194: Já říkal, že jsi naivní...

25. ledna 2010 v 8:55 | Arvari |  Story for those who...
O tři dny později vcházel Jonne do baru. Za sebou vláčel značně neochotně vstupujícího kudrnatého kytaristu. Nenápadně se rozhlédl, jestli tu jsou fanynky. Nebyly.

Za normálních okolností by zřejmě nebyl tak zcela potěšený. Poslední dobou si rád užíval zájmu fanynek. Tedy, ne takovým způsobem jako dřív, ale... Stejně mu bylo svým způsobem dobře, když ho ty holky obletovaly.
Jenže dneska tu nebyl za normálních okolností. Byl tu s Larrym.
Došel k baru a posadil se na stoličku. Kytarista se s povzdechem vyškrábal hned vedle.
"Tady to máš nejblíž k alkoholu," vysvětlil Jonne.
"Víš, že se snažím pít co možná nejmíň," zavrtěl Larry hlavou.
"To je fajn. V tom případě to tu k alkoholu mám blíž já," otočil Jonne.
"Aha..." pochopil Larry. "Takže to tvý nezištný zeptání, jestli si nechci popovídat, nebylo tak docela nezištný. A to, že jsi nebral Janna, taky nebylo kvůli tomu, abyste neranili moje city, až se tu budete pod stolem držet za ručičku..."
"My se nedržíme pod stolem za ručičku!" hájil se Jonne.
"Co se stalo, Jonne?" upřel na něj Larry oči.
"Ale nic," zavrtěl Jonne hlavou. "Jen jsme se ráno děsně pohádali. Ale příšerně. A nejhorší je, že to bylo před Emily. A křičeli jsme na sebe věci, který by malá holka, jakkoliv chytrá, slyšet prostě neměla. A hádali jsme se tak dlouho, dokud nevykřikla, ať toho konečně necháme, a neutekla. Jannie šel hned za ní... A já jen vyšel nahoru a stoupnul jsem si za dveře. A slyšel jsem ji strašně brečet. A... A pak se uklidnila a jela na trénink, ale Jannie se zavřel v ložnici a... Já přísahám, taky jsem ho slyšel brečet. A já nevěděl, co mám dělat, tak... Promiň..."
"Proč jste se pohádali?" zeptal se Larry.
"Já... Ne, počkej. Na tohle potřebuju panáka," otočil se Jonne k baru, objednal si a o půl minuty později do sebe otočil vodku. "Fajn," zamumlal. "Byla to jen a jen moje vina, ano? Snažil jsem se dát dohromady písničku. Nešlo mi to a už jsem z toho byl fakt docela na nervy. A pak si tam připochodoval Jannie s Emily na ramenou. A chtěl, abych si poslechl písničku, na kterou mu teď dala zcela zásadní nápad. A já mu nejspíš i záviděl, že mu to psaní jde... Prostě jsem mu řekl, ať mě konečně přestane otravovat s těma svejma pitomostma, který nikdo nebude poslouchat, a nechá mě pracovat, protože já to aspoň myslím s muzikou vážně. Ježiš, já jsem vůl!"
"A Jann se pohádal, co?" pozvedl Larry obočí.
"Ne. Ne, kdepak," odvětil Jonne. "Je horká hlava, ale teď... On jen sundal Emily z ramen, vzal ji za ruku a řekl jí, že budou muset počkat, až budu mít lepší náladu... A mě vytočil i ten klidnej tón, kterým to řekl. Vyjel jsem na něj, řekl jsem že moje nálada je naprosto úžasná... On řekl, že to vidí... A pak to začalo. Už si ani nepamatuju, co jsem mu všechno řekl. Já... Byl jsem to hlavně já, co říkal hnusný věci. On se mě jen snažil odpálkovat, i když křičel taky. A pak nás zastavila Emi... Larry, co mám dělat? Když jsem odcházel, byl Jann pořád v ložnici a odmítal vylízt. Tohle jsem přehnal!"
"Myslím, že bys měl udělat to, do čeho mě pořád nutí Antti," vzdychl Larry. "Jít a omluvit se. Jakkoliv se ti nechce. Ber to tak, že vy jste na sebe neječeli, že je mezi váma konec..."
"Myslíš, že omluva stačí?"
"Omluva znamená hodně. Aspoň podle Anttiho. Odpros, dejte si usmiřovačku..." mrkl Larry. "Jann není z těch, co by se dlouho trápili tím, co bylo. Když zas bude všechno v pohodě, tak... Jonne, co je?"
"Neotáčej se," vydechl Jonne, zatímco třeštil oči za Larryho rameno, směrem ke vchodu.
Larryho přirozenou reakcí na Jonneho větu byl obrat o sto osmdesát stupňů.
"To si dělaj srandu," pronesl šokovaně kytarista.
K malému stolku v rohu totiž právě dosedali Christus a Jann, oba v očividně veselé náladě.
"No, koukám, že se Janniesek má vcelku dobře," frkl Jonne.
"Hlavně seď, jasno?" uchopil ho Larry instinktivně za zápěstí. "Žádný scény. Mlč. Já vím, že umíš udělat cirkus i z větší kraviny, ale teď zůstaň v klidu. Nejspíš ho zavolal z úplně stejnýho důvodu, z jakýho jsi teď ty zavolal mě..."
V tu chvíli je ale spatřil Christus. Šťouchl do Janna a kývl hlavou směrem k baru. Zpěvák se otočil a ušklíbl se. Pak se naklonil a vtiskl Christusovi krátký polibek na rty.
Z Jonneho tváře byla v jediném okamžiku kamenná maska.
"Jo tak..." zavrčel. "No, koukám. Víš ty co, Larry? Já říkal, že jsi naivní... Kdyby mě mladej pán snad sháněl, tak jsem u něj a BALÍM!"
S tím se Jonne zvedl a vyrazil z baru. Kousal se do rtu, jen aby se nerozplakal dřív, než bude venku...

A PŘÍŠTĚ? 195: A teď už zastavíš?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 25. ledna 2010 v 9:23 | Reagovat

Sakra, já brečim. I když by mi vůbec neudělalo zle, kdyby se Jonne natruc vyspal s Larrym xDxD Ale prostě... Tohle nemůžou dělat a myslet vážně, NEMŮŽOU! Zakazuju jim to a bastafidli!

2 Alexis Alexis | 25. ledna 2010 v 9:27 | Reagovat

Kurva vole do piči'! co to ti kreteni vyváděj........TOTIŽ......CO TO S NIMA PROVÁDÍŠ???!!!

3 Rinuke Rinuke | Web | 25. ledna 2010 v 18:00 | Reagovat

Nééé prostě, takhle by to nešlo, musej se k sobě vrátit :(

4 hatta hatta | Web | 25. ledna 2010 v 18:20 | Reagovat

o_O...Tohle přeci nejde! Jak...co...sakra, usmíření, HNED!

5 g666 g666 | 25. ledna 2010 v 20:37 | Reagovat

nwm..myslim ze to len hraju..ale mozem sa mylit...a musi sa to vyriesit noo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama