Den pátý

8. srpna 2009 v 18:51 | Arno Rasmussen |  Jann na farmě
Jann vstal o něco později než předchozího dne. Rychle vyskočil a oblékl se, aby ještě Rauliho stihl. Na stole v kuchyni byl již napsaný seznam prací, ale koně naštěstí stáli na dvoře.

"Dobrý den." pozdravil Rauliho, který právě něco dělal u vozu.
"Ahoj, ahoj. Už bych byl dávno pryč, ale rozbilo se mi kolo." postěžoval si. "Dneska tě nečeká moc náročných úkolů, ani koně nemusíš krmit…"
Jann si oddychl.
".., protože je vyvedeš na pastvu, ale až po poledni, až oschne rosa."
Jann se na Rauliho vyděšeně zadíval.
"Vyvést na pastvu? Koně?"
"Ano. Neboj, jsou sice velcí, ale nic ti neudělají." usmál se. "Zatím můžeš zkusit vodit valachy dokolečka, než spravím vůz, aby nebyli nervózní." ukázal na koně a Jann k nim opatrně přistoupil.
"Hodný." řekl Paradisovi, ke Coloradovi se stále nechtěl moc přibližovat.
Natáhl ruku a pohladil koně po nose v bezpečné vzdálenosti od zubů. Vzal do ruky opratě a popošel. Koně ho hned následovali.
"Hmm, to není těžký." pokýval hlavou, i když musel uznat, že vodit krávu bylo lehčí.
Udělal pár koleček a pak Rauli zapřáhl a nasedl na kozlík.
"A teď mě dobře poslouchej. Až budeš vyvádět koně, nejprve vyveď Honeyho, na to nezapomeň, pak Angela, aby nebyl nervózní, že zůstal sám a nakonec tu malou herku tak vzadu." ušklíbl se a Janna bodlo u srdce.
Jak mohl Rauli tak roztomilému poníkovi říkat herka? Jmenovala se Wendy! Jann se zamračil a všechno, co Rauli říkal jiného pustil ven. Splnil si všechnu lehkou práci a po obědě došel do stáje.
"No… Ne že bych si pamatoval, jak to ten chlap říkal, ale proč bych to dělal tak složitě?"
Došel k Wendy a natáhl ruku přes dvířka. Malá kobylka zařehtala a potřásla hlavou, až se dvoubarevná hnědobílá hříva zavlnila. Jann si všiml, že tentokrát mají všichni koně na hlavách už nějaké postroje a dole mají kroužek na vodítko. Sebral jedno ze stěny, otevřel dveře boxu a pomalu k Wendy vešel.
"Hodná Wendy, hodná. Půjdeš ven, ano?" promlouval klidně k malému koníkovi.
Wendy nebyla až zas tak malá, měřila pěkných 130 cm, ale oproti Honeymu, který měl 185 cm, vypadala vážně roztomile. Jann připnul vodítko k ohlávce a otevřel dveře úplně, aby mohla vyjít ven. Angel zakoulel očima a Honey několikrát kopl do dveří boxu.
"Hej, co to děláte?!" vyděsil se Jann a spěchal s Wendy na vodítku ven. ,
Zavřel ji do jednoho z pěti malých výběhů s vysokou trávou a vrátil se dovnitř. Pootevřel dvířka od Angela a připnul mu vodítko, i když Angel neochotně švihal ocasem.
"Pojď, pojď, v klidu." klusal Jann pozpátku, aby viděl, že mu kůň nechce něco udělat a dovedl ho vedle Wendy. "Tak, to je super, Rauli říkal něco, že zrovna Angel by tam neměl zůstat sám, takže to snad dělám dobře."
Naposledy se vrátil do stáje a chopil se Honeyho. Když procházeli uličkou, neklidně frkal, ale Jann se ho nebál. Rauli ho přece tak krásně zvládal, na tom nic není. Prošli dveřmi na světlo a Honey se prudce zastavil. Zvedl hlavu do výšky, což Jann nečekal a málem ho kůň nadzvedl.
"Ježiš, co je?" zpanikařil a zatahal za vodítko.
Honey škubl hlavou zpátky, couvl, ale pak se rozeběhl k výběhům.
"Ne!" stačil jen křiknout, ale to už ho kůň kus vlekl v bahně.
Vodítko mu ošklivě sedřelo ruku. Honey ladným klusem obíhal kolem Wendyina výběhu.
"Ke mně!" zkusil zavelet, ale Honey si ho ani nevšímal.
Natáhl krk a čichl si k Wendy. Jann se zrovna sápal po vodítku, když Honey znovu vyběhl.
"Au!" zasténal, když se Honeyho kopyto ne zrovna lehce dotklo jeho kolena.
Povzdychl si a v očích ucítil slzy. Co to jen provedl? Měl Rauliho poslouchat! A taky ho mohlo napadnout, že Honey je hřebec!
"Honey…" zašeptal, ale pak dostal nápad.
Otevřel bránu jednoho z výběhů a vzal si do ruky klacek.
"Já tě tam zaženu."
Stoupl si ke koni a popohnal ho směrem k bráně. Honey poslušně popoběhl a pak se zastavil u trsu trávy.
"Tak běž!" pobídl ho a máchl klackem.
Kůň zase popoběhl, ale zafrkal na protest. Jann se napřáhl znovu, ale na bahnité půdě ztratil rovnováhu a uklouzl. Honey prudce zvedl hlavu, vykopl a rychlým cvalem se řítil po cestě mezi pastviny.
"A do prdele." zanadával Jann a díval se za koněm.
Nemotorně vstal, protože měl půlku holínky zabořenou v bahně a druhé koleno ho bolelo od kopnutí. Vzal vodítko a pomalým smutným krokem se vydal po cestě, kudy hřebec běžel. Jenže koně nemohl nikde najít. Přešel odbočku, kde obvykle vodili krávy a šel dál.
"Honey!" zavolal, ale nic se neozvalo. "Honey, Honey!" křičel co nejhlasitěji.
Povzdechl si a zadíval se na krvavou ruku. Teď měl v ráně i spoustu špíny, ale nebyl čas si to čistit. Zvedl hlavu a všiml si, že už se pomalu šeří. Bylo chladno a vlhko a…
"Honey!" vykřikl, když uviděl asi po 300 metrech siluetu koně.
V knížce četl, že běhání se koně akorát bojí a tak šel pomalu a opatrně. Ale Honey se poklidně pásl, nechal se chytit a klidně vedle Janna kráčel.
"Cos mi to vyvedl." káral koně.
Pomalu se blížili k farmě a Honey zase zbystřil.
"Ach ne, to mi nedošlo." zavyl Jann a přiměl koně k zastavení, když v tom uslyšel řinčení.
"Rauli?" zavolal nejistě.
Ale za okamžik se muž opravdu vynořil zpoza rohu stodoly.
"Kdes byl?" zeptal se trochu podrážděně, když viděl, jak je kůň zplavený.
"Já… Asi sem vás ráno špatně poslouchal… Vyvedl jsem Wendy, pak toho bílýho a pak Honeyho, ale on se mi vytrhl a pak utekl a já ho hrozně dlouho hledal a… Je mi to moc líto." řekl upřímně a podíval se muži do očí.
Ten sjel ustaraného Janna od hlavy až k patě. Byl zablácený, ruku od krve a na koleni měl kalhoty protržené a byla vidět velká modřina. Povzdechl si.
"Příště mě líp poslouchej, ta herka je kobyla, hrozně Honeyho dráždí. Asi jsem ji měl vzít na trh a rovnou ji prodat. Lidi scháněj pořád víc a víc masa…"
Jann se zarazil a bleskl zrakem k Wendy. Masa? Chce Wendy na maso? Vyděsil se, ale neopovážil se ni říct. Rauli si vzal Honeyho a ač bláznil, krásně ho zavedl do výběhu.
"Dneska by nemělo pršet." poznamenal. "Necháme koně venku."
Jann byl z dneška tak utahaný, že se umyl a chtěl jít spát. Jenže cestou prošel kolem zrcadla. Vrátil se k němu a zíral na sebe.
"Tohle přece nejsem já…" zabědoval nad kruhy pod očima.
Odřená ruka nevypadala hezky, noha ho pořádně bolela až kulhal a nyní si opravdu přál, aby sem nikdy nejel. I když… Kdyby byl doma, u televize, v posteli se spoustou čokolády a dálkovým ovládáním, nikdy by nepoznal Wendy. Tu malou strakatou Wendy, kterou chce Rauli sníst! Nebo ještě hůř, prodat jiným na maso!
"Ne, Wendy! Já tě nedám." rozhodl se a s odhodláním usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Glendora666 Glendora666 | Web | 8. srpna 2009 v 19:32 | Reagovat

hih chudak jann :D chcela by som vidiet ten pohlad v zrkadle:D

2 Sine9 Sine9 | 9. srpna 2009 v 11:10 | Reagovat

Jann to tedy pěkně zpackal že vzal Wendy jako první chudák malej :D Aspoň že našel Honeyho. Ale ten Rauli nemá srdce prodat Wendy na maso :O Jann ji musí zachránit!

3 Charlottka Charlottka | Web | 9. srpna 2009 v 12:59 | Reagovat

Jann, zachránce malých poníků! XD

4 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 10. srpna 2009 v 18:02 | Reagovat

Ano, nedej ji! Nedej ji! xD
Chudáček... ten si tam teda užívá... xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama