Tajný miláček

6. února 2010 v 10:12 | Arvari |  One-shots
Autor: Arvari
Žánr: Já bych tomu říkala komedie, ač s lehkou slashovou příchutí.
Přístupnost: Pardon, žádný sex...
Postavy: Kompletní The Velvet Beat... A jedno překvápko.
Shrnutí: Robin Má milence. The Velvet Beat chtějí vědět, kdo to je. Robin jim to ovšem rozhodně neplánuje sdělit...
Počet slov: 1771
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...


Zívl jsem.
O krátkou chvíli a spoustu nadávek později se na stolku přede mnou shromáždily čtyři hrnky kávy.
Rozhlédl jsem se po členech skupiny, kteří stáli kolem mě.
"O co vám jde?" pozvedl jsem obočí.
"O nic!" vyhrkl spěšně Kaide.
"Jen jsme si říkali, že vypadáš hrozně unaveně!" objasnil Tender.
"A kafe by tě mohlo probudit a povzbudit!" dodal rychle Jann.
"Ale čtyři hrnky by mě mohly spíš ZABÍT!" frkl jsem.
"No, pokud jde o mě, já to udělal proto, abys mi řekl, s kým to momentálně spíš," prohlásil Atheos, za což si vysloužil jedno šťouchnutí do žeber, jeden pohlavek a jeden kopanec do lýtka.
"Aha, nová metoda," pokýval jsem. "Sázíš na upřímnost. No... K ničemu ti to nebude."
"Sakra!" zaklel Atheos, sebral jeden hrnek kafe a uraženě se usadil do křesla. Ušklíbl jsem se.
"Okej, kdo je další?"
Jako první se ke mně na gauč posadil Kaide. Vzal mé ruce do svých dlaní a upřeně s mi zadíval do očí.
"Robine. Robi," oslovil mě. "Jsme přece přátelé. No tak. Přátelé si svěřují věci! Tak se mi svěř, řekni, kdo je tvůj přítel! Chtěl bych s tebou sdílet tvoje štěstí. A slibuju, že když mi to řekneš, nikomu to neprozradím!"
Měl jsem co dělat, abych se nahlas nerozesmál.
"Ty?!" zadíval jsem se na něj nevěřícně. "Informace se od tebe šířej rychlostí světla!"
"To není žádná pravda!" ohradil se.
"Ne, máš pravdu, promiň. Informace k druhý osobě jde od tebe přesně tu dobu, jakou trvá operátorovi doručit zprávu!"
"Tak to si snad ani nezaslouží komentář!" vstal pohoršeně Kaide, sebral mi další hrnek a usadil se na další křeslo.
Pak jsem zahlédl rozcuchané černé vlasy, které ovšem zase rychle zmizely... A vedle mě seděl Tender. Zhruba ve chvíli, kdy se uvelebil, se ozvala rána, to jak Jannův zadek tvrdě dopadl na zem.
"Ano, Tendy?" pozvedl jsem obočí, i když mi bylo naprosto a dokonale JASNÉ, co chce.
Tender se zářivě usmál a sáhl do svého batohu, který držel v ruce. Vzápětí se na mém klíně zjevil nový pásek, tričko, stylový šátek, k šátku ladící rukavice a sluneční brýle. I když mi nebylo jasné, proč mi na zimu kupoval sluneční brýle.
"Podívej," řekl a jeho úsměv se ještě rozšířil. "To jsem ti všechno koupil na důkaz našeho PŘÁTELSTVÍ!"
"Díky, Tendy," pokýval jsem, zatímco jsem cpal všechny věci do svého batohu. "Ale úplatky zkoušel minulej tejden Kaide, vzpomínáš? Říkám si, že jestli to bude takhle pokračovat, budu brzo mít novej šatník! Hodil by se mi kabát na zimu..."
Zatímco se Tender s dalším hrnkem kávy odebral za své bicí a Kaide si do malého notýsku naškrabal něco, co dle mého skromného odhadu bylo slovy 'KABÁT NA ZIMU!' (několikrát podtrženými) se vedle mě usadil poslední zbývající člen skupiny.
"Robísku..." pronesl klidně, ale nebezpečně. "Jak si jistě vzpomínáš, do této skupiny jsem tě přijal já. To vzhledem k faktu, že tohle je moje skupina, a kdybych do ní chtěl přijmout celej symfonickej orchestr, můžu to udělat."
"Ne, to vzhledem k faktu, že jsi potřeboval kytaristu, a byl jsi línej hledat, takže jsi vzal prvního, co ti přišel pod ruku. Nemusel jsem ani ZAHRÁT!"
"Ale, Robinku..." řekl a na tváři se mu objevil děsivý úsměv. "Kdybych chtěl ten symfonický orchestr zase vyhodit, tak to taky můžu udělat. A podobně to funguje i s kytaristy..."
"Vyhrožuješ mi?" naklonil jsem hlavu.
"Na druhou stranu," pokračoval. "Za určitých okolností bychom se mohli domluvit na tom, že bych se už nikdy nepokoušel najít nového nebo druhého kytaristu a tvé místo by bylo navždy jen a jen tvoje, doživotně."
"Jannie, tohle jsi konkrétně ty už jednou-"
"A abych nezapomněl, mohli bychom se taky domluvit na tom, že bych ti za peníze KAPELY pořídil tu kytaru, po které tolik toužíš..."
Kousl jsem se do rtu. Ale tohle už BYLO lákavé.
"Ne," zavrtěl jsem hlavou. "Ne, nevytáhneš to ze mě. To, s kým spím, je moje SOUKROMÁ věc!"
"Fajn," zamračil se Jann a já sledoval, jak i poslední hrnek kafe mizí.
"Ehm, hele, kluci..." zaculil jsem se nevinně.
"Ať ti ho udělá ten tvůj miláček!" odsekl Kaide.
"Jo. Zkoušku tímto považuj za skončenou," pronesl Jann.
"Přece tě nebudeme zdržovat," zaprskal Tender.
"Jen si pěkně jdi zasouložit..." vyzval mě Atheos.
Bylo mi naprosto jasné, že tu uraženost jen hrají. Ale oni to vědět nemuseli. Takže jsem sklonil hlavu, zvedl se z gauče, vzal svůj batoh a vydal se ke dveřím.
"A další zkouška..."
"Dám ti vědět," oznámil Jann, aniž by se na mě podíval.
Vyšel jsem ze dveří, zavřel je za sebou a ústa si přikryl rukou, protože jinak bych se zaručeně začal řehtat. A to jsem teď nepotřeboval. Chtěl jsem slyšet...
"Zatraceně! On nám to snad nikdy neřekne!" ozval se Tenderův hlas, doprovázený třísknutím do činelu.
"Klid. Jednou se musí prozradit!" projevil naději Atheos.
"Jannie, jak jsi na tom se sledováním?" dotázal se Kaide.
"Neví o mně," konstatoval Jann. "To ale neznamená, že jsem něco zjistil."
Panebože, JANNE! zaječel jsem v duchu. To si vážně myslíš, že si nevšimnu toho, že mě sleduje telegrafní sloup v růžový bundičce?!
"Zatraceně," zopakoval Tender.
"Takže si to zopakujeme," vzdychl Kaide. "Víme jen tolik, že se scházejí v domě, kde bydlí Tommi. Otázkou je, jestli tam ten chlap bydlí, nebo jestli tam jen mají hnízdečko."
"Podle mě bydlí," vyjádřil svůj názor Jann. "Protože když Robi odejde, neodchází nikdo po něm, takže..."
"Fajn. Víte někdo, kdo zajímavej bydlí v tom samým baráku co Tommi Liimatainen?" dotázal se Atheos.
"To už jsme řešili, vzpomínáš?" odsekl Kaide. "A došli jsme jen k tomu, že..."
Odlepil jsem se ode dveří. Ne, žádné novinky.
Ach, kluci...

Vylovil jsem z kapsy klíč a odemkl si dveře. Dneska mě růžový telegrafní sloup nesledoval. Což není nejspíš moc udivující, protože bych se klidně vsadil, že se Komet... THE VELVET BEAT ještě teď dohadují.
Touhle dobou mohli třeba vydedukovat, že nějakým způsobem vždycky proklouznu do vedlejšího domu, kde bydlí Jussi Selo...
I když se rozhodne nedá říct, že by to byla pravda.
Spíš právě naopak, já vždycky zůstávám právě v tom domě, do kterého mě vidí vcházet.
Během myšlenkových pochodů na téma myšlenkových pochodů Jannieho a spol. jsem se stihl zout, odložit si bundu a dostat se ke kuchyňské lince. A ve chvíli, kdy jsem si začal chystat kávu, se kolem mě zezadu obtočily mužské paže.
"Hm, zlato," zavrněl jsem a hlavou se opřel o jeho rameno. "Copak tady děláš? Říkal jsi, že musíš být v kanceláři!"
"Vzal jsem si volno," zamumlal.
"Aha, a pan majitel to povolil?" provokoval jsem.
"No to víš, že jsem si to povolil," zasmál se. "Jak bylo na zkoušce?"
"Hm, dobře... Probírali jsme věci kolem novýho alba, znáš to... Ale pak jsem si, ehm... zívnul."
"A jejda."
"Jo, každej z nich mi vzápětí přinesl kafe! A zase si ho vzal, když jsem jim odmítl říct, kdo že je to můj tajný miláček."
"To od nich nebylo hezké," zabručel můj tajný miláček a otočil si mě čelem k sobě. Vtiskl mi polibek do vlasů. "Asi vyzkouším, co se stane, když Janniemu trošku snížím přísun financí."
"Vrhne se do další umělecký profese!" prorokoval jsem.
"Ach, jistě. Náš renesanční člověk," pokýval zasmušile miláček.
"Ale... víš... Tommi..." natočil jsem si na prst jeden pramen jeho krásných blonďatých vlasů.
"Copak?" usmál se, a z toho úsměvu bylo jasné, že VÍ, co bude následovat.
"Jann se mě pokoušel uplatit. Slíbil, že když mu to řeknu, koupí mi tu kytaru, co tak dlouho chci. Lásko, já mu málem podlehl!"
"Já věděl, že si nemám začínat s muzikantem," zaculil se. "Tak poslouchej. Co bys řekl na to, kdyby ti tu kytaru koupila nahrávací společnost?"
"To bys udělal?!" rozzářil jsem se. Pak mi to ale docvaklo. "Jenže... To už by to všem došlo! Když mi koupíš kytaru, tak... chápeš... To to rovnou můžeš zavolat Kaidemu!"
"Miláčku, mám pro tebe novinku," zasmál se krátce. "Celý Tampere už si sází na to, s kým spíš. Dneska ráno za mnou byl v kanclu Antti. Prej jestli si nechci taky přihodit."
"A co jsi udělal?" zamrkal jsem.
"Zeptal se, jakej je kurz na to, že jsem to já. Antti řekl, že ještě nikdo nebyl takovej magor, aby ho napadla kravina jako tohle. Ale pak prohlásil, že je to tak jedna ku stu. Tak jsem si vsadil padesát euro. To víš, nechci ho zruinovat. Zdálo se, že to vzal jako vtip z mojí strany. Taky z toho byl patřičně v šoku," zamyslel se Tommi.
"Ty sis VSADIL na to, že se mnou spíš TY?!" vytřeštil jsem oči.
"No... jo," kývl. "Tak co? Koupíme ti kytárku?"
"Koupíme," zaculil jsem se a vtiskl mu na rty krátký polibek. "Bude to tak lepší. Myslím, že Jannovi by se zavařil mozek, kdyby o tom měl přemejšlet třeba jen o týden dýl."
"A myslíš, že když se mu zavaří mozek, přestane konečně přejmenovávat kapely? Už mě nebaví chystat mu nový nahrávací smlouvy!"
Zahihňal jsem se.
"Ne, zlato, myslím, že by se to jen zhoršilo. Občas nadává na to, že až moc přemýšlí a že pro jeho tvůrčí úsilí by bylo lepší úplně si vyprázdnit hlavu. Takže..."
"Ani to neříkej. Chápu to. Moc dobře. Zítra tu kytaru objednávám. Budeš na ni chtít i podpis? Víš, nápis 'Robin Savage' nebo tak-"
"Ne," zavrtěl jsem hlavou. "Jen tu kytaru. Je božská přesně tak, jak je."
"Cokoliv pro mýho miláčka," poplácal mě po zadku. "Jo, a mimochodem, Jann si prej vsadil pět set euro na Sira Christuse. Takže kdyby na tebe chtěl bejt zlej, až se to provalí, dej vědět. Já ho srovnám."
"Fajn," usmál jsem se.
"Ehm, a teď, zlatíčko, když jsme si probrali další postup... A já mám odpoledne volno... C bys řekl na to, kdybychom..."
Cítil jsem, jak jeho ruka začíná něžně mačkat jednu moji půlku.
"Samozřejmě, Tommísku," zavrněl jsem. "Ale myslíš, že bych si nejdřív mohl udělat to kafe?"
"Ach. Jistě," stáhl ruku. "Tak mě taky jedno."
"Tommi-"
"Ale varuju tě. Na jeho vypití máš přesně deset minut! Víš ty vůbec, jak dlouho tady na tebe nadrženej čekám?!"
Sjel jsem pohledem k rozkroku jeho džínů. Olízl jsem si rty.
"Víš co?" chytil jsem ho za ruku. "Kašlu na kafe. Jdeme do ložnice!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rinuke Rinuke | Web | 6. února 2010 v 10:35 | Reagovat

lol, jak se to z něj snažili vytáhnout xDD ale Tender měl zajímavou techniku xD

2 Charlottka Charlottka | 6. února 2010 v 13:12 | Reagovat

To si docela vydělaj, co, se všema těma sázkama? XD

3 Glendora666 Glendora666 | 6. února 2010 v 19:18 | Reagovat

tommiii :D

4 Alexis Alexis | 6. února 2010 v 19:24 | Reagovat

bože to je banda zabedněnců.........to fakt nikoho nenapadlo že když leze do baráku kde bydlí Tommi že by to mohl bejt Tommi? to sou telata :-D

5 hatta hatta | Web | 6. února 2010 v 22:36 | Reagovat

Roztomilý... XD
Ale nejvíc mě stejně pobavil "telegrafní sloup v růžový bundičce" XD

6 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 8. února 2010 v 20:03 | Reagovat

Věta "...že se Komet... THE VELVET BEAT..." se mi kurevsky NELÍBÍ! x'(
Jinak hezké, hezké, jen moje milé růžové pilinky, jaksi v té ff pokračují... Oh... xDxDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama