Kapitola 19/29

21. února 2010 v 10:00 | Arvari |  Song for the Broken-Hearted
Tak co se stalo?


Takže Japa chtěl umřít. Ale zároveň nemínil spáchat sebevraždu, podle Sammyho mínění proto, že pak by jeho duše musela do očistce. Já znal pravdu. Jackie byl zbabělec. Byl takový pořád, všechny ty roky od chvíle, kdy se my dva poznali. Nenašel by odvahu vzít nůž a říznout do zápěstí, spolykat prášky, pustit si plyn, vyskočit z okna. On na to neměl. Zvolil originálnější metodu.
Ta ho ovšem nedokázala dostat na druhou stranu. Celou noc bojoval o život. Rval se, přesně jak říkal Sammy. Měl jen umřít, všechnu práci už udělali za něj, ale ani NA TO neměl! Najednou v něm byla touha žít, i když předchozího večera ho při životě vůbec nic nedrželo. Ztratil spoustu krve, jeho tvář byla poznamenaná tak, že jsem ho v první chvíli nepoznal. Doktoři to hned na začátku chtěli vzdát, ale on ne. A nikdo nevěděl proč.
Seděl jsem na posteli a držel ho za ruku. Stálo to spoustu přemlouvání, aby mě k němu vůbec pustili. Nejsem příbuzný, tak ho nemám nárok vidět, ale doktor ustoupil, když viděl mé zoufalství. A možná to bylo i tím, že jsem řekl, že když mě tam nepustí, vlezu k Jackovi klidně oknem. Já pro něj byl mnohem víc než celá jeho rodina. Ti se na něj vykašlali, nikdo se v nemocnici neukázal. Byl jsem druhá nejdůležitější osoba Jackova života. Ta první byl Matthau.
Ano, Matti. Můj bratr a jeho milenec. Přísahám, netušil jsem, že to mezi nimi dojde tak daleko. Ale došlo. Můj nejlepší přítel a můj mladší bráška byli gayové. Spali spolu. Nevadilo mi to. Jen když oba byli šťastní. Vrtalo mi hlavou, proč tu Matti není. Asi nemá čas, Bloodpit teď mají spoustu práce. Ale stejně bych čekal, že když se Japovi stalo TOHLE, tak to Matti bude sedět u jeho lůžka.
Sakra, tak ať už se probere! Zrovna ve chvíli, kdy se můj život začal obracet k lepšímu...
"Kurva, Juhano Jakonene," oslovil jsem ho. Poprvé po dlouhé době jsem použil jeho pravé jméno. "Koukej se ihned probudit! Slibuju, seženu Mattiho, aby byl s tebou. Ale jen když se ihned probereš a řekneš mu, proč jsi chtěl umřít..."
"Řeknu, pokud mi slíbíš, že Matthauovi nezavoláš," zavrčel Japa.
"Jacku?!" vydechl jsem.
"Že ho nezavoláš?" zašeptal.
"Nezavolám," přislíbil jsem zmateně.
"Mimochodem, ahoj," usmál se Japa a konečně otevřel oči.
"Ahoj..." pozdravil jsem ho šťastně. Zmáčkl jsem jeho ruku, byl vzhůru, opravdu. A byl v pořádku, tedy aspoň se to zdálo. "Jak je ti? Dobře?"
"Christusi, proletěl jsem oknem!" pousmál se trpce. "Velkým oknem v baru, abych byl přesnej. Celý tělo mám rozřezaný, obličej mě pálí tak, že se to nedá vydržet a já jsem tu sám! Jak mi může bejt?"
"Japo..." vyslovil jsem tiše jeho přezdívku.
"Řekni mi, proč myslíš, že já bych mohl chtít umřít?"
"Máš na mysli nechat se prohodit výlohou baru?"
"Detailisto."
Na chvíli jsem se zamyslel.
"Co ti provedl?"
"Tvůj stupidní bratr?" ušklíbl se. "Podvádí mě. Už čtvrt roku."
"Hele, Jacku, každej může ulítnout, i gayové holt dělají blbiny," pokoušel jsem se ho uklidnit. "Takže pokud ti Matti-"
"Neříkej to jméno!" přerušil mě. "On s ní čeká dítě, víš? Utekl mi se ženskou!"
"A do prdele," poznamenal jsem.
"Mám pocit, že právě to už mu nevyhovovalo!"
"Hele, v těhle situacích si ten svůj cynismus strč někam," zamumlal jsem. "Vůbec to nezní přesvědčivě. Počkej, až ti bude líp..."
Zadíval se na mě svýma očima plnýma slz. "Ale já si nemůžu pomoct..."
"Neříkej mi, že máš ty kecy chuť vymejšlet."
"Napadají mě samy."
"Teď pěkně kecáš."
"A co jako?" odsekl. "Jsi stejnej jako on! Vadí ti moje řeči a vadím ti já!"
"Ne, ty mně nevadíš."
"Opravdu ne?"
"Ani ty, ani tvoje kecy. Jen říkám, že nezníš přesvědčivě."
"Kristiane, já ho tak nenávidím."
"Jo, to já v tuhle chvíli taky."
Seděl, schoulený v mém náručí, a tiše plakal. Opravdu jsem Matthaua nenáviděl. Ubližovat někomu tak úžasnému, jako je Jack, bylo odporné!
"Proč právě takhle, Juho?" zeptal jsem se. "Proč jsi neskočil sám? Proč jsi dotíral na chlápky, o kterejch jsi věděl, že nemají rádi gaye, místo toho, abys z okna skočil sám? Tedy kromě toho, že to bylo v prvním patře a ty jsi zbabělec?"
"Pro případ, že by mě zachránili," zamumlal. "Přece se kvůli tomu kreténovi nedám zavřít na psychiatrii."
"Ne, to rozhodně ne," souhlasil jsem. "Ale já se nechám zavřít do vězení. Jdu ho zabít. Tak se drž, Juho."
Zvedl jsem se a vyrazil z pokoje. Ignoroval jsem jeho výkřiky a prosby. Můj bratr by zasloužil zhebnout jako pes. Ale nejspíš se budu muset spokojit jen se spoustou řevu.
"Christusi?" ozvalo se za mnou. Ano, Milla, ovšem. Jela se mnou jako psychická opora. Otočil jsem se na ni.
"Včera večer jsem tě chtěl požádat, abys se mnou chodila," oznámil jsem jí bezcitně. "Ale když vidím, co se s Japou stalo kvůli blbý lásce, tak jsem si to rozmyslel. Nemám zájem o žádnej vztah."
"Chrisi?" zašeptala zmateně. Ty oči mě pozorovaly s nejhlubším zoufalstvím.
"Jestli chceš, můžu tě vzít zpátky do Tampere."
Pak jsem se vydal před nemocnici a ke svému autu. No bravo, Kristiane. Ještě pár bodů, a budeš oficiálně ten největší žijící idiot...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alexis Alexis | 21. února 2010 v 19:37 | Reagovat

pár bodů?? já myslela že on už je korunovanej :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama