187: Hned tam jsem

4. listopadu 2009 v 12:35 | Arvari |  Story for those who...
"Bože..." zavzdychal Jann a prsty zajel do Jonneho vlasů.

"Obvykle stačí JONNE," vzhlédl Jonne.
"Mlč a pokračuj!" zasmál se Jann.
Jonne mu poslal vzdušný polibek a vrátil se zpět ke své předchozí práci... uspokojování Janna svými ústy.
"Ach, ježiš..." zasténal Jann. "Blonďáčku, tohle mi vysvětli. Tohle jsi poprvý dělal sotva před rokem... Jak může bejt tvoje pusinka tak GENIÁLNÍ?"
"No..." zaculil se Jonne. "Za prvý jsem přirozenej talent. Za druhý... Když dáš Christusovi tři piva, velmi rád a ochotně se rozpovídá o tom, co dělá Larrymu dobře... A když uděláš totéž s Larrym, dozvíš se, co dělá dobře Christusovi. A pak to stačí nějak poslepovat a vyzkoušet na tobě..."
"To byla řečnická otázka, Jonne!" upozornil Jann. "Takže buď tak hodnej, vem si ho zase pěkně do pusinky, zkoušej si na mně cokoliv, co se ti zlíbí, ale nech mě už, PROSÍM, udělat!"
"Dej mi dobrej důvod," požádal Jonne.
"Pokud mě do minuty nenecháš udělat, tak tě otočím na záda... A zejtra se neposadíš!"
"Tak jo, tak jo. Už pokračuju!"
"Hodnej kluk... ÁCH!"
"Mhmh?"
"Jo, Jonne, už brzo."
"Mhm..."
"Dřív, než bys myslel."
"Mhm, hm..."
"Jonne!" zalapal Jann po dechu, Jonneho vlasy sevřel v pěsti a v nádherné křeči zvrátil hlavu nazad. Kňučel a sténal, zatímco slétal ze svého malého růžového obláčku.
"Hm..." zamručel Jonne a olízl malou bílou kapičku, která mu vytékala koutkem úst. "Poslouchám."
"Okamžitě mi řekni," zašeptal Jann a konečně pustil Jonneho vlasy. "Okamžitě mi řekni, co jsi to udělal!"
"Ach, to je tajný, lásko. Slíbil jsem, že to nikdy nikomu nevykecám."
"Ale já Christusovi neřeknu, že jsi mi to řekl! Já jen... Lásko, tohle jsi ještě NIKDY neudělal! Ať to bylo cokoliv."
"Nic to nebylo. Jen takovej hezkej pohyb jazykem... A pokud mám bejt upřímnej, schovával jsem si ho na tebe přinejmenším dva týdny."
"Dva týdny jsem o tohle přicházel? Hm, Jonne, pojď sem..."
"Ale, copak bys chtěl?" zaculil se blonďák.
"Já? Já nic," odvětil nevinně Jann. "Ale ty bys mohl chtít. Pokud vím, ještě ses..."
Místností se rozeznělo zvonění telefonu.
"To je Larry!" zbystřil Jonne.
"Je jedenáct v noci, lásko," vzdychl Jann. "Nech to zvonit a pojď ke mně. Srdíčko..."
"Přesně tak, miláčku, je jedenáct v noci. Myslíš, že by volal kvůli nějaký blbině?"
"Jonne, neber to!" zaškemral Jann, ale Jonne už vstával z postele.
Blonďák vzal svůj telefon a přiložil ho k uchu.
"Larry, zlato? … Co? Proč?! … No dobře, ale kde jsi? … Jo, jasně, hned tam jsem. Vydrž."
"Co se stalo?" zbystřil Jann, když si Jonne začal oblékat své noční kalhoty.
"Larry je dole u dveří. Volal, protože kdyby zvonil, vzbudí celej dům. Nevím, co se děje. Chce tu přespat. Asi... Asi se s Chrisem pohádali nebo tak něco... Jen pro něj skočím a hned jsem zpátky. Pokud nechceš, ani nemusíš z postýlky. Hezky tu počkej. Miluju tě."
"Já tebe taky," usmál se Jann a opětoval krátký polibek, který mu Jonne věnoval. "Vrať se rychle."
"Neboj," mrkl Jonne.
Vyšel z ložnice, seběhl po schodech a otevřel dveře. Za nimi skutečně stál Larry. Po tvářích měl rozmazané oční linky.
"Ahoj, zlato," špitl.
"Tohle bude zlý," pochopil Jonne.
"Tohle je konec," upřesnil Larry.
"Tak co se stalo?"
"Prosím, Jonne, nenuť mě o tom mluvit. Teď ne," zavrtěl Larry hlavou. "Jen mi dej postel, nebo klidně gauč. Ale jestli je to problém, klidně půjdu do hotelu..."
"Nešil, blbče. Pojď dál. Nech věci v šatně. Neboj, Tarja má vždycky připravenej pokoj pro hosty, pořád tu někdo přespává..."
"Díky, Jonne," zamumlal Larry.
"Nemáš vůbec za co."
Kudrnatý kytarista vešel do šatny, shodil boty a kabát a vrátil se k Jonnemu.
"Tak pojď," položil mu blonďák ruku kolem pasu. "Budeš chtít nějaký kalhoty na spaní? Mám s tebou třeba chvíli zůstat vzhůru?"
"Ne, Jonne. Dobrý, vyspím se v boxerkách. A... Promiň, ale chci bejt sám. Nevadí?"
"Tohle je na tobě..."
Došli před dveře pokoje pro hosty. Jonne Larryho objal.
"Kdyby něco, víš, kde jsem."
"Vím. Díky, Jonníku."
"Drž se."
"Držím. Dobrou, Jonne."
Blonďák mrkl a odebral se zpátky do své a Jannovy ložnice. Tam hned skočil do postele a stulil se do náruče svého miláčka. Hlavu položil na jeho hrudník.
"Jonne?" oslovil ho vyděšeně Jann. "Co se stalo?!"
"Nejspíš se rozešli," zašeptal Jonne. "Jannie... Víš, že tě miluju, viď?"
"To víš, že to vím. Neboj. Taky tě miluju."
"Já... Já už... víš..."
"Já vím. Jen hezky spinkej..."

NÁSLEDUJE: Ale JAK normálně?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 4. listopadu 2009 v 16:17 | Reagovat

Arví? Zlatíčko? To se mi jen zdá nebo tak nějak nápadně přitvrzuješ? xD Protože podle mojí teploty (ehm... teď opravdu myslí tělesnou teplotu! xD) a těch kapek potu na čele se mi docela zdá, že jo... xD
Jinak opravdu super, tohle bude jedna z mnou oblíbených kapitol a to nemyslím kvůli tomu xD Znáš mě... Larry trpí, tak se mi to přece musí líbit xD

2 Alexis Alexis | 4. listopadu 2009 v 19:15 | Reagovat

že bych si skočila dát studenou spršku?? tohle bylo totiž HUSTÝ!!
Teda Arví seš přirozenej talent na psaní FF :-D

3 hatta hatta | Web | 4. listopadu 2009 v 21:01 | Reagovat

Tohle budu asi ještě HODNĚ dlouho prodýchávat... :D Úžasná kapitola, tedy až na ten konec... :P

4 Sine9 Sine9 | Web | 5. listopadu 2009 v 8:05 | Reagovat

To bylo gooood :D Jonnešek je šikulka! Konečně někde nějaká hoooot scéna! :D Larry jim do toho tak nečekaně vpadnul. Co se mezi nim a Christuskem stalo? chudáček :(

5 Arvari Arvari | Web | 5. listopadu 2009 v 8:44 | Reagovat

Sine: Stalo se mezi nima to v minulý kapitole... XD

6 Sine9 Sine9 | Web | 5. listopadu 2009 v 9:45 | Reagovat

Šmarjáá :D Jsem já to ale popleta :D Nějak mi to nedocvaklo ale ok už jsem ji přečetla :D Ta hádka byla hustá!

7 Charlottka Charlottka | Web | 5. listopadu 2009 v 17:42 | Reagovat

Ooo...wow XD
Chudáček Larry, chudáček Christus (oba polituju, co kdyby mi pak jeden z nich vynadal?)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama