198: Sluníčko, kam jdeš?

8. února 2010 v 8:58 | Arvari |  Story for those who...
Jann se neklidně převaloval na posteli. Už dávno vzdal pokusy objímat Jonneho. Nebylo to tak, že by se Jonne snad nějakému objímání bránil, právě na opak. Blonďák by si nade všechno přál být objímaný. Jenže Jann nedokázal vydržet ani minutu ve stejné poloze. Pořád upravoval polštář, zavrtával se hloub do peřiny, pak se zase odkrýval. Otáčel se a šeptem nadával. Skrčil nohy jen proto, aby je vzápětí zase natáhl. Dobrou minutu ležel tváří na polštáři, jako by doufal, že ho to uspí.

A neměl nejmenší tušení o tom, že Jonne nespí a sleduje každičký jeho pohyb.
Po hodině usínání Jann náhle vstal. Jonne čekal, že zamíří do koupelny, jenže Jann si vybral přesně druhé dveře v místnosti. Jonne zahlédl měsícem osvětlenou chodbu. Konečně se rozhodl dát Jannovi najevo, že je vzhůru.
"Sluníčko, kam jdeš?" zeptal se šeptem.
"Tuomas na noc nepřišel domů," konstatoval zcela nepřekvapeně Jann. "A podle mě mi máma neřekla pravdu. Děje se tu něco divnýho, zlato. Viděl jsi, jak byla celej večer zamlklá?"
"Jdeš ji zkontrolovat?" pochopil Jonne.
"Přesně, srdíčko. Za chvíli se vrátím."
Jann se vyplížil ze své ložnice a po špičkách se přikradl k té Tarjině. Chvíli rozvažoval, jestli má zaklepat nebo ne. Pak mu došlo, že kdyby to udělal, tak jeho máma nasadí svůj obvyklý maminkovský úsměv a bude se tvářit, že je všechno v naprostém pořádku.
Takže Jann se rozhodl neklepat. Místo toho potichu vklouzl do místnosti, zavřel za sebou a na chvíli ztuhl.
Uslyšel to skoro okamžitě. Tiché vzlyky do polštáře. Málem se mu zastavilo srdce.
"Mami?" řekl.
Tarja se okamžitě posadila na posteli a zadívala se do tmy u dveří.
"Jannie?" vyhrkla.
"Já," kývl Jann, i když to nemohla vidět.
"Jani, jdi pryč. Okamžitě!"
"Ne. Ani mě nehne," odsekl a posadil se na postel. "Mami, brečela jsi. Chci pravdu. Co se děje?!"
"Nic. Jdi odsud," zavrtěla hlavou.
Rozsvítil malou lampičku na nočním stolku, zvedl matce hlavu a přiměl ji, aby se mu zadívala do očí.
"Pravdu, mami," zašeptal. "Prosím..."
V tom okamžiku se Tarja znovu rozplakala. Se vzlyky se schoulila do náruče svého syna.
"Jannie. Miláčku..." kňučela. "Můj malej chlapečku..."
"Jsem tady, mami," políbil ji do vlasů. "No tak... Co se děje?"
"Já přece nejsem až tak stará!" vzlykla. "A to přece není sobecký, chtít dítě! Sobecký je chtít po někom, aby se zbavil dítěte, který už je na cestě! Jen kvůli vlastnímu pohodlí! Sobecký je říct ženský, že je na dítě stará, když jedinej problém je zatím v tom, že se bojíš zodpovědnosti! Já nejsem až tak stará, abych nemohla mít miminko, a já ho CHCI!"
"Mami," vydechl Jann. "Počkat... Proto jste se s Tuomasem pohádali? Ty jsi..."
"Já nevím, jak se to stalo. Já nevím," popotáhla. "Moje antikoncepce prostě nefungovala jak měla a... Sakra, tohle nebylo plánovaný!"
"Ale mami!" zaculil se Jann. "To je přece skvělý!"
"Proboha, co si to jen namlouvám?" napřímila se. "Sakra, svěřuju se tu svýmu pětadvacetiletýmu synovi. PĚTADVACET let po prvním dítěti si chci pořídit další! Dávno mi bylo čtyřicet! Tuomas má pravdu. Jsem na dítě stará!"
"Počkat," polkl Jann. "Mami, ty... Ty zejtra nejdeš na vyříznutí nějaký pihy, co? Ty jdeš... A proto tak najednou!"
"Protože pak by to už nešlo," pokývala Tarja. Zadívala se synovi do očí. "Jannie, já nechci. Já si to malinký chci nechat. Ale zároveň se toho strašně, strašně bojím. Já to bez Tuomase nezvládnu."
"Ale zvládneš," přesvědčoval ji Jann. "Pomůžeme ti, všichni. Jestli budeš potřebovat ležet, aby bylo malý v pořádku, budeš ležet. My se o všechno postaráme!"
"Jsi úžasnej, že to říkáš, Jannie," pohladila ho po tváři. "Ale... Asi to budu muset udělat. Ne, já... Nechci, aby další dítě vyrůstalo bez táty."
"Ale já si nikdy nestěžoval," poukázal Jann. "Podívej, s tím, kolik nás tu je, si to mrně ani pořádně NEVŠIMNE-"
"Samozřejmě, že si všimne, zlatíčko," usmála se trpce Tarja. "Prostě to udělám. Jsi hodnej, že se snažíš, ale … Vrať se do postele k Jonnemu, ano? A nemysli na to, prosím. Mám tě moc ráda, broučku," zašeptala a políbila ho na čelo.
Jann vzdychl.
"Tak... Tak teda dobrou, mami. Miluju tě."
Vstal z postele. A otevřel dveře. Až ve chvíli, kdy je zase zavřel, mu došlo, že se v horním patře svítí... A že vedle dveří stojí Tuomas.
"To se divím, že jsi doma," neodpustil si.
"Už to víš, předpokládám," vzdychl Tuomas. "Fajn, tak mi řekni... Budu za moc velkýho idiota, když to teď všechno vezmu zpátky?"
"Přijde na to, co konkrétně chceš vzít zpátky."
"Ty to moc dobře víš..." upřel Tuomas oči do stropu. "Já se jen vyděsil..."
"V tom případě bys byl asi větší idiot v případě, že bys to zpátky nevzal," odtušil Jann. "No, hodně štěstí..."
Vklouzl zpátky do ložnice.
"Sláva!" zašeptal. "SLÁVA!"

A PŘÍŠTĚ? 199: Larry, mohl bys...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 g666 g666 | 8. února 2010 v 9:30 | Reagovat

hmm takze vyzera to tak ze sa tarjin dom bude musiet o jednu izbu dofuknut :D:D:D

2 Alexis Alexis | 8. února 2010 v 15:54 | Reagovat

Tarja nebude potřebovat jenom větší stůl, ale brzo i větší barák :-D

Není až tak stará na dítě,m jsou starší ženský a Tarja to zvládne levou dolní :-D

3 Arvari Arvari | 8. února 2010 v 16:01 | Reagovat

No, jak vám to jen říct, nebude potřeba větší barák, jelikož... Ne, jsem zticha. XD

4 g666 g666 | 8. února 2010 v 16:03 | Reagovat

noo takze...kto pojde prec? :D

5 Arvari Arvari | 8. února 2010 v 16:03 | Reagovat

*pusa na zámek*

6 Charlottka Charlottka | 8. února 2010 v 17:49 | Reagovat

Bude mimčoooo XD

7 Lucik Lucik | Web | 8. února 2010 v 18:43 | Reagovat

Koho se chystas zlikvidovat?? =O :D

8 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 8. února 2010 v 19:36 | Reagovat

Já se bojim... Fakt. Mám děsnej strach, i když... No, prostě... xD A skoro jsem brečel, než jsem došel k tomu s tim Tuomasem, fujtajksl... Tohle mi nedělat, nebo ještě dostanu infarkt na starý kolena xD

9 hatta hatta | Web | 9. února 2010 v 16:00 | Reagovat

Jéééé, další mimčo...ať mají Tommi a Kirsi taky nějaký! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama