Tahle kytara není TVOJE! (III.)

9. července 2009 v 11:25 | Arno Rasmussen |  Bráška
Druhý den si Kitty vyzvednul Mattiho starou kytaru a odnesl si ji domů. Posadil se do obýváku a zapnul si v hifi věži Mattiho CD, které mu nahrál speciálně pro výuku akordů a brnkání, které se má naučit do další lekce za týden. Vzal do ruky kytaru a nejprve si ji prohlédl. Pohladil dřevěné tělo, přejel prsty struny. "Jsi kráska." Usmál se na starou kytarku a zkusil zahrát melodii, která s pauzami opakovaně hrála z CDčka. Po pěti úspěšných pokusech bez dívání za sebou přešel k další části výuky. Vůbec neslyšel domovní dveře a tak ho hlas ze dveří docela překvapil. "Co to tu děláš?" zeptal se s náznakem podrážděnosti Kristian. Kitty sebou trhl, zahrál jakýsi děsivý tón a otočil se. "Já..? Já tady hraju." řekl co nejmileji, nechápal, co by Kristiana zas mohlo štvát. "No hrou bych to teda nenazval." Zašklebil se, když z CD vyšel tón akordu, který měl Kitty právě zahrát, i s instrukcí prstokladu. "To ti nahrál Matti, jo?" zasmál se arogantně, když padl jeho pohled na nástroj v Kittyho rukou. "Hej!" vykřikl a kytaru mu vzal. "To je bráchova kytara!" Nevěřícně na Kittyho hleděl, jako kdyby mu ukradl nějakou cennost. "Já vím, dal mi ji." Přikývl a zkoumavě si Kristiana prohlížel. "Dal? Nekecej! Nedal by ti svoji kytaru, ne TUHLE!" Věnoval Kittymu pohled jako na kopu hnusu a i s kytarou odešel. "Ale…" zaprotestoval Kitty, ale už pozdě.


"Kitty?" Pohlédl na něj překvapený Matti mezi dvěřmi. "Co tu děláš?" Otočil se zpátky do místnosti a tiše špitl: "Hned přijdu." Kitty se zarazil. "Promiň, já jsem nechtěl rušit. Hned půjdu. Jen jsem ti chtěl říct, že tu kytaru mi Kris vzal." Řekl smutně. "Cože udělal?! Proboha, já ho snad přerazím. Neboj, vyřídím to, zatím jdi domů a lekci odložíme, abys měl víc času se naučit, co jsem ti zadal." Pokusil se o úsměv, ale bylo vidět, že je kvůli Kristiánovu chování naštvaný. "Zatím se měj." Kitty mu mávl, ale bylo mu smutno, že si s Mattim nemohl víc promluvit. Zajímalo by ho, proč to Kristian udělal.

Sotva Mattiho návštěva odešla, ozvalo se další zaklepání. "Copak sis zapomněla…" Ale ani nedořekl větu, když ho Kristian strčil zpátky do bytu. "Můžeš mi něco vysvětlit?" pustil se do něj a vrazil mu do ruky kytaru. "A co jako? Kitty už mi to říkal. Nevím, kde bereš právo brát mu jeho věci." Kristian zalapal po dechu. "Jeho... JEHO věci?! Proboha Matti! Ta kytara je tvoje, dal ti ji táta ještě než jsi uměl chodit a ty… Ty jí daruješ? A JEMU?!" Kristian začal být nepříčetný. "Hele Krisi, fakt nevím, co proti němu máš, ale je to náš nejmladší bráška a já mu ji prostě dal, aby se na ni naučil hrát stejně jako já a tobě do toho s dovolením nic není." Snažil se zůstat v klidu, i když chování jeho bratra ho pomalu, ale jistě, začínalo štvát. "Řekni to ještě jednou!" "Nic ti do toho NENÍ!" zopakoval důrazněji, ale než se stačil vzpamatovat, dostal pěstí pod oko. Ihned mu vyhrkly slzy, chytil se za tvář a nevěřícně na Kristiana zíral. Nedokázal ze sebe vyloudit ani slovo.

Kristian se spěšně otočil a vyběhl ven. Matti zůstal stát na místě, v jedné ruce držel kytaru, druhou si stále držel rychle červenající místo, otevřenými dveřmi šel dovnitř noční chlad. Povzdechl si, zavřel dveře a posadil se na pohovku. Zítra byl společný oběd. Poslední dobou jejich matka pořádala spoustu společných akcí. Rozhodl se, že Kittymu vrátí kytaru tam a před Kristianovýma očima. "Tohle jsi přehnal, brácho…" Zakroutil nevěřícně hlavou a začal na kytaru hrát.

Kolem poledního mu přišel otevřít Kitty. Nejprve nadšeně otevřel, ale když viděl Mattiho tvář, zarazil se. "Matti, kdo ti to udělal?" zhrozil se, protože místo za noc změnilo barvu z červené na sytě fialově černou. "Řeknu ti to pak." Kývl, aby mohl projít dovnitř. "Můžeme nahoru? Nechci, aby mě máma viděla dřív, než musí." "To chápu, pojď." Kytaru si položil dole a do jídelny sešli, až když dorazil Kristian. Nahoře zatím Matti Kittymu vysvětlil, co se mi stalo i proč mu vlastně Kristian kytaru vzal.

"Tak se posaďte ke stolu." Houkla paní Mikkonenová z kuchyně a v kuchyňských chňapkách donesla na stůl kotlík polévky. Když ho pokládala na stůl, její pohled se zastavil u prostředního syna. "Matti! Proboha, co se ti stalo?" zahalekala. Matti mlčel, jen se vražedným pohledem podíval na Kristiana, načež paní Mikkonenová hned pochopila. "Jukko, to snad nemyslíš vážně! Chováš se jak malej, místo, abys věci řešil rozumně. Co jste si zase udělali?" nechápavě zakroutila hlavou. "Jen jí to řekni, Krisi, do toho." Zasyčel Matti, zvedl se a z chodby donesl kytaru, kterou dal opět Kittymu. Kristian zavrčel. "Mami, on mu dal TUHLE kytaru!" Paní Mikkonenová byla sice překvapená, ale rozhodně ne naštvaná. "Vážně, Matti? No… To je od tebe hezké, musela to pro tebe být oběť." Otočila se ke Kristianovi. "Nechápu, proč jsi ho za to bil." Nadzvedla poklop a nalila do talířů polévku. Matti usrkl a čekal, co z Kristiana vypadne. "Vždyť to je TÁTOVA kytara. Copak tobě to nevadí?" "Ne, Jukko… Kitty má na tu kytaru stejné právo jako kdokoliv jiný, komu by se ji Matti rozhodl dát. Byla jeho a to, že mu ji dal otec… Kitty tátu nikdy nepoznal a já myslím, že by ho Arwo měl rád. Zaslouží si mít aspoň jedenu věc po něm." Kitty se červenal, svíral svoji kytaru a Matti ho s úsměvem nenápadně pohladil po ruce. Když vzhlédl, mrkl na něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sine9 Sine9 | 9. července 2009 v 15:09 | Reagovat

Kristian se chová opravdu příšerně co je mu do toho že dal Matti svoji kytaru po tátovi Kittymu :/
Kdy bude další díl? :D

2 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 9. července 2009 v 15:13 | Reagovat

Až u tohohle budou ještě 2 komenty každý od jiného člověka :D:D

3 Sine9 Sine9 | 9. července 2009 v 16:11 | Reagovat

Od jiného člověka aha já že bych třeba napsala 2.. :D tak já si počkám teda  :-D

4 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 9. července 2009 v 17:34 | Reagovat

Nemůžu to tu přece "zaspamovat" jen svýma dílama xD

5 Guiltinka Guiltinka | 9. července 2009 v 19:48 | Reagovat

[4]: Můžeš xD je to krásný tak pokračuj

6 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 9. července 2009 v 21:27 | Reagovat

Tak a bude pokračování! xD Karinka už to začala číst taky a moc se jí to líbí ^^

7 Sine9 Sine9 | 10. července 2009 v 8:32 | Reagovat

Ano můžeš to tu zaspamovat svýma dílama také jsem pro :D Povídkový spam by byl jediný který potěší :D

8 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 10. července 2009 v 8:46 | Reagovat

Ale to nezáleží na vás xD Tady je to Glen a Arvari a Arvari je navíc na MORu a nevím, zda mě nezabije, až se vrátí :D:D:D Ale budu pokračovat, jak jsem řekl... 3 komenty od různých lidí a dávám další no xD

9 Sine9 Sine9 | 10. července 2009 v 11:16 | Reagovat

Nezabije :D Jestli je to kámoška tak bude ráda že se nám tvoje povídka líbí B-)

10 Arvari Arvari | Web | 15. července 2009 v 8:41 | Reagovat

ZABIJE, protože takhle to přečte všecko najednou a pak se zas bude nudit, kurva... XD

A k ději. Ehm, řekla bych, že Kristian by to kvůli Arwově kytaře fakt udělat dokázal. V jednom rozhovoru mluvil o jedný, co po něm má, fakt láskyplně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama