby bylo všechno zase v pořádku." Jonne se na něj zmateně podíval, jak to myslí. "Ty už nikdy nechceš slyšet svůj hlas?" optal se na rovinu. Jonne na něj chvilku přihlouple koukal a pak s hlasitým dopadáním křídy na tabulku napsal Ne! To vážně nechci! Tentokrát jsem si povzdechl já. Ale do hovoru jsem se nepletl, to bylo tentokrát mezi nimi. "Ale já chci, Jonne… Budu muset zase odletět, ale tohle mi slíbíš… Viď, že jo?"

Byl jsem trošku nervózní z toho, že na něj naléhá. Já bych si k němu nic nedovolil, protože bych se bál, že se jeho psychický stav zase zhorší, ale Jonne si setřel další slzu a kývl. Pochopil jsem, že se vůči své rodině cítí provinilý a prostě Villemu něco dluží. Ten den jsme se rozloučili. Do Villeho odjezdu zbývaly dva dny a Jonne mě ještě ten večer poprosil, abych mu zařídil nějaké vyšetření, i když nadšený z toho vážně vůbec nebyl.

"Máš svýho brášku rád, viď?" usmál jsem se, když jsme večer po tmě jen tak leželi, ale nechtěli usnout. Přitulil se ke mně. Jak měl svoji rodinu rád, tak mě miloval a určitě pro něj bylo těžké tu zůstat. Ale tam, doma, by to nevydržel. Představil jsem si, jaké by to pro mě bylo ztratit jeho, co všechno by mi ho připomínalo a došel jsem k závěru, že už bych se do svého bytu nikdy nechtěl vrátit a možná ani do Prahy ne. Chápal jsem ho. Ještě jednou jsme s Villem zašli na oběd a poslední den jsme ho vyprovodili na letiště, kde se s ním Jonne rozloučil. Ville sice slíbil, že určitě ještě přiletí a bude se snažit sebou vzít i Tommiho, ale přesto jsem věděl, že teď se Jonnemu bude vážně hodně stýskat. Doktora měl objednaného až za tři týdny a vůbec jsem netušil, čím ho do té doby zaměstnám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Bude možnost vrátit Jonnemu hlas?

Ano 87.5% (7)
Ano, ale nebude moct zpívat 0% (0)
Ano, ale operaci nepodstoupí 12.5% (1)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 Alexis Alexis | Web | 4. července 2009 v 17:35 | Reagovat

pokračujééééééééééém prosííííííím

2 Guiltinka Guiltinka | 4. července 2009 v 22:42 | Reagovat

Krásný ;) tak pokráčko honem xD

3 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 5. července 2009 v 9:11 | Reagovat

Hej jako řekl jsem, že tohle pokráčko budee do 14., napíšu ho 4. a hned chcete další, jo? xD
Ale možná jo, ač mě zaměstnává moje nový děsně umňoukaný kotě, kvůli kterýmu nemůžu spát, tak nějaký čásek snad budu ještě do toho 14. mít... ;)

4 Guiltinka Guiltinka | 5. července 2009 v 16:59 | Reagovat

[3]: Ále...nevymlouvej se xD

5 Sine9 Sine9 | 7. července 2009 v 9:47 | Reagovat

Dobře to s bráškou dopadlo to je sqělý :-)Ano pokračujééém do 14. je dlouhá doba a my chceme vědět co bude s Jonneho hlasem :-D

6 Arvari Arvari | Web | 14. července 2009 v 23:24 | Reagovat

Napiš pokráčo a NEVYMLOUVEJ SE! XD

7 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 23:26 | Reagovat

Když mě to táááák neba xD

8 ondracisko18 ondracisko18 | E-mail | 2. prosince 2009 v 8:47 | Reagovat

Jasný napiš pokráčko a nevymlouvej se :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama