Kapitola 8/26

14. února 2010 v 18:59 | Arvari |  Trable s láskou
Je to náhoda, že zrovna na Valentýna hážu kapitolu, kde se potkají... I když, jak jen to...


Unaveně jsem ze sebe shodil bundu. Zabouchl jsem dveře bytu. Bylo osm hodin večer a já byl utahaný jako kotě.
Se zívnutím jsem se sehnul, rozvázal si tkaničky a sundal boty. Pak jsem se narovnal, protáhl se a pomalu došel do kuchyně. Z lednice jsem vytáhl plechovku ledové kávy a odebral se do obývacího pokoje.
Zatracený Tender a jeho touha zkoušet nové písničky. Ale JÁ jsem pak v očích fanoušků ten pedant. No dobře, taky umím být pedant. Ale ne poté, co jsem se šest hodin hádal s Jonnem o tričku a další svě hodiny s Christusem o Jonnem.
Byl jsem tak utahaný, že mi v první chvíli ani nedošlo, že nejsem v obývacím pokoji sám. Ne, teď vážně nežertuju.
V okamžiku, kdy jsem došel ke své pohovce a chtěl se na ni posadit, mi pohled padl na křeslo.
A právě tehdy jsem hlasitě zaječel a upustil plechovku ledové kávy. Ta mi vzápětí dopadla přímo na palec u pravé nohy. Znovu jsem zaječel, sesul jsem se na gauč a sevřel si bolavý prst.
Jenže pohled jsem pořád nemohl ostrhnout od křesla.
Seděl tam on. Ehm, tedy... ON!
Ten rudovlásek, na kterého jsem už několikrát narazil, teď seděl na mém zářivě červeném křesílku, pohodlně opřený, a usmíval se na mě.
Fajn, je to jasné. Mám halucinace.
Jinak vážně nevím, jak by se sem dostal!
Zavřel jsem oči, napočítal do deseti a zase je otevřel. Pořád tam seděl. Polkl jsem.
A pak rudovlásek promluvil.
"Ahojky," řekl tím nejkrásnějším hlasem, jaký jsem v životě slyšel. Pak se na křesle napřímil a vlasy pohodil tak, aby je dostal z tváře a ramen. Vyschlo mi v ústech.
Zadíval se na mě. Měl fantasticky zelené oči.
"Kdo... jsi?" vydechl jsem.
"To je něco, co nepotřebuješ vědět," odvětil klidně.
"N-nepotřebuju?" zasmál jsem se, nejspíš lehce hystericky. "Dobře! V mým obýváku sedí cizí chlap a blbě se culí, ale já vůbec nepotřebuju vědět, kdo to je! PARÁDA!"
"Ja-"
"A vůbec!" přerušil jsem ho. "Jak ses sem dostal?! Od tohohle bytu existujou jen dva klíče! Ne, počkej... Dala ti ho máma, co?!"
Vstal jsem a začal jsem přecházet po místnosti.
"Jasně!" rozhodil jsem rukama. "To je ono! Máma mě pořád přesvědčuje, že si mám najít hodnýho chlapa. Tak mi teď našla tebe a řekla ti, aby ses mi zjevoval na ulici a v obchoďáku, abych získal zájem, a pak ti dala klíče, abys tady čekal... Ale vysvětli mi laskavě, jak jste udělali to na tom jezeře!"
Otočil jsem se na něj. A on tam nebyl.
Ne, neslyšel jsem ho odcházet. Prostě zmizel.
Zamrkal jsem. Pak jsem mimoděk sáhl do kapsy, vytáhl jsem mobil a vytočil jsem číslo prvního člověka, který mi teď přišel na mysl.
"Christusi?" vyjekl jsem ve chvíli, kdy jsem uslyšel jeho zamručení. "Christusi, potřebuju se ožrat. Nevyptávej se, jen sežeň flašku vodky a přijeď sem, ano?"
"Jasně, Jannie," zamumlal. "Jsem na cestě..."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 14. února 2010 v 19:04 | Reagovat

*puf* a je fuč... by mě nasralo xD
hele ale když má člověk halušky, tak by naopak neměl pít, hm? to neví? xD

2 Lucik Lucik | Web | 14. února 2010 v 19:09 | Reagovat

cha :D a chris klice nema??? :D
a teda Janni ty si vul :D keca a keca misto aby se na nej vrhnul :D

3 Alexis Alexis | 14. února 2010 v 19:51 | Reagovat

Kurva tak je nebo není reálnej?? Nebo CO

4 g666 g666 | 14. února 2010 v 21:16 | Reagovat

ma to doplietlo teraz :D:D:D

5 hatta hatta | Web | 15. února 2010 v 16:23 | Reagovat

*mrk mrk*
Juha umí čarovat? XD

6 Rinuke Rinuke | Web | 16. února 2010 v 8:43 | Reagovat

Lol xDDD takovej Fantomas, vždycky se objeví a poté záhadně beze stopy zmizí xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama