178: Takže kdo?

14. srpna 2009 v 10:37 | Arvari |  Story for those who...
Jonne ležel na gauči, hlavu měl položenou v matčině klíně a nohy přehozené přes nohy svého miláčka, který seděl na druhém konci pohovky. Ve svých blonďatých vlasech cítil něžné matčiny prsty, na chodidlech Jannovo pomalé šimrání. Usmíval se. Mohl by takhle ležet napořád a klidně by i usnul, nechal se ukolébat tím laskáním...

"Jonne!" uslyšel náhle. Otevřel oči a upřel je na tmavovlasou dívku před sebou.
"Ano, Emily?" zeptal se tiše.
"Babička ti vzkazuje, že se máš přestat lísat a máš vstát a jít na zahradu," oznámila dívka. "Všichni tři máte jít. Venku dostanete zmrzlinu!"
"To zní skvěle, zlato," usmál se Jonne. "Tak Tarje řekni, že běžíme..."
"Jasně!" zaculila se Emily a vyběhla zase ven.
Jonneho matka se na Janna usmála.
"Je to vážně skvělá holčička," řekla. "Úplnej sen."
"Ještě jsi ji neviděla ve formě," zasmál se Jann. "Dneska se snaží bejt hodná. Ale jindy... Je to postrach."
"Ale stejně je to naše zlatíčko," zaculil se Jonne. "Tak co, mami? Půjdeme ven?"
"Jasně. Ale to bys musel nejdřív vstát, drahoušku, víš?"
Jonne vyskočil na nohy a široce se zaculil.
"Bezva! Jdeme! Šup, vstávejte!"
"Srdíčko, někdy jsi fakt jako malej," zavrtěl Jann hlavou, zatímco se pomalu zvedal. Pak přistoupil k Jonnemu a položil mu ruku kolem pasu. "Tak jo, jdeme..."
"Mami?" otočil se Jonne.
"Jsem hned za váma, neboj," kývla blondýna.
Jonne s Jannem společně vyšli na zahradu. Tam už byly postaveny dva rozkládací stoly a na nich spousta jídla. Jonne se mlsně olízl.
"Mimochodem, sluníčko, zmínil jsem se už, že je to od tebe úplně úchvatný, uspořádat mi zahradní party? Víš, po něčem takovýmhle jsem vždycky toužil..."
"Já vím, lásko. Opakuješ mi to už pár dní."
"Blbečku..."
"Blonďáku."
"Tím chceš říct, že jsem pitomej?"
"Ne, vůbec ne, lásko."
"To je dobře. Protože kdybych byl pitomej, nikdy bych neuhodl, kdo sem mámu dostal."
"To nevíš!" vyhrkl Jann.
"Ale vím..." zaculil se Jonne.
"Takže kdo? Schválně!" zadíval se na něj Jann.
"Byl jsi to ty," řekl Jonne.
"Vidíš, že to nevíš!" zasmál se vítězně Jann. "Já to nebyl!"
"Proč to popíráš, Jannie?" zamračil se Jonne. "Měl bys bejt hrdej na to, že jsi mi dal ten úplně nejkrásnější narozeninovej dárek ze všech..."
"Když já..." sklopil Jann oči. "Nechci se tím chlubit, jako bych udělal kdovíco... Jen jsem si od Tommiho vzal číslo, vyťukal jsem ho do mobilu..."
"A hučel do mě tak dlouho, až jsem povolila," dokončila za Janna Jonneho matka. "Takže mu nevěř ani slovo, broučku. Udělal toho hodně."
"Ty jsi nechtěla přijet?" špitl Jonne.
"Ale chtěla. Jen jsem myslela, že ty mě nebudeš chtít ani vidět..." zamumlala. "Že nikdo z vás nebude chtít. Pěkně jsem to zkazila..."
"Teprve když Jann zavolal, uvěřila, že jí NELŽU, že ji její děti mají rády," konstatoval Jonneho otec, který ženu právě zezadu objal.
Jonne otočil hlavu a zadíval se na Janna.
"Myslím, že teď bys měl odvolat to, že jsem až moc romantickej," zaculil se.
"Proč se mi zdá, že nejsi v šoku?" zamračil se Jann.
"Tajemství," špitl Jonne, natáhl se a krátce Janna políbil na rty. "Tak, a teď, ty můj malej pesimistickej vyjednavači... Nakrmíš mě zmrzlinou?"
"Ale s radostí, srdíčko..."

NÁSLEDUJE: Já mám název!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | Web | 14. srpna 2009 v 10:55 | Reagovat

malej pesimistickej vyjednavači...............to bylo krasný

Hej Arvari já chci další díl

2 Charlottka Charlottka | Web | 14. srpna 2009 v 12:59 | Reagovat

Emily jako hodné dítě se mi nějak nezdá XD

3 Viileä Viileä | 14. srpna 2009 v 20:19 | Reagovat

charlotte: mně taky ne :D ani trochu.. arvari,nejsi moc dobrej lhář :D
to víš,že tě chtěli vidět,mamkoo :P a jann je fakt šikuláá :)
Hmm....a dál? :D

4 Glendora666 Glendora666 | 14. srpna 2009 v 23:07 | Reagovat

boze :D no hlavne ze jonne ma opat celu rodinu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama