Troska (VI.)

12. července 2009 v 20:43 | Arno Rasmussen |  Bráška
Kitty si odnesl kytaru nahoru a pak se zastavil v kuchyni, kde Matti pomáhal matce mýt nádobí. "Nevadí, když vám dnes nepomůžu?" omluvil se, ale paní Mikkonenová se jen usmála. "Jen běž, kam chceš. My to tu s Mattim zvládneme." "Chtěl bych jít za Krisem." Pronesl tiše, načež se oba dva znovu otočili. "A víš jistě, že je to dobrý nápad?" řekla trochu vážněji a i na Mattim byly vidět pochyby. Přejel si rukou přes oteklé oko. "Já… Myslím, že bych měl pořád zkoušet se s ním usmířit." "On si zvykne, ale je to horká hlava, udělá, co ho napadne hned, nepřemýšlí a bývá naštvaný nebo nešťastný dlouho aniž by s někým chtěl mluvit." Zamyslela se. "Ale jestli chceš, běž." Kitty si obul boty, prošel městem a pustil se podél řeky. Tentokrát šel pomalu, ale byl si jistý, že tam Kristian je.


A nemýlil se. Došel k loďce, kde seděl Kristian a hleděl na vodní hladinu a ač určitě věděl, že tam Kitty je, neobtěžoval se otočit. Kitty opatrně vlezl do loďky, nejlépe, aby se vůbec nepohnula, chtěl se vyvarovat minulé situaci, a posadil se proti němu. Zatím ani jeden z nich neměl důvod nic říkat. Kristian pomalu stočil pohled na něj a upřeně se mu díval do očí, přemýšlel. Kittymu se kávově hnědé oči zaleskly v zapadajícím slunci. Nechtěl být první, kdo promluví, nechtěl rušit Kristianův klid. Kristianovi zatím v hlavě létala spousta myšlenek, spousta možností, co říct. 'Nemám nic proti tobě, jen jsem zmatený.' nebo 'Nechci ti ubližovat, promiň.' Taky by se rád omluvil Mattimu, nikdy ho nechtěl uhodit, ale nic z toho nedokázal říct nahlas. Zvedl se, Kitty ho následoval a mlčky spolu pomalu odešli do města. "Ahoj." Rozloučil se Kitty, když se Kristian vydal ke svému bytu. Kousl se do rtu. "Ahoj." Donutil se odpovědět.

Z těchhle všech pocitů byl Kristian naprosto zmatený a proto se v dalším měsíci máminých společných akcí vůbec neúčastnil. Měl by trénovat, protože na Mattiho nejbližším koncertě, na který už dlouho s kapelou trénoval, vystupoval s ním. Ale na nějaké hudebničení se jen vymlouval. Seděl doma a nemohl z hlavy vytěsnit myšlenky ani bolest. Myslel si, že když Kittyho dlouho neuvidí, nějak zapomene nebo ho to přestane trápit, ale rozhodně se tak nestalo.

Matti s Kittym vešli do kuchyně. "Neviděli jste teď někdy Jukku?" zeptala se starostlivě paní Mikkonenová. "Ne." "Vůbec." Zakroutili hlavami. Kittymu dělal Kristian docela starosti a Matti byl zase nervózní z toho, že s nimi vůbec nechce trénovat na koncert. "Zajdu… Nebo zajdem za ním a pak zavolám." Slíbil Matti. "Vážně si o něj dělám starosti." Svěřil se Kitty po cestě ke Kristianovi. "Ten den po tom 'koncertě' jsem šel za ním a jen jsme tam seděli a zírali na sebe a pak jsme šli až do města spolu a rozloučili jsme se, ale do tý doby jsme mlčeli a… Přišlo mi to divný. Celý je to divný." Matti si odfrkl. "Jo, je to divný. Hlavně on je divnej." Další kus cesty byli oba dva zavrtaní každý do svých myšlenek. "Tak tady bydlí?" zeptal se Kitty, protože u Kristiana ještě nikdy nebyl. "Jo, to je jeho doupě." Poznamenal a zaklepal. Nic. Zkusil to znovu a hlasitěji. Zazvonil. Zazvonil znovu. "Kurnik, co tohle je?" nechápal Matti a na velkém svazku našel zašedlý klíč. "Rezervní, ještě jsem ho nikdy nepoužil." Odpověděl na Kittyho pohled a odemkl.

Nebylo zamčeno na víc západů, se zavrzáním otevřel a vešli dovnitř. "Krisi?" houkl do obýváku. Všude byly zatažené závěsy. "Kristiane?" zkusil to znovu v kuchyni. Pomalu vešel do skoro úplně temné ložnice. "Kri… Krisi!" vyděsil se při pohledu na něj. Ležel na zádech v posteli, na nočním stolku otevřenou lahev vody a vedle vysypané prášky na spaní a proti bolesti. "Nechtěl jsi snad…" Kristian na něj mávl rukou. "Prosím, nekřič tak… Ne, to jsem fakt nechtěl. Co si o mě myslíš… Au…" zasténal a přivřel oči. "Ale děsně mě bolí hlava, už dva dny jsem VŮBEC nespal." Do dveří vešel Kitty. "Ne, co ten tu dělá? Proč jsi ho sem bral…" řekl smutně, ale na nějaké naštvání neměl žádnou energii. "Promiň." Pípl Kitty a ač mu Matti naznačoval, že má zůstat, odešel a sedl si na schůdek přede dveřmi a pozoroval dění ulice.

Asi po dlouhých dvaceti minutách vyšel Matti ven i s Kristianem oblečeném v na něj dost obyčejném oblečení. "Vezu ho k neurologovi." Oznámil Matti Kittymu. "Pojeď s námi." Hodil na Kristiana pohled, že teď si vybírat nebude a všichni naskákali do Kristianova auta, Matti řídil. S vážností svého stavu přišel Kristian brzo na řadu a oba bratři čekali na chodbě, než mu udělají EEG. Kristian vyšel zamlklý a hned šel chodbou dál. Oba za ním vyskočili. "Ta co je? Co ti řekli?" Ani se na Mattiho nepodíval, sešel jedno patro dolů a zamířil chodbou dál. "Ještě někam musíš?" Kristian se zastavil, zašel do čekárny a posadil se. Kitty došel Mattiho, protože ten za Kristianem skoro běžel a oba se společně podívali na ceduli na dveřích. "Psychologie?" svraštil obočí Matti. "Musí mít tu bolest hlavy od nervů, tak chtějí asi zjistit proč." Zamyslel se Kitty. "Ale tam může být i dvě hodiny. Nepůjdeme počkat do auta?" Matti kývl a společně vyrazili, aby nechali Kristiana o samotě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sine9 Sine9 | 13. července 2009 v 9:57 | Reagovat

Co asi Kristiana trápí? Proto se choval ke Kittymu tak ošklivě. Štěstí že mu nezjitili nějakou hroznou nemoc jako třeba nádor v hlavě :)

2 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 13. července 2009 v 9:59 | Reagovat

Takovej nejsem xD Já jsem spíš na psycho než na jiný vědy xD

3 Alexis Alexis | Web | 13. července 2009 v 10:13 | Reagovat

Kurva chlape tohle je .....síla!
Čtu to od začátku až dneska dřív nebyl čas to víš koncík.........ale je to dokonalý jen tak dál a koukej pokračovat co nejdřív

4 Štefan Vošahlík Štefan Vošahlík | E-mail | Web | 13. července 2009 v 10:15 | Reagovat

Do dalšího dílu už mi tu chybí jen koment od 3. člověka... ;o)
A díky :D

5 Guiltinka Guiltinka | 13. července 2009 v 19:02 | Reagovat

OKEj, tak já komentuju xD je to úžasný, tak pokračuj

6 Arvari Arvari | Web | 15. července 2009 v 8:54 | Reagovat

*Arvarinka se tváří že ona by mu URČITĚ nádor do hlavy necpala*
*Arvarinka si uvědomuje, že v tom slashi to vlastně neodnes KRISTIAN*

Ehm, a... Já říkala, že je Kristian chudáček...

7 Blacklace Blacklace | 4. února 2010 v 19:54 | Reagovat

Ah... tohle mi tak příšerně připomíná moje vlastní chování, že se musim stydět xDD Já sem fakt děsnej parchant, když se chovám jako Christian...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama