Kapitola 3/26

27. ledna 2010 v 9:48 | Arvari |  Trable s láskou
Lidi, mějte trochu trpělivosti... O čem by ta ff byla, kdyby se potkali a zamilovali hned v druhý, potažmo třetí kapitole? (Čímž, mimochodem, VŮBEC nic nenaznačuju, přirozeně)


Pak uběhly skoro dva měsíce a v jejich průběhu se vůbec nic nestalo, pokud nepočítáme dvě narozeninové oslavy, kterých jsem se účastnil.
První se konala desátého dubna a jednalo se o jednatřicetiny Sira Generala Christuse. Na celé téhle události byla nejvtipnější skutečnost, že SnoWhite, jejichž byl Sir General Christus kytaristou, měli následujícího dne koncert, pročež Sir General Christus nemohl příliš pít, z čehož byl poněkud rozčarován. Zvláště ve chvíli, kdy se Julius, zpěvák SnoWhite, neskutečným způsobem ztřískal. Skupina už předem pyšně hlásala, že ten koncert bude buď další oslava Christových narozenin, nebo tryzna za velmi nedávno zesnulého kytaristu. Nakonec se z toho stalo pokračování oslavy Christových narozenin, spojené s Juliusovými marnými pokusy odolat alkoholu, který mu Sir General Christus velmi ochotně a především škodolibě kupoval, neboť přišel na to, že nic není větší zábava než téměř dokonale střízlivý sledovat zpěváka, který se za klubem pokouší vyzvracet vlastní vnitřnosti. Ne, na tom koncertě jsem nebyl. Vyprávění mi stačilo. A pak taky skutečnost, že tentýž postup se má skupina při nejbližší příležitosti rozhodla praktikovat přímo na mě.
A ta příležitost se jim naskytla brzy. Konkrétně čtrnáctého dubna, právě na den mých sedmadvacátých narozenin. Správně, to byla ta druhá oslava, které jsem se účastnil. Moje vlastní.
Pravda je, že z téhle si naprosto a totálně nic nepamatuju. Vlastně ano. To, jak jsem přišel a Tender přede mě postavil první skleničku ginu s tonicem. Jenže následujícího rána jsem pochopil, jak ohromnou sebekontrolou se může pochlubit Sir General Christus, neboť moje skupina zjevně nesnesla pohled na nasávajícího mě, pročež se mi rozhodla v likvidaci celosvětových zásob alkoholu tak trošku pomoct. Aspoň jsem tak soudil podle čtyř zpráv, které jsem ráno našel na mobilu a které mi v různých modifikacích sdělovaly skutečnost, že mě jejich pisatelé nenávidí. V Robinově zprávě byl ještě dodatek v podobě otázky, zda nevím, jak se můj kytarista dostal do postele s Villem Liimatainenem. Nevěděl jsem.
Kriste.
Nevěděl jsem NIC!
Patnáctého dubna jsem tudíž ležel v posteli a pokoušel se co možná nejvíc oddálit chvíli, kdy už vážně budu muset jít zvracet. Kocovina je příšerná věc. A horší se myšlenkami na to, že vám ji zcela ÚMYSLNĚ způsobili vaši nejlepší přátelé. Na druhou stranu se ale lepší myšlenkami na to, že oni za to taky pykají...
Najednou bouchly dveře ložnice a jedna parketa na podlaze zavrzala. Reflexy mi velely trhnout hlavou stranou a otevřít oči, ale mozek to tělu díkybohu zakázal. Místo toho mě přiměl otevřít ústa a promluvit.
"Jsi někdo, koho znám, nebo jsi šílená fanynka a jdeš mě přefiknout?" zeptal jsem se.
"Jsem někdo, koho znáš, ale pokud bys projevil zvláštní zájem o to přefikávání..."
"Christusi?" zamračil jsem se.
"Jo, já. Když se posadíš, mám tu pro tebe aspirin. Myslíš, že si zvládneš sednout?"
"Pomůžeš mi?" zamumlal jsem.
"Jo, jasně."
Ucítil jsem, jak mi rukou podkládá záda a pomalinku mě zvedá do sedu. Hlava se mi neskutečným způsobem točila. U rtů jsem ucítil skleničku. Otevřel jsem ústa a dychtivě pil. Pak jsem otevřel oči.
"Co tu děláš?" zachraptěl jsem.
"Kdo myslíš, že tě sem včera táhnul, hm?" ušklíbl se. "Měl jsem strach. Ty tví magoři tě fakt parádně zřídili. Představ si, než ses včera složil k zemi, ukazoval jsi na stěnu a vykládal, že toho nádhernýho rudovláska musíš mít."
"Jakýho... rudovláska?" zalapal jsem po dechu.
"Copak já vím? Ale to ti povím, Jannie. Už jsem kolikrát halucinoval absinthovou vílu, růžový nestvůry nebo bílý myšky, ale rudovlasýho chlapa..."
"Ehm, Christusi? Mně nějak není..." vypravil jsem ze sebe, protože se mi najednou začalo zatmívat před očima.
"Jo, na to jsem zapomněl. Řekl jsem si, že bude lepší, když ti krom aspirinu rozpustím i trošku prášku na spaní. Tenhle koktejl Juliusovi minule moc pomohl."
"T-ty par..."
"Odpoledne mi poděkuješ. Dobrou noc, Jannie..."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rinuke Rinuke | Web | 27. ledna 2010 v 11:18 | Reagovat

Chudáček Jannie...takhle ho zřídit xDD

2 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 27. ledna 2010 v 11:30 | Reagovat

Jé, to je rozkošný. Janniesek s kockou xD Hned bych se šel postarat xP A s kým jsme to vedli rozhovor o zvracení a držení vlasů? xDxD
Moc zajímavá kapitolka a nejlepší:
"Jsi někdo, koho znám, nebo jsi šílená fanynka a jdeš mě přefiknout?" xDxD OMPFG xD

3 Charlottka Charlottka | 27. ledna 2010 v 17:01 | Reagovat

Chudák malej opilej :)
Kristian jako ošetřovatelka? nějak si to nedokážu představit XD

4 Enki Enki | Web | 27. ledna 2010 v 19:29 | Reagovat

No lol, chudak malej xD
A ta veta, kterou zminoval Arny je vazned skvela xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama