Den sedmý

14. srpna 2009 v 15:14 | Arno Rasmussen |  Jann na farmě
"Janne?" ozval se ráno Rauliho hlas ve dveřích pokoje.
Otevřely se, Rauli vstoupil dovnitř.
"Janne?!" zavolal znovu, ale nic se neozvalo.

Nebyl v posteli ani v koupelně, ani nikde dole, ani venku na dvoře. Jannovo oblečení zmizelo, postel byla ustlaná. Rauli vykročil směrem ke kravským pastvinám, když míjel ohrady s koňmi. Včera dal Honeyho rovnou do stáje k tažným koním a dnes byl venku je Angel.
"Janne!" zavolal znovu Rauli zoufale, když po Wendy ve výběhu nebyla ani stopa.
Vběhl do stáje, čištění bylo znatelně použité, Wendyiny věci zmizely.
"Ty jsi odjel na tý herce?" zeptal se sám pro sebe a schoval obličej do dlaní. "Měšťáku blbej! Vždyť neumíš jezdit."
Vyšel znovu ven a spatřil něco u uvaziště.
"To je přece moje knížka." vzal do ruky cáry rozmáčeného papíru.
Rauli si povzdechl a zašel dovnitř, byl čas na oběd. Na dovře zastavilo auto a z něj vyskákali čtyři lidé. Rauli vykročil nejistě k partičce, která se smála a živě bavila.
"Ahoj Rauli." pozdravil ho řidič vesele.
"Zdravím tě, Robine. Ale asi nemám dobré zprávy." řekl tiše.
Hovor ustal, i když se ještě ozval smích, když někoho pozdě došel vtip.
"Co se stalo? Jannie nám z čerstvého vzduchu onemocněl?" zasmál se Robin, ale ihned přestal. "Vážně se něco stalo? Kde je Jann?"
"No… To je to. Já právě nevím, kde je."
"Někam odešel?" zeptal se Dean a udiveně se rozhlédl po do dálky se táhnoucích polích.
"Nešel pěšky. On utekl s Wendy."
"Wendy?" vyprskl smíchy Tender. "Kdo je Wendy? Vaše dcera?"
"Ne, ty hlupáku. Taková malá herka, kůň." vyštěkl Rauli a zoufale si přešlápl.
"To je blbost, Jann by na koně ani nesáhl natožpak na něm někam jet!" odhadl Janna Robin.
"Bál se koní, to jsem poznal. Ale tohle byl takový malý poník. Asi si ho nějak oblíbil, ale mě je k ničemu. Je malá a nešikovná, chtěl jsem ji prodat sedlákům na pečeni, včera jsem se o tom zmiňoval a… Asi si to vzal moc k srdci." zasténal.
"Takže Jannie jel pryč na poníkovi? Rozumím tomu správně?" kroutil nevěřícně Robin hlavou a díval se na zbytek skupiny.
Rauli kývl.
"A jak ten poník vypadal?" vložil se do hovoru Kaide.
"Sotva 130 cenťáků, bílá s rezavýma flekama." popsal hrubě poníka.
"Ježiš, 130 centimetrů? A to toho koně Jannie nerozsedl?" uchechtl se Tender.
"Debile!" okřikl ho Dean. "Teď byste si fakt neměli dělat srandu. Umíš si představit, že Jannie někde slítnul?! Může potřebovat pomoc." Otočil se k Raulimu. "Kdy asi vyjel?"
"Včera jsem odjížděl pryč večer a vrátil se v noci. Myslel jsem, že už spí. Takže někdy mezi půl osmou a jedenáctou, kdy jsem se já vrátil."
"Je tu všude bláto, v noci pršelo?" zeptal se Robin.
"Jo, celou noc lilo." přitakal nesměle Rauli. "Víš, Robine, je mi to líto. Můžu za to já! Neměl jsem ho tu vůbec nechávat samotnýho a to nebylo poprvý. Už několikrát tu byl sám a jednou mu utekl Honey… Kůň." odpověděl na nechápavé pohledy. "A Jann pak kulhal. Jestli se mu teď stalo něco horšího…" odmlčel se.
"Pojedeme ho autem hledat. Pojedeš s námi?"
Rauli kývl a všichni naskákali do auta. Jeli pomalu a pořád se někde rozhlíželi.
"Kam teď?" zeptal se Robin a rozhlížel se na obě strany silnice.
"Vy jste přijeli odkud?"
"No tady zleva."
"A mohl si to Jann pamatovat?"
"Ehm…" odkašlal si. "Jannie docela šílel, ale… Byl ve stresu, mohl si to zapamatovat."
Vyjel doleva a jel pomalu. Jenže kde nic tu nic a tak dojeli až do vesnice. Rauli vyskočil z auta a běžel hned do hospody.
"Kam letí?" zíral za ním Dean.
"V hospodě se o všem mluví, třeba ho někdo viděl." poučil ho Robin a tak čekali, než se Rauli vrátí.
"Jo, jeden chlap ho včera v noci viděl, když se motal domů. Doteď si myslel, že se tak sťal, ale vážně vyděl flekatou žirafu." pousmál se. "Jestli ho nenajdeme na cestě do vedlejší vesnice, půjčí nám tam jeden sedlák přepravník na koně."
Znovu se pomalu rozjeli a snažili se pohledem nevynechat ani kus okolí. Dojeli do další vesnice. Rauli zase odběhl do nějakých vrat a pak zamával, aby s autem jeli dovnitř. Za něj zapřáhli přívěs a vydali se na další cestu. Míjeli malé lesíky a pole a přejeli přes můstek nad potokem. Právě projížděli okolo nějakého napůl zříceného stavení, kde se jakýsi zablácený muž skláněl nad něčím strakatým, nejspíš krávou, když…
"Stůj!" zařval Kaide.
Robin se lekl a šlápl na brzdu tak prudce, že pneumatiky na mokré silnici zaskřípaly.
"Co je?! Víš jak jsem se lekl?!"
"Jannie!" zdůvodnil jedním slovem situaci a vyběhl z auta.
"Jannie? Jannie!" zavolal na něj.
Jann se překvapeně otočil.
"Co… Co ty tu… Co vy tu děláte?" dodal, když si všiml, že se k němu od auta řítí celá skupina i s Raulim. "Rauli vám řekl, že jsem utekl?"
"Ne, ty hlupáčku. My si pro tebe přijeli a ty nikde. Víš jaký jsme o tebe měli strach, když jsme se dozvěděli, že jsi odjel na koni?!"
Jann se trochu urazil.
"Proč bych jako neměl odjet na koni?"
Kaide si odkašlal a naklonil se, aby viděl za něj.
"Na koni ještě možná, ale co má bejt tohle?"
"To je Wendy!" napomenul ho a pyšně poplácal kobylku, který po dešti vypadala spíš jako zmoklá slepice.
"A to jméno jsi jí dal ty?" prskal Tender, když se k nim dostal i zbytek.
"Ne, tak už se jmenovala." odpověděl mu Rauli.
Robin si Janna prohlédl, byl celý od bahna, ruku trochu od krve. Zato Wendy byla odsedlaná, odužděná, pochutnávala si na trávě a podle všeho se ji snažil i provizorně vyčistit.
"Jannie?"
"Hm?" otočil se k němu.
"Zdá se mi to nebo máš to zvíře opravdu… rád?"
Jann si znovu odfrkl. Proč si o něm všichni myslí takové věci?
"Jasně, že ji mám rád! Je skvělá."
Členové jeho vlastní skupiny se na sebe podívali.
"Tak já si myslím, že ten týden měl smysl." pokýval Robin a všichni s ním souhlasili.
"Jak měl smysl? Robi… Proč jsi mě sem vlastně vozil? Víš, že jsem se kvůli tobě i první dny modlil?"
Robin se usmál.
"Choval ses strašně, Jannie. Ale myslím, že ti to tu prospělo. Je čas se vrátit do města, i když bych tě měl radši odvízt až do pokoje, aby tě takhle nikdo neviděl." ušklíbl se nad zmoklými vlasy, špinavou tváří a nechutně špinavým oblečením. "A ještě si rozmýšlím, zda tě vůbec vezmu do auta!"
"Klidně pojedu s Wendy v přívěsu." oznámil a poníka objal kolem krku.
"To by chtělo fotku." Zašklebil se Tender.
"Dobře, pojedeš v přívěsu, ale co až ho vrátíme?"
"Ne, počkej…" zarazil ho. "Máš moji peněženku? Mám v ní šeky. A Rauli… Kolik za Wendy chcete."
Rauli se na něj nevzrušeně podíval.
"Nic, Janne. Nech si ji. Mě je k ničemu a ty ji máš rád. Nechci za ni žádné peníze."
Jann na něj chvíli nevěřícně zíral, ale pak Wendy znovu objal a vzal si vodítko. Odvedl kobylku do přívěsu. A ještě se vrátil pro vybavení.
"Jannie je i pracovitej." ušklíbl se Kaide na Tendra a vybuchli v hlasitý smích.
Jann jen protočil oči a dál kulhal k autu.
"Jannie, co se ti vlastně stalo?" zeptal se Robin s obavou nad jeho chůzí.
"No poprvý mě kopl kůň do kolena, to byla moje chyba a jsem slítnul z Wendy, když se lekla v noci auta. Nějakej pirát silnic."
Robin radši nic neříkal. Myslel si své o způsobu Jannova řízení, ale po tomhle změnil asi i to.
"Hele a kam chceš tu tvoji Wendy dát?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 14. srpna 2009 v 16:54 | Reagovat

Myslím, že po tomhle dobrodružství je Jann schopnej, narvat si ji klidně i do postele xD

2 Sine9 Sine9 | 15. srpna 2009 v 10:47 | Reagovat

Flekatá žirafa jejda :D Ale Janni to zvládl kluci pro něho přijeli v pravou chvíli a ještě si Wendy rovnou odvezl bezva hepáč :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama