Vánoční dárek (8/8)

24. prosince 2009 v 0:01 | Arnýsek & Enkeli |  Vánoční dárek
Vzbudil ho zvonek u vchodových dveří. Otevřel jedno oko. Sakra, kdo to zase..

Otevřel druhé a podíval se na hodinky. Deset. Zvonek opět zazvonil. Nojo, vždyť už jdu... Jedna noha přes okraj postele, druhá. Vzal si župan, klíče, vylezl z bytu. Ne, vůbec ho nezajímalo, co si budou lidi myslet o jeho účesu-neúčesu a rozmazaném líčení.
Když tam viděl stát Villeho zmohl se jenom na nechápavý výraz, otevřenou pusu a radostné objetí.
"Ahoj, Jacku." řekl nesměle. "Takhle vypadáš o štědrý den vždycky?" Usmál se a položil kufr na zem, aby mohl Japu ještě jednou obejmout, tentokrát pohodlněji.
"Ahoj." Docela se zastyděl za to, jak v ten moment musel vypadat. "Eh, ne, ale včera jsme měli koncert a vůbec jsem nepočítal s tím, že dnes budu mít návštěvu." Usmál se. "Pojďme dovnitř." Pokývnul hlavou směrem ke dveřím, otevřel a vzal mu kufr. "Druhé patro." dodal ještě.
Ville šel pomalu po schodech a sem tam se na Jacka otočil. Počkal až nahoře odemkne a vešel za ním.
"Máš tu spolubydlícího?"
Zavrtěl hlavou. "Eliaz odjel někdy ráno na svátky k rodičům, takže jsme tu jen já a Vodka." Zamyslel se. "A jakto že nejsi ty na svátky s rodinou?"
"U babičky jsme byli už dva dny předem, abychom ozdobili stromeček a nechali tam dárky na rozbalení na dnešní večer. Tommimu a Jonnemu jsem dal dárky už brzo ráno, než jsem vyjel a ostatním je dám až dodatečně. A můžu tu být, jak dlouho budeš chtít."
"Skvěle." Usmál se. "Udělej si pohodlí." Ukázal na pohovku. Přesunul se do kuchyně. "Chceš něco k jídlu? Nebo pití?"
"Kdyžtak něco k pití." Poprosil a posadil se. "Už jsi dneska něco jedl?"
"Dobře a co? Kafe nebo mám celkem slušnou zásobu čajů. Jinak můžu nabídnout třeba..." podíval se do lednice. "Obyčejnou vodu." dořekl, když zjistil, že tam skoro nic není. "Ne, ještě ne. Vlastně si mě zastihl ještě v posteli, když jsi zazvonil." zasmál se.
"Dal bych si třeba tu vodu, na nic teplýho nemám chuť. Díky." Pak se zaculil. "To je dobře, že jsi nejedl, já taky ne... Protože, kdybys jedl, tak bychom pak neviděli zlaté prasátko."
"Dobře" přikývl. Vyndal skleničku, napustil do ní vodu a sám si uvařil čaj.
"Kohože?" Zarazil se.
"Zlatý prasátko přece! Když celý den až do štědrovečerní večeře nejíš, tak uvidíš zlatý prasátko! To jsi ještě neslyšel? Já to zkoušel vždycky, ale ještě nikdy jsem ho neviděl. Třeba se nám to dneska podaří."
"To jakože nemám jíst?" Vyděsil se. "Žádný cukroví, nic?"
"Přesně tak." Ville byl ze všeho toho vyprávění evidentně nadšený. "Nebudeme vůbec jíst až do večeře. Co máš vůbec nachystaného k večeři? Máš naložený maso? A všechno připravený?"
"Umřu!" zakřičel vyděšeně. "Eh... Vlastně ani nemám ozdobený stromeček." Podrbal se na hlavě. "Nepočítal jsem s tím, že někdo přijde a pro jednoho kytaristu a psa mi to přišlo jako zbytečná námaha."
"Aha. Takže... Nic nemáš?" Popotáhl zklamaně Ville. Ale pak vyskočil na nohy. "Ale v tom případě sebou musíme hodit!" Na Japův nechápavý výraz pokračoval. "Uprav se. Musíme pro stromeček. Ozdoby tu snad máš, ne? A pak koupit věci na večeři. I když teda... Já u vaření vždycky jen lehce asistoval, ale to nějak zvládnu."
Jack jen s úsměvem zavrtěl hlavou nad Villeho nadšením. Ale vlastně byl zatraceně rád, že ho tady má. Došel do ložnice, vytáhnul si oblečení - ponožky, černý džíny, tričko s Aerosmith, černou mikinu s jakousi hvězdou na zádech - a přešel do koupelny, kde ze sebe jakž takž udělal čistého a upraveného člověka.
"Hotovo." zavolal asi po dvaceti minutách na Villeho.
"Super. Takže můžeme vyrazit." Usmál se a začal se soukat do bundy. Vyrazili ven a až pak Villemu došlo, že musí nechat Jacka vést, protože to tu vůbec nezná.
"Počkej, kam tak letíš?" zasmál se Jack. "Víš, nerad bych, aby ses zase ztratil a já tě musel hledat. Takže trošku zpomal, nám starším to trochu dýl trvá, víš?" smál se. O pár ulic dál narazili na supermarket.
Nakoupili všechno, co Ville uznal za vhodné k přípravě sváteční večeře. Vyšel z obchoďáku se dvěma taškami a zastavil se.
"Teď bychom měli někde koupit stromeček. Ale asi je blbý se s těma taškama." Ušklíbl se.
Domů to měli kousek, všechno naskládali do lednice a vyrazili opět ven. Tentokrát s sebou vzali i Vodku a zamířili přes park. Byla šílená zima.
"Sem občas rád chodím." poznamenal Jack s úsměvem, když procházeli kolem menšího zamrzlého jezírka. Vodka se nadšeně rozeběhla k lesíku, který byl hned vedle. "Hlavně na jaře je tady hezky."
"To ti věřím."
Šli pomalu vedle sebe a Ville opatrně chytil Jacka za ruku. Napjatě čekal na jeho reakci.
Japa lehce přikývnul hlavou a usmál se na znamení, že je vše v pořádku. V tichosti, držíc se za ruce, šli dál. Oba se usmívali.
Ještě než prošli parčíkem Ville Jacka zastavil. Chvíli si ho mlčky prohlížel.
"Víš, že jsme si dneska ještě nedali ani pusu?" řekl tiše a nesměle, protože ještě moc nechápal, co přesně mezi nimi je.
Pak mu volnou rukou odhrnul vlasy z tváře a políbil ho.
"Vím" přikývnul, když se od sebe po chvilce jemně odtáhli. "Takže bychom to měli trochu... napravit, nemyslíš?" A políbení mu vrátil.
Ville se podíval na Vodku, jestli jí nevadí, že se jí nevěnují a pak Jacka opřel o nejbližší strom, aby ho mohl políbil pořádně.
"Tak moc se mi stýskalo."
Jack Villeho objal a jemně mu obličej zabořil do vlasů. "Mě taky." zašeptal. Vodka do nich začala zlehka šťouchat čumákem. Oba se na ní podívali a pak se usmáli.
"Ale my jsme na tebe nezapomněli." Pohladil ji Ville.
Ještě jednou Jacka políbil a pak ruku v ruce vydali dál.
"Kde tu tedy prodávají nějaké krásné živé stromečky?"
"Hned za parkem."
Když došli ke stánku, otočil se Japa na Villeho. "Myslíš, že to zvládneš sám?" usmál se a podal mu nějaké bankovky. Pak se otočil na Vodku, aby tu počkala s Villem a odešel.
"Jacku... Kam..."
Ale než se stačil zeptat, byl už moc daleko. Podíval se na psa sedícího u jeho nohou a na peníze.
"No tak koupíme stromeček, Vodko, no... Ty asi taky netušíš, kam páníček šel, co?"
Pes se mu jen mlčky díval do očí. Ville vyhlédl nejhezčí maličký stromeček, který našel. Nepotřebovali velký a taky by se špatně nesl. Zaplatil ho a pak si s Vodkou zase stoupili na začátek parku.
Musím mu koupit nějaký dárek. Takhle to nejde, on se za mnou táhne až z Tampere a já bych mu nic nedal? Rychle nakukoval do výloh krámků. Nic co by přitáhlo jeho pozornost. Nemůže se zase moc dlouho zdržovat. Zaujala ho až jedna nádherná akustická kytara v hudebninách. Zastavil se a chvíli si jí prohlížel. Byla vážně nádherná. Takovou by si taky rád pořídil. No... Kytarou se nic nezkazí, pokrčil rameny. Prostě ji koupím a budu doufat, že se mu bude líbit.
Zkontroloval, jestli je dobře zabalená. Pak spěšně zamířil zpět k parku.
Na Villeho zmatený pohled jen zavrtěl hlavou a usmál se. Podrbal Vodku, vzal Villeho za ruku a zamířili přes park zpátky.
Ville nesl v jedné ruce stromeček, který se Vodka snažila neustále ukořistit a tak byla cesta velice zábavná. Dorazili domů právě včas, aby se začala připravovat večeře.
"Taková příprava je na dlouho." upozornil znalecky Ville a vyndal maso z lednice.
"A už si jí někdy připravoval?" zasmál se, když vyndaval ze skříňky ostatní potřebné věci.
"Ne úplně, já jsem vždycky jen asistoval, ale... Spolu to určitě zvládneme." Optimisticky zamrkal a začal maso na talíři nakládat do koření a různých omáček. "Zatím můžeš najít ozdoby a až dám péct maso, tak nastrojíme stromeček."
"Myslíš? No dobře." Pokrčil rameny a zasmál se. Přešel do komory, kde by mě mít nějaké ozdobičky. "Au!" zařval, když na něj spadla sklenička s marmeládou. Naneštěstí se rozbila, takže byl celý ulepený a fialový.
"Jacku, co tady..." Chvíli na něj němě zíral. "...proboha vyvádíš..." dokončil větu, ale už nebylo potřeba.
Ville chvíli váhal, ale pak vyplázl jazyk a trošku z něj slíznul.
"Hm, borůvková."
Prstem si kousek setřel z tváře a přenesl jí na tu Villeho, jen aby jí vzápětí také slíznul.
"A dobrá."
Ville na něj zíral a pak si lízl znovu, tentokrát z krku.
Jack si ho o něco přitáhl a začal ho líbat.
Tím se stalo, že byl Ville taky brzo od marmelády. Když se od sebe oddálili, pokračoval ve slízávání marmelády z Japovy kůže i oblečení.
"Sakra..." Zaklel a podíval se na něj. "Ale marmeláda je jídlo, teď neuvidíme to prasátko."
"Takže... Proč nepokračovat dál?" Usmál se a jal se dál Villeho "očišťovat" od borůvek.
Chvíli se tak při vzájemném mazlení lízali, než se Villemu podlomila kolena a musel se opřít.
Jack se na něj podíval s pobaveným úsměvem a jiskřičkami v očích, a pak ochotně splnil jeho tužby. Potom tam ještě chvíli postávali v jemném objetí, než Ville poznamenal, že by se mohli vrhnout na to vaření.
"Dobře, běž napřed. Ještě nemám ty ozdoby." upozornil ho Jack.
Ville pokýval a spěšně v kuchyni dal maso do rozžhavené trouby. Neradostně shledával, že je stále celý upatlaný, ale teď už nebyl čas, musel připravit perfektní večeři.
"Tak až je najdeš, tak můžeš zatím oloupat brambory a dát je do hrnce, voda už bude horká." Zaúkoloval ho a sám se začal věnovat omáčce.
Během chvilky našel Jack onu hledanou krabici. Samozřejmě, že byla přesně na tom místě, kam by přísahal, že ji v životě nedal.
Pak šel loupat a vařit ty brambory, jak mu Ville řekl.
"No vidíš, jak ti to jde." pochválil ho Ville, pomalu se blížil večer.
Nechali maso v troubě, brambory ve vodě a omáčku pod pokličkou a přesunuli se ke stromečku.
"Takže... Nejdřív řetězy." Rozhodl logicky Ville, aby pak řetězy neshodili křehké ozdoby.
Jack zašátral v krabici a vylovil několik stříbrných a tmavě modrých. Položil je vedle sebe a postupně je s Villem obmotali kolem stromku. Pak se dali do rozvěšování ozdobiček.
"Tak a teď... Musíme dát hvězdičku. Dáme jí tam spolu?" Usmál se, jednou rukou držel cíp zlaté hvězdy a druhou stranu nabízel Jackovi.
Jack se usmál, chytil část hvězdičky a společně ji posadili na špičku.
Pak poodstoupil dál a kriticky si prohlédl jejich veledílo.
"Nemáme světýlka!" došlo mu potom.
Ville na něj smutně pohlédl.
"Ale co teď? Zaprvé můžeme shodit ozdobičky a zadruhé hvězdička měla jít poslední."
"Zatřetí světýlka nemám vůbec." Opětoval jeho smutný pohled. "No... Prostě se bez nich musíme nějak obejít."
"Aha... No to asi budeme muset."
Ville vstal a šel se podívat na večeři. Stále se připozdívalo a Ville začal vařit i polévku a připravovat zeleninový salát.
"Můžeš připravit na stůl?" Zaprosil. "A... Máš nějaké svíčky? Na stůl a taky pak ke stromečku, když nemáme ty světýlka? Abysme nemuseli svítit lustrem."
Prostřel stůl a šel hledat svíčky. Těch měl naštěstí dost. Jako první vytáhl voňavé čajové. Borůvkové. Uchechtl se. Vyndal ještě několik dalších, rozestavěl je na stole a kolem stromku. Upřímně doufal, že nezačne hořet.
Ville zatleskal, když uviděl krásně připravený stůl. Bylo něco málo před sedmou.
"Tak zapal svíčky a můžu servírovat. Ať oba neumřeme hlady!" zasmál se, i když s kručícím břichem nebylo moc čemu.
Zasmál se společně s Villem, vytáhl z kapsy u kalhot zapalovač, zapálil svíčky a šel Villemu pomoct s nošením jídla na stůl.
Nejdříve se podávala rybí polévka, poté maso s bramborovou kaší a houbovou omáčkou a úplně nakonec zeleninový salát.
"Tak myslím, že jsme to s tím jídlem dohnali za celý den." Zasmál se Ville a pohladil se po břiše. Pak začal sklízet ze stolu.
"Vaříš výborně." Pochválil ho Japa, když odnášeli nádobí.
"Takže... Teď bychom se mohli přesunout do obýváku ke stromku, nemyslíš?" Jemně Villeho políbil na tvář, když si oplachoval ruce ve dřezu.
"Jo, to by bylo... Fine."
Na chvíli zmizel, protože si svůj dárek uložil zase zpátky do bundy, aby se mu náhodou v kufru něco nestalo.
"Tak jsem tu." řekl a dárek měl zatím schovaný.
Jack mezi tím přinesl svůj dáreček. "Skvěle, můžeme začít." Usmál se a beze slova podal Villemu krabici. Snažil se co nejvíc zakrýt to, jak byl šíleně nervózní.
Ville nadšeně zíral na velikou krabici a trošku se zastyděl za svoji pidiaturní krabičku. Začal balík opatrně rozbalovat a když jí otevřel, s pootevřenými ústy oněměl.
"Ja... Jacku..." Podíval se na něj. "Přesně takovou jsem viděl v Tampere a hrozně jsem jí chtěl!" Zíral na něj nadšeně a nechápavě. Ale dřív než kytaru vyndal, skočil mu kolem krku.
Ještě než si Japa stačil oddechnout, musel vyvažovat rovnováhu, aby se oba nesvalili na stromeček a hlavně do svíček.
"Jsem rád, že se ti líbí." zaradoval se a dal mu pusu.
"Líbí se mi hrozně!" Zahalekal nadšeně. Pak kytaru vyndal, chvíli jí celou prsty přejížděl a pak ji naladil.
"Co mám zahrát?"
"Něco do Flinch." navrhnul.
Ville tedy začal hrát. Bedlivě sledoval novou kytaru, občas mrknul na Japu a usmál se. Byl tak hrozně vděčný. Po chvíli kytaru opatrně odložil a vytáhl z kapsy malou červenou krabičku.
"A teď je čas na tvůj dárek."
Natáhl ruku před sebe, aby si krabičku vzal.
"Koupil jsem to, ještě než jsme se setkali den po té oslavě. Proto jsem tam už nečekal." Přiznal se a u toho se červenal.
S roztřesenými prsty otevřel krabičku a vytáhl z ní jemný stříbrný řetízek. Ve svitu svíčky se zatřpytilo srdíčko. Oněměl. Podíval se na Villeho zpátky na srdíčko a zase na Villeho. Pak ho prostě objal.
"Připneš mi ho, prosím?" usmál se a otočil se.
"Hrozně rád." pípl a řetízek mu zapnul. "Já vím, že to není tvůj styl, ale... Prostě jak jsem ho viděl, věděl jsem, že ti ho musím koupit."
Otočil se, vzal ho za ruku a usmál se. "Je nádherný." Pak se na chvíli odmlčel a díval se na jejich ruce. "Vlastně... Bych ti něco..." Podíval se mu do očí. "Miluju tě." A dřív než stačil Ville říct cokoliv dalšího, ho políbil. Pak se na něj napůl nervózně a napůl se strachem podíval.
Ville si s ním propletl prsty. Oči se mu zaleskly slzami a jedna pomaličku stekla dolů. Zaleskla se v záři svíček.
"Já tebe taky, Jacku."
Padl mu kolem krku a rozplakal se úplně. Byla jasná noc plná hvězd a jedině lehce padající sníh jim mohl bránit v pohledu na zamilovaný pár.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rinuke Rinuke | 24. prosince 2009 v 11:53 | Reagovat

To je...krásný! Ňuf! ^^

2 Talvikki Talvikki | Web | 24. prosince 2009 v 12:01 | Reagovat

zamilovala jsem se do Vodky..asi překřtím svýho psa:D

3 Sine9 Sine9 | 25. prosince 2009 v 23:42 | Reagovat

To bylo tááák romantický :) :D A čekání na zlatý prasátko Ville je roztomilej :D Dárečky a vyznání lásky to pěkně zakončilo. A olizování marmelády to bylo taky fajn :D :D

4 Arvari Arvari | 26. prosince 2009 v 10:37 | Reagovat

Jo, roztomilý... XD Moc roztomilý. XD Ale Jacka se srdíčkem na krku si asi neumim představit... XD

5 ondracisko ondracisko | 29. prosince 2009 v 1:49 | Reagovat

Jj pěkný :) čet sem celou povídku

6 ondracisko ondracisko | 29. prosince 2009 v 1:50 | Reagovat

a poslední kapitolka byla v romantickým duchu pěkný :)

7 Enki Enki | Web | 30. prosince 2009 v 13:00 | Reagovat

Mmm, takže nejspíš.. Děkujem za pochvalu? :D

8 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 30. prosince 2009 v 13:15 | Reagovat

Jojo, děkujeme hlavně vůbec za přečtení naší nechutně romantické vánoční ff... xD

9 Enki Enki | Web | 30. prosince 2009 v 20:48 | Reagovat

Jo, to taky :D

10 Blacklace Blacklace | 31. ledna 2010 v 21:04 | Reagovat

Awwww... jen málokterej příběh mě fakt zaujme, tohle bylo úplně úžasný :D I když jako neznám všechny postavy, tak to bylo perfektní, vážně! xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama