Kapitola 12/26

28. února 2010 v 19:02 | Arvari |  Trable s láskou
Tak jak vám to jen...


Prsty jsem si protřel oči a zoufale jsem zasténal.
"NE, Christusi!" zavrčel jsem do telefonu. "Prostě s tebou NEMŮŽU jít do Amadea!"
"Ehm... A teď?"
"NE!" zaječel jsem. "Pořád nemůžu!"
Chvíli bylo ticho.
"T-ty..." ozvalo se pak. "Ty někam jdeš s Jonnem, co?"
"Proč bych měl někam chodit s Jonnem?!"
"Proto! Nechceš nikam se mnou! A tvrdíš, že ti není dobře!" fňukl.
"Christusi!" zařval jsem.
"Fakt... fakt ti není dobře?" popotáhl.
"Fakt mi není dobře. Christusi, už jsem uvažoval o tom, že přesídlím na záchod. Trvale."
"A... ha... Tak... Tak já půjdu s Juliusem!"
"Hodnej kluk," kývl jsem. "Užij si, Christusi. Pa..."
Rychle jsem ukončil hovor a odložil mobil. Sáhl jsem do pytlíku smažených brambůrků a nabral si jich plnou hrst. Upil jsem ze své plechovky coly.
Páni, jsem já to ale lhář.
Ale nemůžu si dovolit rudovláska zmeškat a nemůžu si dovolit riskovat, že Christus přijde.
Zadíval jsem se na poloprázdný pytlík chipsů. Kruci, takhle se fakt brzo nevejdu do kalhot!
Jenže... Ono je to tak... mňamy!
Moje vůle si sbalila svých pět švestek a vládu nad tělem přenechala chuťovým buňkám. No co. Tak se zítra půjdu proběhnout. Pěkně se zpotím a vyklepu ze sebe kalorie...
Zvedl jsem se, došel si do kuchyně pro čokoládovou tyčinku, vrátil se na gauč a čekal.
Prostě mi neuteče. Až se objeví, budu tady.
No... Nepochybuju o tom, že i kdybych se na to křeslo nekoukal, až se zjeví, tak na něm zůstane... Ale já chci vidět, jak se OBJEVUJE! Jinak tomu vážně neuvěřím. Takže teď prostě musím sedět a zírat na křeslo a...
"Čekáš na někoho?" ozvalo se vedle mě.
Nadskočil jsem, chipsy se rozsypaly po podlaze... Rychle jsem otočil hlavu vlevo.
"Proč nejsi na tom křesle?!" zaječel jsem.
"Proč bych na něm měl být?" pozvedl obočí.
"Zatím jsi na něm byl pokaždý!"
"Ale změna je život..."
Zavřel jsem oči a několikrát se zhluboka nadechl a zase vydechl.
"Fajn..." řekl jsem pak tiše. "Takže... Kdo jsi?"
"To nemusíš-"
"Oprava! Proč za mnou takhle chodíš?"
"Chci ti pomoct," odvětil.
"Pomoct?" zamrkal jsem. "Nepotřebuju s ničím pomoct!"
"Takže ty nehledáš lásku? Vášnivou, spalující, životní lásku?"
"A... kdyby?" zeptal jsem se nejistě. "Dáš mi ji snad?"
"Svým způsobem," pokýval. "Ale na druhou stranu si ji dáš sám."
Vytřeštil jsem oči. "Jak... SÁM?!"
"Snadno," usmál se. "Ten, jehož podobu nosím, je tvou životní láskou. Ať se bude dít cokoliv, vy dva se setkáte a zůstanete spolu. Ovšem ty můžeš běh věcí urychlit a-"
"Tohle je nesmysl," frkl jsem.
"Mlč. Je to protokol."
"Proto... Vy jste nějaká ORGANIZACE?!"
"Tak jednodušejc. Po Finsku chodí chlap, co vypadá jako já. Ten chlap je tvoje životní láska. Ty ho můžeš najít a bejt šťastnej do konce života," sdělil mi.
"Co? ZEŠÍLEL JSI?!"
"Beru to jako odmítnutí," poznamenal... a zmizel.
Fajn, teď jsem měl jistotu. MAGOŘÍM.
Tohle bylo až moc absurdní...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Glendora666 Glendora666 | Web | 28. února 2010 v 19:10 | Reagovat

omg :D tak toto jannovi nezavidim :D:D:D

2 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 28. února 2010 v 19:22 | Reagovat

"Ale na druhou stranu si ji dáš sám." a já výtlem... xD Já už jsem fakt prase na Ntou... Jinak konečně pro všechny rozuzlení a konec dohadů, cožeto vlastně Juhý je... A on to vlastně ani není Juhý no xD Stane se xD

3 Alexis Alexis | 28. února 2010 v 22:16 | Reagovat

JE to anděl.....................dokonce AMMOREK :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama