Den čtvrtý

31. července 2009 v 22:57 | Arno Rasmussen |  Jann na farmě
Další den Janna vzbudilo řinčení kovu. Posadil se a promnul si oči.
"Co to..?" scházel pomalu po schodech.

V kuchyni vykoukl z okna a uviděl ty dva tlusté koně, kterým včera dával zrní, jak je Rauli stojí spoustou kožených řemenů a kovových věcí a připojuje je k vozu. Vyběhl zpátky do pokoje, aby se oblékl a vyběhl ven.
"Už jsi vzhůru?" zeptal se Rauli, aniž by ustal v práci, protože bylo vážně poměrně brzo.
Slunce teprve vycházelo nad lány polí a bylo chladno.
"Jo, vy jedete na ten trh?"
"Ano, chceš jet se mnou nebo tady zůstaneš a postaráš se o zvířata?"
Jann zaváhal. Stejně by ve vsi nemohl poslat dopis, protože nemá peníze a ještě by ho to dráždilo.
"Asi tady zůstanu." řekl nerozhodně.
"Ale budeš tu mít víc práce. Ještě jsem nestihl ani Molly odvést na pastvu." ukázal na černou krávu, která stála u břevna dnes. "A budu tam dlouho."
Jann polkl a přemýšlel. Zvládne odvést krávu? A co když ho zase budou chtít zabít koně? Ale ten Colorado jede dneska pryč, i když kopal po něm ten bílý…
"Ale jo, zůstanu tady." řekl nakonec a Rauli uznale pokýval.
Nandal na vůz kartony vajíček, lahve s mlékem, králičí kožešiny a balíčky s masem. Jann ho mlčky pozoroval.
"Tak se tu měj, přijedu až v noci." oznámil z kozlíku vozu a pobídl koně k pomalé houpavé chůzi.
Jann splnil všechny svoje úkoly poměrně rychle, už i na prasata si dal pozor. Teď už ho čekali jen koně a černá kráva. Zadíval se na ní, vypadala klidně.
"Ahoj, Molly." zkusil jí podlézat, ale hned mu došlo, že to asi bude u krávy blbost.
Odvázal provaz a vyrazil po cestě, kterou šel předtím s Raulim. Bylo světlo, vypadala trochu jinak, ale rozhodně se nikde nedalo odbočit. Zavedl krávu do ohrady a sledoval, jak odchází ke stádu. Pomalu se vracel zpátky, měl hlad. Nesnídal a už byl asi čas oběda a tak si v době namazal chleba džemem, který našel včera. Procházel zase bytem, když narazil v Rauliho ložnici na knížku, která ho zaujala.
"Vše o koních." přečetl název. "Hm, třeba když si to přečtu, nebudou mě chtít zabít." pokýval a začal knihou listovat.
Něco si přečetl a pak si vzal knihu do stáje. Měl teď koně nakrmit. Nabral dávku sena a dal ji do prázdného boxu po Coloradovi, pak po Paradisovi a pak už tam byli jen boxy plné. Včera se moc nedíval, jak dává seno Rauli a tak zkusil opatrně otevřít dvířka toho černého.
"Ahoj… Páníček ti říká Honey, viď? Nezabiješ mě?" optal se nervózně a začal do dveří strkat škvírou seno.
Kůň začal poklidně žrát. Další kůň byl ten bílý, dlouhonohý, na boxu měl napsáno Angel. Jann zkusil stejnou taktiku jako u Honeyho a až na to, že tenhle kůň pořád podupával, se mu to krásně vedlo. Další seno dal těhotné krávě, která ležela na slámě a odpočívala. Už už chtěl odejít, když si všiml malého boxu vzadu.
"Hej, tam je něco strakatýho."
Zašel až dozadu, kde uviděl malého strakatého koně. Zalistoval knížkou.
"To je poník." pokýval hlavou, jak už o koních něco ví a donesl mu taky seno.
Zadíval se na cedulku, stálo tam Wendy.
"Tak Wendy, jo?" zamrkal na poníka a chvíli by přísahal, že ona na něj taky zamrkala. "Jsi hodná?" zeptal se zmenšeniny koně a natáhl ruku do boxu, protože Wendy přes dvířka nedosáhla.
Tiše zafrkala, Jann ucukl, ale pak se rukou vrátil a opatrně se jí dotkl mezi ušima.
"Wow! Sáhl jsem na koně!" pochválil se a vrátil se domů.
Ještě než se setmělo se najedl a zkoušel si přečíst celou knížku. Už věděl, z čeho se skládá koňské tělo, že koně nejsou zlí, že se jen bojí a taky, že koně se musí čistit a krmit senem a ovsem, když člověk chce, aby měli energii.
"A milují mrkev!" přečetl si, zavřel knížku a vyšel ven.
Na záhoně nedaleko domu rostly mrkve. Jednu vytrhl a došel do stáje. Angel rozrušeně zařehtal, ale Jann jen pomaličku prošel okolo, aby ho neděsil.
"Tu máš, Wendy." hodil jí mrkev na zem, protože se neodvažoval jí ji podat k zubům, a Wendy ji ihned schroupala.
Vrátil se zase domů a začetl se. Po setmění uslyšel známé řinčení, schoval knížku a vyběhl ven.
"Tak jak šlo obchodování?" zeptal se zájmem.
"Skvěle. Zítra by to mohlo být ještě lepší. Co tady, všechno v pořádku?"
Jann pokýval. Bylo pozdě a šel spát. Byl tak zaměstnaný myšlenkami na to, že se mu začal líbit kůň a že se ho dokonce i dotkl, že si vůbec nevzpomněl na nějaké modlení, aby pro něj přijeli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Guiltinka Guiltinka | Web | 1. srpna 2009 v 22:25 | Reagovat

"Wow! Sáhl jsem na koně!" ... lol xD

2 Charlottka Charlottka | Web | 2. srpna 2009 v 12:59 | Reagovat

Wow, no Jani, jsi hrdina dne XD

3 Glendora666 Glendora666 | Web | 2. srpna 2009 v 22:08 | Reagovat

teda ako na jannovom mieste by som zdrhala aj keby som mala ist tri dni pesi :D chudak...keby mal aspon peniaze :D:D:D

4 Sine9 Sine9 | 6. srpna 2009 v 8:57 | Reagovat

Zdá se mi to nebo se tam Jannimu začíná líbit :D Ještě se mu odtamtud nakonec nebude chtít :D Strakatý poník tak toho bych si taky oblíbila <3

5 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 6. srpna 2009 v 10:00 | Reagovat

No mě přišel strakatej PONCL jako to nejtrapnější a nejsměšnější zvíře xD Teda nic proti nim, jednoho malýho shetlanda jsem taky měl, měřil ale jen 87 cm, na toho by se Jani asi neposadil xD

6 Sine9 Sine9 | 6. srpna 2009 v 11:55 | Reagovat

Nejtrapnější zvíře? :D Z mýho pohledu ne já bych ho měla radši než krásnýho černýho koně Malá strakatá roztomilá příšerka tak tu bych chtěla <33 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama