Ignorace (VII.)

13. července 2009 v 20:09 | Arno Rasmussen |  Bráška
Po více jak hodině se Kristian pomalým krokem došoural k autu a posadil se na místo spolujezdce. "Tak co?" zeptal se hned Matti. Kristian si povzdechl. "Taky musíš všechno vědět… Prostě mám nějaký starosti a prý to mám všechno z toho. Neměl bych se ničím zatěžovat." Otočil hlavu a podíval se na Kittyho. Pak se otočil zase zpět. "Takže se taky ničím zatěžovat nebudu." Řekl pevně a vyjeli zpátky k centru. "Máte dneska zkoušku?" zeptal se se zájem. "Jo, máme." "A mohl bych to dnes zkusit s váma?" "No jasně, ale cítíš se na to?" měl o něj obavy Matti. "Fakt už tě ta hlava nebolí?" "Ne, docela jsem se z toho tý ženský vypovídal." Pokýval hlavou. V Kristianově bytě vyzvedli jeho kytaru a jeli do zkušebny. "Můžu se dívat nebo..?" optal se opatrně Matti, ale Kristian jako by jeho otázku neslyšel. Matti mu pokynul, ať jde a tak se posadil na gauč.


Za několik dní se konala další večeře a Kristian po dlouhé době přišel také. Pozdravil mámu i Mattiho, ale na Kittyho se za celou dobu ani nepodíval. "Jukko? Co ti zase přelítlo přes nos?" zeptala se ho matka u jídla. "Mě? Nic. Něco jsem udělal?" zadíval se na ni naprosto nevinně. "No, neudělal. To je pravda." Řekla nerozhodně a dál se raději už nevyptávala. Byla ráda alespoň za takový stav, v jakém to teď bylo.

Kristian začal na zkoušky chodit pravidelně a také na rodinné akce, ale Kittyho si za ten měsíc vůbec nevšímal. Začínalo mu to vadit, raději byl, když věděl, co Kristian cítí. Zatím si sám trénoval Mattiho písničky, když ve zkušebně nikdo nebyl. I když takový stav byl málokdy, protože s blížícím se koncertem tam byli lidé čím dál častěji. "Kitty, proč se k nám někdy nepřipojíš? Aspoň bys nám to ztížil." Zažertoval Matti. "Já nevím, připadá mi, že Kristian nechce, abych s váma hrál." Matti si odfrkl. "Bože, to je blbost a i kdyby nechtěl, může ti to být jedno." Mrkl na něj a vrazil mu do ruky jeho kytaru. Kittymu se zrovna docela vedlo, zavřel oči, zasnil se a… "Au!" Probral se sedící na zemi, že sotva udržel kytaru ve vzduchu, aby jí nerozflákal o reprák. Celá kapela ztichla, co se děje, jestli se Kittymu nic nestalo, jen Kristian si dál jel své sólo, jako by se nechumelilo. "Viděl to někdo?" zeptal se Matti, protože Kitty byl sám mimo a nevěděl, co se stalo. "Jo." Ozval se Simo od bicích. "Kris ho pořádně sejmul." Řekl s bolestným úšklebkem. Matti se na něj bez dýchání otočil. "Jukko Kristine Mikkonene!" Kristian konečně přestal hrát a nechápavě se na něj zadíval. "Tak tohle tu teda dělat nebudeš! Teď hned se omluvíš nebo vypadni!" zařval na něj. Pohár jeho nervů právě přetekl.

"Za co se mám jako omluvit?" odvětil ledabyle. "Ještě se ptej! Mohl si Kittymu něco udělat!" Kristian se otočil na podpatku, odpojil svou kytaru a slabil se. "Tak já jdu, protože nevím, komu a za co se mám omlouvat." Všichni za ním nevěřícně zírali. "Hele není to vážně magor?" zamračil se Teemu. "No asi je." Zakroutil hlavou Matti a došel ke Kittymu. "Dobrý?" Stále seděl na zemi a přijal Mattiho ruku. "Jo, snad jo, jen mám trošku naraženém zadek." Pokusil se usmát. "Já jsem to neviděl, takže nemůžu nic říct." "Já taky nevím, co se stalo. Zavřel jsem oči a pak už jsem letěl." Povzdechl si. "Víš co, zkus to vzít za Krise, sólka klidně vynech." Kitty uchopil kytaru a začal s nimi od začátku.

Kristian vstal naštvaně z pohodlného křesla. "Řekla jste, že se mám vyvarovat stresu!" "Ano, pane Mikkonene. To jsem opravdu říkala, ale ne to, že byste svého bratra měl ignorovat." Řekla tichým klidným hlasem lékařka. "Není to můj bratr!" rozčílil se. "Zůstaňte v klidu, pane Mikkonene." Chlácholila ho. "Posaďte se a řekněte mi, prosím, co vám vlastně jako člověk udělal." Kristian se zamyslel. "Nic." "Tak proč se k němu musíte chovat takhle?" "Když já nechápu, jak táta…" "Ano." Přerušila ho. "A dostáváme se k vašemu otci. V tom asi bude ten problém, že?" Kristin se posadil víc do křesla a sklopil hlavu. "Já nevím." Doktorka zalistovala v papírech. "Váš otec zemřel, že? Když vám bylo… šest let? Počítám správně?" Kristian mlčky kývl. "Asi jste ho měl rád, to chápu, musel pro vás hodně znamenat. A proto byste mu asi měl odpustit, nemyslíte?" Kristin mlčel, přemýšlel. Možná, že to vážně bylo jen v tom, že jemu odešel tak brzo a přitom si někde dělal cizí děti. "Můžete Kittymu… Říkám to správně? Můžete mu vyčítat, že jeho otcem byl váš otec. Ale stejně tak to můžete vyčítat sobě
nebo svému bratrovi. Vaším postojem nic nezměníte a Kitty za to nemůže. Sám vašeho otce nikdy nepoznal, tak proč na něj žárlit." Kristin prudce zvedl hlavu. "Žárlit?" "Ano, žárlit." Usmála se klidně lékařka. Kristian chtěl něco říct, ale jen se nadechl, chvilku počkal a zase zhluboka vydechl. "Děkuji." Řekl, zvedl se a odešel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 13. července 2009 v 21:37 | Reagovat

Jukko, Jukko, Jukko... ty seš ale tele xD

2 Alexis Alexis | Web | 13. července 2009 v 22:57 | Reagovat

Tak by mě zajímalo jestli Jukka jen dělal blbýžho nebo fakt neví že Kittyho sejmul

3 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 13. července 2009 v 23:50 | Reagovat

Aless: Víš, proč se ta kapitola jmenuje ignorace? :D

4 Guiltinka Guiltinka | 14. července 2009 v 1:56 | Reagovat

Hey pěkný...jen piš dál ;)

5 Sine9 Sine9 | 14. července 2009 v 9:46 | Reagovat

Kristian je nemožný! :/ Takže má ty nervy asi jen kvuli Kittymu nejdřív jsem myslela že má třeba ještě nějaký jiný problémy a proto je na Kittyho tak hnusnej ale teď to vypadá že je má jen proto že je Kitty jeho nevlastní bráška.
Čtvrtý koment bude pokračko? B-)

6 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 10:14 | Reagovat

Stačil by 3. koment, ale já někdy před tím 3. šel zrovna spát xD Už na to letím, ale bacha... Jen 3 kapitolky do konce!

7 Sine9 Sine9 | 14. července 2009 v 10:18 | Reagovat

Už jen tři???? :-O To néé!! Zaprvé: co budu číst potom a zadruhé tak rychle se to mezi nima nemuže vyřešit... :-(

8 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 10:21 | Reagovat

Sin: By ses divila, jak rychle se to může vyřešit xD A co budeš číst, to netuším... Doufám, že Arví něco písá a hodlá sem dát a Naive jede, i když samozřejmě pomalejš než tohle xD

9 Sine9 Sine9 | 14. července 2009 v 12:17 | Reagovat

Všechno jede pomalejš než tohle právě takže až tohle skončí tak bys nám sem tak rychle mohl dávat tu Nehodu :-)A nebo něco dalšího nového :D  

10 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 12:49 | Reagovat

Jenže tohle mě děsně bavilo a Nehoda mě neba... Uvidíme, jestli budu mít vůbec čas... Pravděpodobně mě dost zaskočí novej noťas a kytarka xD

11 Sine9 Sine9 | 14. července 2009 v 13:14 | Reagovat

Takže se ti nebude chtít psát ale tak tě třeba napadne nějaká nová povídka když tě Nehoda neba :)

12 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 14:27 | Reagovat

Sine: Jj, v to doufám ;o)

13 Arvari Arvari | Web | 15. července 2009 v 9:17 | Reagovat

Kristiane, Kristiane...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama