Matti, co je ti? (VIII.)

14. července 2009 v 10:20 | Arno Rasmussen |  Bráška
Matti seděl ve zkušebně, blížila se desátá večerní, nikdo tam již nebyl kromě Kittyho, který stále pilně cvičil na kytaru a hlavně zpěv. "Kitty?" Otočil se ke gauči, kde byl opřený Matti, v obličeji byl bílý. "Co se děje?" "Víš, já... Zítra je ten koncert a…" "Máš trému?" řekl trochu se smíchem. "Jo, ale to není moc zábavný." "Já vím, promiň. Chceš si povídat?" Matti zvažoval, jak to říct. "No spíš… Jestli bys nemohl dneska spát u mě…" řekl tiše. Kitty se usmál, odložil kytaru a skočil na gauč vedle Mattiho. "No jasně, bráško, v klidu." Mrkl na něj. "Jen zavolám mámě." Za necelých patnáct minut vyrazili Mattiho autem k němu domů.


"Usteleš mi na gauči?" zeptal se nesměle Kitty a zíral na miniaturní gauč, na kterém by se dobře nevyspal snad ani trpaslík. "No já myslel, že budeš spát se mnou." Přiznal se Matti. "Aha. Tak dobře." Usmál se a přesunuli se do ložnice. Matti se musel vyspat co nejdéle. Kitty se začal svlékat, sundal si tričko, kalhoty… "Ehm, Matti?" začervenal se. "Mám si nechat boxerky nebo ne?" Matti se na něj zadíval. "No podle toho, jestli spolu budem spát nebo spát." Pak oba vyprskli smíchy. "Jak chceš, klidně nemusíš, mě je to fuk." Sám si spodní prádlo nechal a vlezl pod peřinu. Kitty ho tedy napodobil a skočil za ním. "Ach jo." "Co je?" zeptal se Kitty. "Kdo zhasne?" Znovu se rozesmáli a Kitty vyskočil, aby u dveří zhasnul. Nastala tma a jen se jen stěží orientoval v cizím bytě. Nakonec ale postel našel a lehl se. "Díky, Kitty, tohle mi moc pomůže." Řekl tiše a objela ho.

Kitty se rychle vzbudil. "Aaa…" uslyšel zasténání vedle sebe. "Matti! Matti, co je ti?" Matti měl obličej zkroucený bolestí, v očích slzy a nemohl skoro mluvit. "Já nevím." Pípl. "Hrozně mě bolí břicho, děsněěě…" zasténal znovu a praštil se hlavou do kolena. "Zavolám sanitku!" Kitty vyskočil z postele a Matti neprotestoval. Potřeboval ihned pomoct. "Dobrý den. Tady Kitty Annala. Můj bratr si stěžuje na nesnesitelnou bolest břicha. Nemůže se vůbec hýbat, jak ho to bolí." Odmlčel se. "Matti? A kde tě to bolí?" Matti jen ukázal někam na pravou stanu podbřišku. "No někde vpravo dole… Ano, dobře. Děkuju. Nashledanou." Položil telefon a objal Mattiho. "Zlato, to bude dobrý. Poslali ti sanitku. Ještě to chvíli vydrž." Kitty úplně zapomněl na to, že by měl dneska být nějaký koncert, zato Matti si to uvědomoval i přes veškerou bolest až moc dobře.

"Tak už je to jisté, je to apendicitida, zápal slepého střeva." Sdělil saniťák Kittymu. "Pojedete s námi?" Kitty bez zaváhání kývl, nastoupil dozadu k Mattimu a chytil ho za ruku. "Neboj, všechno bude dobrý. Zamkl jsem." Usmál se a strčil mu klíče do kapsy u kalhot. Matti byl rád, že u něj Kitty je. Kitty chvíli seděl, chvíli zas chodil po chodbě sem a tam a nebo se snažil dělat, že čte nějaké informace na nástěnce. Ale byl tak neskutečně nervózní a hlavně vyděšený. Co když se Mattimu něco stane? "Pane Annalo?" ozval se mladý muž, který právě vyšel ze dveří od sálů. "Ano?" vyskočil ihned, což zdravotníka pobavilo. "Váš bratr je už na pooperačním. Sice byste ho neměl moc rušit, ale prý s vámi potřebuje naléhavě mluvit…" "Kudy?" vyhrkl a nechal se vést. Zdravotník šel až nesnesitelně pomalu, takže vedle něj Kitty nervózně tancoval.

Matti ležel v posteli, v obličeji se mu značila únava a starosti. "Kitty…" zašeptal a vzal ho za ruku. "Jsem v pořádku neboj, netvař se tak vyděšeně." Usmál se. "Ale je tu jeden no… Nebudu říkat malý… Problém…" "Ano, Matti, pro tebe cokoli…" Matti se ušklíbl. "No až si vzpomeneš, tak bys tuhle větu nejradši odvolal." Kitty se zamyslel. "Ach ne…" zatvářil se ještě víc vyděšeně než předtím. "Co budeme…" Ale Matti ho umlčel. "My nebudeme nic. Ty budeš…" Kitty ještě chvíli nechápal, co po něm Matti vlastně chce. "Kitty, ten koncert nemůžeme zrušit jen pár hodin před začátkem. Pokud s tím lidi nebudou souhlasit, ať si to vyřídí s agenturou, ale…" odmlčel se a soucitně na bratra hleděl. "Budeš to muset jet za mě." "Ne…" pípl tiše.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenča Lenča | 14. července 2009 v 10:52 | Reagovat

Supr, těším se na to, jak to Kitty zvládne na koncertě :-)

2 Alexis Alexis | Web | 14. července 2009 v 11:30 | Reagovat

Chudáček mattísek!!! todle mu udělt ty zmetku jeden zákeřnbá!!.luvim ke slepýmu střevu abyjste věděli

A autore............VARUJ!! pro příště

3 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 11:35 | Reagovat

Příště někomu useknu ruku nebo nohu xD

4 Sine9 Sine9 | 14. července 2009 v 12:10 | Reagovat

Po tomhle dílu by mě to ani nepřekvapilo :D Už jsem myslela že v té posteli spolu budou fakt spát :D Jak se Kitty ptal jestli si má nechat boxerky božee :DD takže spolu nic mít nebudou? :D jako tahle myšlenka mě napadla naposledy někde na začátku a pak až po tomhle díle jinak to vypadalo že ani náhodou :D Prokletej slepák ale Kitty to zvládne odehrát určo :-)

5 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 12:34 | Reagovat

Sine: Ne, incest se fakt nekoná! Stačí, že já budu dneska spát u svýho bráchy... Ehm... :D

6 Sine9 Sine9 | 14. července 2009 v 13:11 | Reagovat

:D taky v jedný posteli jako Kitty s Mattim? :D

7 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 13:14 | Reagovat

Nejspíš jo... Ale když nebudeme likvidovat plísně u mě v pokoji dneska, nedostanu kytaru... Bože, co to mám za rodinu? xD

8 Sine9 Sine9 | 14. července 2009 v 14:52 | Reagovat

:D vydírají :D Tu modrobílou kytaru co chtěl Kitty?

9 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 14. července 2009 v 21:09 | Reagovat

Jo! :D

10 Arvari Arvari | Web | 15. července 2009 v 9:21 | Reagovat

Chudák kluk... Tohle nedá... XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama