Vánoční dárek (3/8)

17. listopadu 2009 v 8:34 | Arnýsek & Enkeli |  Vánoční dárek
Christusovi se okamžitě po přečtení zoufalé sms začal v hlavě rýsovat plán. Přesně tohle potřeboval.
S voláním: "Japo! Japo! Japíčku!" se začal pohybovat po bytě plném tančících, pijících, či jinak oslavujících lidí. Nakonec ho našel zabraného do hovoru s jedním z bratří Selů.
"Co potřebuješ?" zeptal se s úsměvem od ucha k uchu.
"Mám pro tebe speciální bojovej úkol..."


***

Sakra, já toho chlapa zabiju.. Přísahám, že až Villeho najdu a vrátíme se do bytu, zabiju Kristiana.. Už několikrát prošel čtvrť, ale Ville nikde.
"Měl jsem si vzít aspoň rukavice," povzdechl si a zarazil ruce hlouběji do kapes.
Konečně narazil na jakousi blonďatou osobu, která šla v "protisměru". Zavolal na ní: "Ville" a ona se k jeho vlastnímu překvapení otočila!
"Poslal tě Krisí?" otázala se osoba se šťastným úsměvem.
"Přesně ten," přikývl Japa "Mimochodem jmenuji se Jack," podal mu téměř zmrzlou ruku.
"Vážně se omlouvám, že tady musíš kvůli mně mrznout," Ville se kousnul do rtu a začervenal se. Sakra, on je snad ještě roztomilejší než Jonne... Ne, Jacku, je taky o hromadu mladší než ty! Okřiknul se v duchu.
"V pohodě," usmál se Japa.
Chvilku šli v tichosti, pak se Ville zeptal: "Ty znáš toho... Mathiase, co mu jdeme na oslavu?"
"Ne."
Oba se zasmáli. Kouzelně se směje, napadlo Jacka. "Takže… Už jsme tady," zastavili se u jednoho z domů. Chvíli si navzájem dívali do očí.
"Nepůjdeme dovnitř?" prolomil ticho Ville a nejistě si odhrnul vlasy z obličeje.
"Jo..." vypadlo z Japy. "Jo, jasně... Jen... Musím zavolat Christusovi, nemám klíče." Chvilku prohledával kapsy, aby našel telefon.
"Páni, nejnovější Nokia," vydechl trochu závistivě Ville. Málem se začal stydět za ten svůj postarší typ telefonu. Jack se jen usmál, když vytáčel Chrisovo číslo.

***

"Tak co?" Vybalil na něj nedočkavě Kristian, hned co byl Ville z dosahu.
"Co co?" Chvilku Japa nechápal.
"Co Ville, myslím," zakroutil očima.
"Ty myslíš?" Japa otevřel překvapeně pusu.
"Japo!!" Začal Kris uraženě.
"Ville nic. Spokojenej?" Zašklebil se.
"Neumíš lhát!"
"Dobře... Je roztomilej."
"Jenom?"
"Hele, co si to tam vy dva šuškáte?" Přiřítil se značně...rozveselený Antti.

***

Ville si u dveří sundal vestičku, do kapes si dal rukavice a čepičku a pak se otočil do místnosti. Spoustu lidí tak nějak znal, ale určitě by se s ním nechtěli bavit. Docela by ho zajímalo, jestli je tam Jonne, ale vidět ho nechtěl. Procházel mezi lidmi, tuhle viděl Larryho jak se živě baví s nějakou slečnou, támhle zase někdo zvracel do květináče…
"Tak brzo?" podivil se a radši se rozhodl, že on pít moc nebude.
Došel až ke Kristianovi s Japou, ale než stačil cokoliv říct, Kristian odešel.
"Hm…" zamyslel se, ale nepřišel na nic, co by mohl říct.
"Takže... Bavíš se?" zeptal se Japa, jelikož nevěděl moc co jiného říct.
"Ale jo, jen koukám, že tu moc lidí neznám," rozhlédl se Ville znovu po okolí.
"Já taky ne," pokrčil rameny.
Chvíli mlčel. "A jak dlouho jste tu už byli, než jsem při... Ehm... Než jsi mě přivedl?" usmál se rozpačitě. Kdyby si pamatoval adresu, určitě by tu byl o hodně dřív.
"Moc dlouho ne.. Maximálně hodinku," usmál se. "Dneska je ale venku zima, co Ville?" poznamenal, když oba dva chvíli mlčeli.
"A ne jenom dneska," Podíval se z okna. "Tady už mrzne nejmíň 14 dní. Taky jsem tam venku málem umrznul, když jsem to tu nemohl najít."
"To mi povídej, málem ze mně byla kostka ledu, než jsem tě našel. Ještě před pár dny jsem si říkal, že bych mohl zajet na pár dní do Rovaniemi.. Myslím, že to vzdám a nepojedu nikam."
"A co tam?"
"Joulupukki, přeci," zasmál se. "Ne, babička se tam přestěhovala."
"Tak to já jsem skoro pořád tady," znovu se podíval z okna. "Ale i takhle na Vánoce je tu hezky, kdyby tak mohl být sníh a teplo zároveň."
"Já rád cestuju. I když poslední dobou na to kvůli kapele nemám čas," povzdech si. "To by bylo nejlepší. Miluju sníh. A Vánoce... Všechny ty světýlka, dárečky, pohodu a tak..."
"To já taky. Ale vůbec to není zábava, když jsi na to sám..." zamyslel se. "Zrovna nedávno jsem měl jít nakupovat, tolik jsem se těšil na tu vánoční náladu, ale nakonec to padlo," posmutněl a vzpomněl si na všechny ty rozzářené stromečky v centru.
"To rozhodně ne. S kým si měl jít, můžu-li se zeptat?" Podíval se z okna. "Taky mě to čeká... Nikdy nemám představu, co bych komu měl koupit."
"S bráchou... Jonnem..." dodal. "Ale on nebyl doma, i když jsme byli domluvení. Takže jsem šel domů, protože nakupovat vánoční dárky sám? To přece nejde. A pak mi vlastně volal Kristian o týhle akci."
"To od něj nebylo hezký... Ale docela dobře se jim to podařilo zorganizovat, že? Pozvat tu spoustu lidí, a tak..." Na chvilku se zarazil, a pak se pousmál. "Vlastně jsem rád, že tě sem Chris pozval."
"Jo, organizace vážně dobrá," pokýval a pak se na Japu překvapeně podíval. "Jo? Proč?" zeptal se nechápavě.
"Protože..." Že já jsem radši nebyl zticha, pomyslel si. "Protože bych si jinak neměl s kým povídat," usmál se.
"Aha. No to já taky ne," ušklíbl se, a pak se taky usmál. "Takhle je to fine, i když... Ostatní se baví trochu jinak," poznamenal, když kolem proběhl kdosi ve značně podnapilém stavu.
"Vypadá to tak. Ale upřímně jim nezávidím to ráno," pobaveně se rozhlédl kolem sebe. "Abych pravdu řekl, dneska na to nemám ani chuť." Pak se zarazil. "Ale jestli se k nim chceš připojit..." Tázavě se na něj podíval.
"Ne, to je dobrý," otřásl se při vzpomínce, jak někdo přidává živiny kytičce. Pak se ale na chvíli zamyslel. "A nebo skleničku jo?" podíval se tak, aby Japa pochopil, že se chce napít i s ním.
"Proč ne... Co si dáte, pane?"
"Whisky... skotskou, a bez ledu," zahrál si Ville na velkýho kluka a doufal, že se mu to nevymstí.
Jack se usmál nad Villeho snahou. "Dobře, takže chvíli počkej. Dojdu pro to."
Zatímco byl Jack pryč, Ville se rozhlížel a pohrával si s jedním pramenem svých vlasů. Pohodlně se usadil v křesle a na chvíli zavřel oči.
Jack se během pár minut zase vrátil. Když viděl Villeho, zarazil se a přemýšlel, co udělá... Měl sto chutí ho tam "probudit" polibkem.
"No tak, Japo..." Šťouchnul do něj Chris, který jako náhodou šel kolem.
Jack po něm hodil úšklebek, nakonec se ale sklonil a tu pusu mu dal. Pak se okamžitě zase napřímil a nejradši by se neviděl.
Ville vyskočil, takže mu válem vyrazil skleničky z rukou. Vyděšeně a nechápavě na něj zíral.
"J... J... J... Jacku... Co... To... Eh... Jak... Proč..?" vykoktal cosi, z čehož by se jen těžko dávala dohromady věta.
"No… Ehm… Já... Tady... Tady máš tu whisky," podal mu skleničku. Strašně se mu klepaly ruce.
Ale Ville si ji nevzal. Na chvíli zauvažoval, jestli se mu to jen nezdálo, ale... Ne!
"Ty jsi... Ty jsi mě... P..." chtěl říct políbil, ale včas si uvědomil, jak špatně by to znělo. "Dal pusu!" Zíral na něj a vůbec si neuvědomoval, že takhle malá scénka už přilákala pozornost několik lidí v blízkosti. Naštěstí byli všichni relativně neschopni vnímat nebo si spíš pamatovat.
Sakra, nemáš se tam tak vystavovat. Pomyslel si.
"No... ano... Řekl bych, že... ano," Jack zahlédl Christusův zvednutý palec.
"Proč?" zeptal se ještě zoufale, pak popadl svojí skleničku a obsah vylil do sebe.
"No protože.. Jak sis tam tak seděl se zavřenýma očima. To prostě nešlo tě nepolíbit..." Zamyslel se. "Líbíš se mi," dodal a vypil svoji sklenku.
Ville už nic neřekl a rychlým krokem od Jacka odešel. Ale když spěšně procházel kolem něj, dotkl se konečky prstů jeho ruky. Sám nevěděl, jestli to chtěl udělat, ale přesto zamířil ke dveřím, kde popadl svoji vestičku a vyběhl ven do večerního mrazu. Na ulici se začal oblékat, ale těch pár kousků, co na sobě měl, ho nemělo šanci zahřát.
Jack tam ještě chvíli stál a díval se směrem, co Ville odešel. Pořád cítil jeho dotek. Možná by se za ním měl běžet, možná by ho stihnul, možná by mu měl říct... Říct co, vlastně? Vždyť ani sám nevěděl, co dělá.
Došel za Chrisem, aby si vzal klíče od jeho bytu. Na jeho tázavý pohled jen zavrtěl hlavou. Na nic se neptal. Zvláštní... Cestou k jeho bytu si udělá menší procházku po městě. Potřebuje si utřídit myšlenky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arvari Arvari | Web | 17. listopadu 2009 v 13:05 | Reagovat

*mrk mrk*
Pitomci jsou to. Jeden jako druhej... XD

2 Sine9 Sine9 | Web | 17. listopadu 2009 v 22:25 | Reagovat

To bylo roztomilý jak Jack neodolal :D A Ville hned zdrhne pryč :D Třeba se potkaj někde venku. Jo to by mohli :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama