197: Potřebuju větší stůl

5. února 2010 v 8:18 | Arvari |  Story for those who...
Tarja zamyšleně přecházela po obývacím pokoji. Její syn seděl na pohovce a zcela klidně ji sledoval. Ne, že by netušil, co ji tak trápí.

A ne, že by tak neusuzoval podle bloku, který svírala v levé ruce a tužky, kterou držela v pravé a kterou do bloku co chvíli něco poznamenala, něco v něm přeškrtla a někam namalovala šipku.
"Mami..." odkašlal si, když to na jeho vkus trvalo až moc dlouho.
"Neruš," odvětila a zakousla se do tužky. Udělala několik kroků směrem k oknu.
"Tak si k tomu aspoň sedni," vzdychl Jann.
"Nejsem tak stará!" odsekla.
"To jsem neřekl!" zvedl ruce na svou obranu. "Hele, mami, už to vážně polož. Začínáš bejt podrážděná! Dej si chvíli oddych!"
"Promiň, Jannie," posadila se Tarja vedle syna. "Ale nemysli si. Stejně už jsem dospěla k poměrně jasnýmu závěru."
"Tak povídej, přeháněj," zaculil se Jann.
"Potřebuju větší stůl," konstatovala Tarja.
"Aha," zasmál se Jann. "Proč jsem nečekal nic jinýho?"
"Tak si to vezmi," rozhodila Tarja rukama. "Loni tu byla Jonneho babička, Jonne, Tommi a Ville. A my. Vešli jsme se jen tak tak. Letos přibudou Jonneho rodiče, Leena, Tuomas..."
"Nemůžu za to, že každýho zveš na vánoční večeři," pokrčil Jann rameny.
"No, kdo ví, jestli tu vůbec bude Tuomas," zamumlala Tarja.
"Co?!" zbystřil Jann. "Kde by asi jinde měl bejt? Bydlí tu přece!"
"To nic, Jannie," mávla Tarja rukou. "Vážně. Jen jsme včera měli menší neshodu, ale to nic. Dneska večer s ním promluvím. Bude to dobrý. Slibuju."
"No to doufám," zadíval se na ni ustaraně Jann. "Ach jo, mami... To není to jediný, co tě trápí, nemám pravdu?"
"Nemáš," vstala Tarja a vyrazila ke dveřím. "Promiň, musím jet koupit druhej stůl, kterej bysme mohli k tomuhle přišoupnout. Ty nikam nechoď, Leena je na procházce a nebrala si klíče."
"Mami!" vykřikl Jann a vyskočil na nohy. "Okamžitě zastav! Co se děje?!"
Tarja skutečně zastavila, otočila se a zády se opřela o dveře. Jann k ní došel a pohladil ji po vlasech.
"Já tě nechci děsit, Jani," usmála se Tarja a stiskla mu ruku. "Vůbec o nic nejde, jasno? Není proč se lekat."
"Lekám se. Hodně se lekám," polkl Jann.
"Nelekej," zavrtěla hlavou. "Přísahám, je to jen rutinní zákrok."
"Zá... MAMI!" vytřeštil Jann oči.
"Ne, prosím, neděs se! Jani, uklidni se. Jde jen o pihu na zádech. Hele, mám na zádech ošklivou pihu. Bojím se, že si ji omylem rozškubnu. Jdu si jen nechat odstranit pihu, ano?"
"Ty máš rakovinu?" špitl Jann. "Je to... Je to jedna z těch podezřelejch pih?!"
"Ne, Jannie, ne, proboha!" zděsila se Tarja. "Přísahám, je to jen piha! Obyčejná OTRAVNÁ piha."
"Mami, řekni mi pravdu," zašeptal Jann, zatímco z očí mu vyklouzly dvě slzy. "Jestli mi máš umřít, chci to vědět. Maminko..."
"A proto jsem ti to nechtěla říct," objala ho Tarja a pevně si ho k sobě přitiskla. "Jannie, prosím, pochop to. Nic to není. Zítra přijdu do nemocnice, lehnu si tam, oni mi vyříznou pihu, ošetří to, zalepí... A pojedu domů. Strávím tam maximálně tak hodinku. Jasno? Ta piha je obyčejná piha, není tam žádný podezření na nic špatnýho. Nebude se to testovat a nic. Tak se uklidni, broučku, prosím. Já se nechystám umírat!"
"Proč tam ale jdeš teď?" popotáhl. "Proč tak najednou? Před Vánocema?"
"Je to naplánovaný už delší dobu. Vážně. Tohle byl jedinej možnej termín..." mrkla Tarja. "Neboj, zítra budu možná zblblá, ale pozítří jsem v pohodě."
"Pří... přísaháš?"
"Přísahám," kývla Tarja a otřela mu slzy. "Tak už klid. Reaguješ jako ženská v přechodu."
"Promiň, že nejsem dostatečně mužnej," ušklíbl se Jann. "Ale... Mami, já tě mám rád. Víš to, viď? Udělala jsi toho pro mě tolik..."
"A ty pro mě právě tolik," usmála se. "Dal jsi mi nádhernou vnučku. A díky tobě se podstatně rozšířila rodina, která celý roky čítala přesně DVA členy. Všímáš si, kolik nás je teď?"
"Já už to nepočítám," zasmál se Jann.
"To jsme dva," pokývala Tarja. "No, a třeba Kirsi a Tommi by mi mohli pořídit další miminko, o který bych se mohla starat..."
"Nebo si ho pořídíš sama. Nejsi tak stará," nadhodil Jann.
Usmála se a políbila ho na tvář.
"Musím jít shánět ten stůl. A mohla bych ještě přikoupit pár dárečků. Až přijde Tuomas, řekni mu, že jsem na nákupech. Doma budu tak... v sedm?"

A PŘÍŠTĚ? 198: Sluníčko, kam jdeš?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arnýsek Arnýsek | 5. února 2010 v 8:26 | Reagovat

Mojí mamince řežou pihy neustále x'( xD
Jinak to budou asi hodně veselý Vánoce v...tak hojném počtu xD

2 Alexis Alexis | 5. února 2010 v 9:11 | Reagovat

já mám taky řízlý záda, dvakrát :--D

Jannie je sladkej jak se bojí

Hej a Vánoce budou asi mazecní :-D

3 Charlottka Charlottka | 5. února 2010 v 14:10 | Reagovat

Jsem jediná, komu nikdy pihu neřežali? (já s pihama chodila na laser XD)
V tak velkým počtu lidí se na ty Vánoce prostě MUSÍ něco stát, nemůžu si pomoct XD

4 Glendora666 Glendora666 | 5. února 2010 v 21:14 | Reagovat

pridavam sa ku klubu nerezanych :D a nedala by som ani za svet :D
a ku kapitole - tarja ma ten dom nafukovaci alebo co? :D:D:D

5 Arvari Arvari | 5. února 2010 v 21:19 | Reagovat

Hele, mně taky pihu ještě nikdy neřezali... XD

Glen: Nafukovací? Ne. Velkej? Ano. XD

6 hatta hatta | Web | 6. února 2010 v 22:28 | Reagovat

Tak tohle budou VÁŽNĚ veselý Vánoce... XD
Někdy bych se do toho domečku chtěla jít podívat...jenom jestli bych nepotřebovala mapu XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama