Vánoční dárek (4/8)

24. listopadu 2009 v 9:08 | Arnýsek & Enkeli |  Vánoční dárek
Ville šel hrozně rychle ulicemi a po tvářích mu tekly slzy.
"No tak mě někdo políbil... No tak mě Jack políbil... Sakra, co je na tom." Vyčítal sám sobě scénu, kterou udělal.

Ani nevěděl, jak trefil bez přemýšlení zpátky do centra. Ulice byly i v tuhle hodinu docela zaplněné pomalu chodícími a povídajícími si lidmi, svítily lampy a ve výlohách různobarevné řetězy a blikavé svíčky. Z každého druhého obchodu zněly koledy. I Ville zpomalil svůj krok a šel teď stejně bezstarostně jako ostatní, i když jen podle pohledu. Bezstarostný nebyl. Vůbec nechápal svoji reakci a neustále musel přemýšlet, co by bylo, kdyby reagoval jinak.

***

Zastavil se na náměstí u velkého vánočního stromu. Vzpomněl si, jak mu jako malému babička vyprávěla, jak se sem tyhle obrovské stromy dostávají. Tehdy obdivoval ty silné pány, co ho porazí, dostanou na auto, tady ho zase vyloží, ozdobí a tak... Tehdy chtěl být jako oni. Pousmál se při té vzpomínce.
Usilovně se snažil přemýšlet o něčem jiném. Výsledek byl marný. Lhal by, kdyby řekl, že ho jeho útěk nemrzel. Ale na druhou stranu se mu nedivil. Asi ho vyděsil. Třeba ani Ville nechtěl, aby ho políbil. Strašně rád by ho znovu viděl.

***

Po nějakém tom brodění rozbředlým a rozšlapaným sněhem od lidí Ville usoudil, že vzít si tenisky vážně nebyl dobrý nápad. Vlastně mrznul celý. Rozklepaný došel až k vánočnímu stromečku. Sepnul ruce, aby si je ohřál, ale spíš vypadal, že se modlí. Zadíval se na velikou hvězdu nahoře a najednou mu do oka vlétla zmrzlá sněhová vločka.
"Au." řekl tiše, zamrkal, ale nepomohlo to. Došel teda k nejbližší výloze, aby se na sebe podíval, když v odraze za sebou z druhé strany stromku uviděl Jacka. Zavřel oči, protože si myslel, že už z toho má halucinace. Ale když je otevřel, byl tam stále.

***

Zazvonil mu telefon. Christus.
"Moikka, co potřebuješ?"
"Seš už doma?"
"Ne, u stromku na náměstí. Proč?"
"S Larrym už jdeme domů... Začíná to tu být dost na... No víš co. Tak tam na nás počkej."
"Fajn." Unaveně se rozhlédl kolem a... vrátil se pohledem o kousek zpět. To je Ville! Chvíli přemýšlel, jestli na sebe má upozorňovat, ale pak si všiml, že se na něj taky dívá. Zamával na něj.
Ville polkl. Nevěděl, co by mu řekl, jak by zdůvodnil svůj odchod. Ale teď nemohl zůstat bez reakce. Pomalu zvedl ruku v bílé pletené rukavičce, chvíli ji podržel ve vzduchu a zase ji spustil dolů. Ale neudělal ani krok blíž, prostě nemohl.
V duchu se modlil, ať Larry s Chrisem přijdou brzo. Absolutně netušil, co by měl udělat. Nechtěl s ním mluvit. Ne teď. Pro obě strany by to asi bylo... nepříjemné. Takže se prostě usmál a "odešel"... Ve skutečnosti poodešel jen tak, aby ho Ville neviděl.
Ville se opřel o zeď a svezl se do sněhu. Džíny se mu ihned promočily, ale bylo mu to jedno. Rukama si podepřel bradu.
"Tohle jsem ale... nechtěl..." postěžoval si pro okolí neslyšně.
Začalo sněžit. Na Villem sníh nejprve roztával, ale brzy jeho oblečení prochladlo tak, že se na něm sníh začal kupit.
Opatrně se rozhlédl po okolí. Ještě pořád tam byl. Teď už dokonce seděl. Začínal připomínat sněhuláka... nebo sněhovou hromádku. Možná... Možná bych k němu přece jen měl jít. Pomalu se přibližoval. Zatím si ho nevšimnul, naštěstí. Ještě pořád si to mohl rozmyslet.
"Být tebou neseděl bych tu takhle. Nastydneš." Nabídnul mu ruku, aby se mohl zvednout.
Trhl sebou a zamrkal, aby z řas smetl sníh a pořádně viděl nahoru.
"A to by vadilo?" vykoktal přes drkotající zuby.
Chvíli se díval na Jackovu ruku a pak k ní přiblížil tu svoji. Ale byl tak zmrzlý, že vůbec necítil, jestli se do dotýká, natožpak aby ho dokázal stisknout.
"Tobě by to určitě bylo nepříjemný." Pousmál se. Stiskl podávanou ruku a vytáhnul ho nahoru. "Za chvíli bys tam zmrznul." Nevěděl, co říct dál.
Ville mlčel. Díval se na Japovy boty. Pak pomalu zvedal pohled, až se mu nesměle podíval do očí. Všude na sobě měl pořád spoustu sněhu.
"A zmrzlej bych se ti nelíbil?" zeptal se tiše.
Jemně mu smetl sníh z vlasů. "Líbil." přikývl. Chvíli si navzájem dívali do očí. A pak se ozvalo to Chrisovo opité "Japíčkuu!"
Ve Villeho obličeji se objevil bolestný výraz. Kousl se do rtu a znovu se Jackovi zadíval do očí.
"Ahoj." pípl tiše a pomalým krokem se skloněnou hlavou odešel dřív, než se Christus s Larrym stihli víc přiblížit.
"Počkej..." zašeptal. Snažil se zachytit jeho ruku, ale vyklouzl mu.
"Proč jde pryč?" zeptal se rozesmátý Christus.
"Asi jsme přišli nevhod." poznamenal Larry, který se zdál být relativně stízlivý.
Jack radši nic neříkal. Jen se podíval na mizející blonďatou osůbku. Pak se vydal směrem k Chrisovu bytu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ~Mrs. Berty~ ~Mrs. Berty~ | Web | 24. listopadu 2009 v 9:15 | Reagovat

Ahojky, hezkej blog, zvu tě na můj, určo se tam mrkni, čau!

2 Sine9 Sine9 | Web | 24. listopadu 2009 v 22:02 | Reagovat

Chudáček Villí :( Taky museli ti dva přijít zrovna když to vypadalo že si s Jackem konečně promluví? Jsem se těšila že si to vyjasněj a v lepšim případě spolu odejdou a ono tohle :D

3 Arvari Arvari | Web | 25. listopadu 2009 v 14:10 | Reagovat

Chrisu, zlato, ty si prostě neumíš vybrat lepší okamžik... XD

4 tereza tereza | Web | 11. prosince 2009 v 10:56 | Reagovat

pěkný blogísek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama