První „koncert“ (V.)

10. července 2009 v 20:55 | Arno Rasmussen |  Bráška
"Ale no tak, Kitty! Ty už to umíš, tak se na to soustřeď." Zabědoval Matti nad úrovní jeho dnešních výkonů. "Ale mě to nejde, když… Když jsou tu lidi." Pípl, protože zkušebnu právě okupovalo kolem patnácti popíjejících lidí. Matti si povzdechl. "Ale tihle tě ani neposlouchají! Je fine hrát si pro sebe, ale mnohem lepší je hrát pro lidi. To snad nikdy nechtěl vystoupit?" Kitty se zarazil. O tomhle nikdy nepřemýšlel. "Vlastně… Ani ne. Nikdy mě to nenapadlo a když si to představím…" Zatočila se mu hlava. "To bych asi nedokázal, jsem prostě trémař, když jde o lidi." "No tak, začni s těmahle, ti se ti vážně smát nebudou." Povzbudil ho a Matti se zkusil soustředit jen na hudbu. "No vidíš, celkem ti to jde." Pochválil ho, protože pochvala je základ každého učení. "Ale nemůžu se na ně podívat. Když si to uvědomím, udělá se mi blbě a prostě to nedokážu." "Nekecej a hraj!" poručil mu v legraci a nutil ho do hraní tak dlouho, než se přestal o lidi okolo úplně zajímat. Z mlžného snu ho probudil až lehký potlesk několika lidí. "Matti! Oni mě poslouchali!" řekl zoufale, čímž ho rozesmál. "No vidíš, stane se, ale líbilo se jim to. Tak se neboj."


Druhý den se Matti vstavil tajně za mámou, aby o tom Kitty nevěděl a domluvili se, že přiveze aparaturu a večer bude mít Kitty pro ni, jeho a Kristiana malý koncert, aby mu trochu zvedl sebevědomí. I když bál se Kristianovy reakce vůbec na to, že a jak Kitty hraje, natož aby mu sebevědomí spíš nesnížil, kdyby měl nějaké poznámky.

"Kitty, do obýváku nechoď." Zavolala na něj paní Mikkonenová. "Proč?" optal se a vystrčil hlavu z pokoje. "Protože tam máme překvapení." "Jako pro mě?" Kývla. "Ale já už přece narozeniny měl dávno." Snažil se zjistit důvod. "Je to prostě překvapení, nemá ani nějak velký důvod. Tak tam prosím nechoď, až po večeři, ano?" Kitty zamyšleně pokýval a zašel zpět do pokoje. Vrtalo mu to hlavou, ale už bylo pozdní odpoledne a tak do večeře nzbývalo moc času.

Všichni se posadili ke stolu a v klidu se najedli, jen Kitty byl strašně nervózní, co by to mohlo být za překvapení. Když dojedl i Matti, Kitty se zadíval na paní Mikkonenovou. "Tak co je to za překvapení?" rozzářily se mu oči. "On to neví?!" ušklíbl se se smíchem Kristian. "Ne, Krisi, je to pře-kva-pe-ní." Vyslabikoval mu slovo Matti a pak se otočil ke Kittymu. "Skoč si nahoru pro svoji novou kytarku." Mrkl na něj. Kitty sice nechápal proč, ale poslušně se zvedl. "Cože? On má nějakou NOVOU kytaru? Kde ji vzal?" "Koupil si ji." Řekl chladně Matti. "A za co jako?" "Půjčil jsem mu." Opakoval stejně klidně a nevzrušeně. "Tak už běž!" pobídl Kittyho k odchodu dřív, než Kristianovi něco ujede. Když se Kitty vrátil, Matti mu zavázal oči černým šátkem, aby nic neviděl a dovedl ho do obýváku.

Zapojil kytaru, postavil ho doprostřed místnosti a pak mu oči rozvázal. "Sešli jsme se zde…" spustil ihned se smíchem teatrálně, ale Kittymu najednou došlo, co se děje. "Ne, to ne!" podíval se na něj vyděšeně. "Na to nemám!" Ale Matti se nenechal moc přerušovat a pokračoval. "…na prvním oficiálním koncertě Kittyho Annaly Mikkonena…" "Ale tak se přece nejmenuju, já nejsem Mikkonen." Zaprotestoval znovu Kitty, Matti si jen povzdechl a podíval se na něj. "Ale mohl bys, je to hezký." Usmál se a opět pokračoval. "Tak si to užijte, myslím, že repertoár si vybere sám, tím ho nebudeme stresovat." Sedl si na gauč vedle své mámy a bratra. Kitty stál a nemohl se pohnout. "No tak…" pobídl ho a nenápadně mu ukázal, že mu drží palce. Kitty se nadechl, vydechl a zahrál prvních pár tónů. Zarazil se, ale všichni mlčeli v očekávání. I Kristian se tvářil neutrálně. "Ehm…" odkašlal si ještě a konečně začal hrát a zpívat. Na konci začala paní Mikkonenová hurónsky tleskat, Matti vstal a objal ho. "Bylo to skvělý, nádherná odměna za moje učitelování. Teď už se musíš učit sám a to další písničky a nebo si nejlépe nějaký složit." Kitty byl zaskočený a červenal se. Pak se podíval na Kristiana, stále mlčky seděl, prsty rukou měl spojené a vypadalo to, že o něčem usilovně přemýšlí. Pak se zvedl, aniž by se otočil, se rozloučil a odešel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 G666 G666 | 10. července 2009 v 21:22 | Reagovat

heh s kittym mame tu tremu spolocnu :D a mattiho som si vzdy predstavovala ako zapornu postavu, ale tu sa mi tiez velmi paci :D

2 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 10. července 2009 v 21:46 | Reagovat

Já mám Maťáka docela rád :) I když tady jsou všichni tací neobvyklí... Matti děsně hodnej bráška, paní Mikkonenová hodná starší dáma, ne jako v Náhradním bydlení od Arvari xD

3 Sine9 Sine9 | 11. července 2009 v 8:15 | Reagovat

Takovýhle překvápko by byla moje smrt vůbec se nedivím Kittymu že měl nejdřív strach :D Myslím že se Kristianovi ten jeho koncet líbil když jen mlčel

4 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 12. července 2009 v 19:47 | Reagovat

Tak to musej bejt dobrej šok xD No, mě sice hrát před lidma nevadí, ale nehraju nějak extra dobře, takže si hraju radši sama pro sebe =)
A Kristiane, ty se přestaň tvářit, jak kdybys sežral citrón, vůbec ti to nesluší! :-p

5 Arvari Arvari | Web | 15. července 2009 v 8:50 | Reagovat

A já Kištíka bránit budu a budu a budu. XD Ach jo, je to ale blb... XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama