Koncík (IX.)

14. července 2009 v 12:46 | Arno Rasmussen |  Bráška
Kristian pochodoval po šatně sledován oběma členy Mattiho skupiny, díval se na hodinky a klel. "Kde sakra může být?" Posadil se, chvíli poklepával nervózně prsty do stolu a pak zase vstal. Teemu i Simo se na něj nemohli dívat a tak zatím odešli. Kristian naštvaně kopl na lahve s pitím, která ležela na zemi. Zaklapání. Dveře se pomalu otevřeli. Hned jak uviděl botu, vyletěl. "Kde jsi kurva…" Zarazil se a zíral na Kittyho. "Co ty tu děláš?" Polkl. Bál se, jak bude Kristian reagovat a když ho teď viděl a to ještě nevěděl, co mu chtěl říct. "Ehm, já…" "Co to máš na sobě?" přerušil ho ale znechucený Kristian. "No tohle… Dal mi to Matti, ať si to vezmu. Děsně dlouho mi trvalo se do toho nasoukat. Je to děsný, co?" prohlédl se. "Ne! Ty seš v tom děsnej!" obrátil oči v sloup. Kitty sklopil hlavu. "Tak tohle nebude tak lehký…" řekl si tiše sám pro sebe. "Kde je Matti? Možná si to neuvědomuje, ale už je půl šesté a v sedm bysme měli začínat." Kitty se nadechl a vydechl. "Matti je v nemocnici." "Cože?! Co tam dělá, co se mu stalo, kdy přijde..?" "Nepřijde." pípl tiše Kitty. "Jak jako nepřijde a co budeme…" Kristian teď tupě zíral na kytaru v Kittyho ruce. "Ne… Děláš si srandu, že jo?" Kitty cukl koutkem. "Rád bych, ale Matti to chce."


Kitty stál těsně za Kristianem, hned za ním Simo a Teemu. Kristian trochu pootevřel dveře vedoucí do sálu klubu, ve kterém měli hrát, a otočil se ke Kittymu. Nadechl se, protože chtěl něco říct, ale pak raději mlčel. Otevřel dveře a energicky kráčel na své místo na pódiu. Kitty se otočil, ale Simo mu nedovolil utéct a vytrčil ho ven. Kitty se rozšířenými zorničkami a tělem plným adrenalinu došel jako ve snu až k mikrofonu. Mezi lidmi se ozval šum. "Kde je Matthau?" "My chceme Mattiho!" "Matthau, Matthau, Matthau…" Jakoby nestačilo, že měl Kitty z tolika lidí trému. Ještě ho nechtěli. Zoufale se slzami v očích se otočil na Kristiana. Ten si sundal svůj mikrofon a přišel až k němu. "Klid lidičky…" pokusil se ztišit publikum a upoutat pozornost. "Matti tu dneska není." Další šum. "Dneska podstoupil operaci slepého střeva, ale nemusíte se o něj bát. Ale mohli byste ho potěšit, když nebudete vracet lístky." Zažertoval. Pak vzal Kittyho kolem pasu a ten se na něj překvapeně podíval. Jenže Kristian pokračoval. "Tohle je můj nejmladší bráška, Kitty, a dneska to tu za Mattiho vezme. Je to jeho první koncert, takže kdyby mu to moc nešlo, tak žádný rajčata!" pohrozil a obrátil se ke Kittyho uchu. "To zvládneš." Zašeptal a vzdálil se.

Po prvním potlesku se Kitty přestal klepat, ale trému měl pořád. Kristian mu hodně pomáhal, ale to Kittymu navíc vrtalo hlavou, takže se těžko soustředil. Čtvrtá písnička za ním.. Ale chyboval. Na chvíli zavřel oči a vzpomněl si na Mattiho… "Ne, tak tohle mu prostě nezkazím!" řekl si odhodlaně sám pro sebe a pokusil se rozjet, co nejvíc to uměl. Co že mu sem tam ujel nějaký tón, snažil se a ke své radosti za to byl oceňován jak publikem, tak Kristianem, který k němu často chodil. Občas ho povzbudil, občas se jen podíval, ale pro Kittyho to znamenalo hodně. A konec… Konečně! Pomyslel si Kitty. Teemu i Simo přišli k němu do předu a pak k němu nadšeně doskákal i Kristian. Kitty se na něj nervózně podíval, ale poprvé viděl v jeho očích lesk. A na rtech úsměv. Ano, Kristian se smál na NĚJ! Vzal ho kolem ramen a uklonil se. "Vážení, tak tohle je můj bráška! Kitty Annala Mikkonen!" zahlásil a uklonili se znovu. "Krisi, ale já nejsem…" Přiložil mu prst k ústům. "Teď už jsi." Zašeptal a s máváním odhopkal z pódia. Kitty stál nechápavě na místě, Teemu a Simo pomalu odcházeli. Kristian z legrace zavrčel a pro Kittyho se vrátil. "Haló…" zasmál se. "V pohodě?" "Jo." Pípl zmatený Kitty. Kristian se ještě jednou otočil k publiku, mrkl na ně a Kittyho políbil. Pak ho vzal za ruku a odtáhl pryč.

"Hele když koncert skončí, musíš odejít." Zasmál se Kristian a skočil do jednoho z křesel v šatně. "Já vím." Kývl nepřítomně Kitty, pořád ještě přemýšlel o tom, co se teď stalo. "Hele, Krisi, my jdem zatím do sprchy, jo?" oznámil Teemu. "Jasně, taky dorazíme, akorát se mi musí nějak podařit probudit tohle." Ukázal prstem na Kittyho a pak vstal a zatřásl s ním. "Hej, Kitty, co je?" Potřepal hlavou a zadíval se na Kristiana. "Jen přemýšlím." Kristian ho posadil na opěrku křesla a sám si sedl na druhou. "Víš, Kitty… Měl bych se ti asi omluvit." Překvapeně vzhlédl. "To je dobrý. Ale… Proč jsi mě vlastně nenáviděl a proč jsi přestal… Nechápu to." "Já vlastně taky ne." Přiznal se. "Prostě jsem si nemohl pomoct, byl jsem tak naštvaný na osud, že nám tátu vzal… A přitom ty jsi ho vlastně ani neměl. Fakt promiň." Kitty se usmál. "Tak jdem do tý sprchy?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sine9 Sine9 | 14. července 2009 v 13:51 | Reagovat

Sqělý kluci se udobřili :)Kitty zvládl koncík na jedničku nevezmou ho teď do skupiny? To vypadá na super hepáč :) :D

2 Alexis Alexis | Web | 14. července 2009 v 14:11 | Reagovat

To se mi vůůůbec nechce líbit, je to strašně rychlej obrat

3 Lenča Lenča | 14. července 2009 v 14:17 | Reagovat

supr, Kitty je šikulka, těším se na další část :)

4 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 14:21 | Reagovat

Ale už následuje poslední kraťoučká kapitolka... Takže... Bye bye xD

5 Arvari Arvari | Web | 15. července 2009 v 9:25 | Reagovat

Teda, že nám ale chlapec rychle otočil... XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama