Kapitola 20/26

28. března 2010 v 18:42 | Arvari |  Trable s láskou
Dnešní kapitola není zdaleka taková, jako ta minulá, ale tak budiž, snad si ji stejně užijete...


Odložil jsem mobil na noční stolek. Pár vteřin ještě místnost osvětlovala modrá záře, ale nakonec nastala tma. Vzdychl jsem a překulil se na bok. Zavřel jsem oči, když vtom...
"Copak? Dneska mi nechystáš žádnou divokou show?"
Normální reakce by byla zhruba takováto: Vyskočit z postele a začít ječet. Pak shodit z nočního stolku lampičku (ve snaze ji rozsvítit, přirozeně), skočit k vypínači, cvaknout jím a bez jediného pohledu na zdroj toho hlasu se vyřítit z místnosti.
Jenže to bych s tímhle už nesměl mít zkušenosti.
Takže místo toho, abych začal ječet, jsem jen zívl, natáhl ruku a klidně rozsvítil lampičku. Zadíval jsem se ke své šatní skříni.
"Rudovlásku," ušklíbl jsem se. "No nazdar. Málem jsem v tebe už přestal věřit!"
"To mi neříkej ani z legrace!" vyděsil se, shodil z tváře ten chladný výraz a posadil se na postel. "Přísahám, že tohle je můj snad nejtěžší úkol!"
"Copak? Nemohl jsi mou polovičku přesvědčit?" zadíval jsem se na něj zaujatě.
"To bych spíš přesvědčil Paris Hilton k tomu, aby si to rozdala s bezdomovcem. Ten chlap je tak neuvěřitelně natvrdlej!"
"Aha, a takovýho mi dohazuješ?"
"No, bohužel pro tebe je to právě on, kdo se k tobě nejlíp hodí a bude tvou životní láskou. Inu, smůla. Pro mě to skončí tím, že se dáte dohromady."
"A co vlastně-"
"Ale nic. Jen mu trvalo asi tak tři setkání pochopit, že nejsem Jann Wilde, i když tak vypadám. Následujících šest schůzek jsme se věnovali opakování věty 'Já nejsem halucinace.'. To i tobě to secvaklo rychlejc!"
No, zdá se, že ať už rudovlásek umí cokoliv, myšlenky nečte. To by totiž věděl, že pro mě je pořád jen kurevsky přitažlivá halucinace, bohužel ale příliš citlivá na slovo halucinace.
"Ehm, poslyš..." odkašlal jsem si.
"Takže tě PROSÍM," sepjal ruce a zadíval se na mě. "Já tě vážně prosím, buď zítra večer v Koti Baari. Protože mně se vážně nechce trávit nad tímhle víc času! A víš, jak dlouho zase nemusí jet do Tampere?!"
"Mám jen jednu... DVĚ otázečky."
"Povídej."
"Kdyby dlouho nejel do Tampere, nemůžu prostě já jet-"
"Druhou otázku."
"Nešlo by to celý udělat jednodušejc? Víš, třeba... že bych se vykašlal na chození do Koti Baari? A že místo rudovláska bych dostal... tebe?"
"Ne, Jani, to by rozhodně nešlo," vyskočil z postele, na které seděl. "Podívej... Já nevypadám tak, jak mě teď vidíš! Abych řekl pravdu, tak ve chvíli, kdy nedávám dva lidi dohromady, podle vašich měřítek pomalu ani neexistuju. A co by tě potěšilo nejvíc, jsem prakticky vzato bezpohlavní!"
"Ale možná by ses mohl vzdát svojí podstaty a..."
"Přečetl jsi moc románků! A MIMOCHODEM," pronesl hlasitě. "Víš o tom, že se mě nemůžeš ani dotknout?"
"Nemůžu?" zamračil jsem se. "Nebo nesmím?"
"Hádej," zadíval se na mě a ohrnul horní ret. "Zítra večer. Koti Baari. Pokud tam nebudeš, tak nejenže nikdy nenajdeš pravou lásku, ale krom toho najdu způsob, jak zařídit, aby sis už neužíval ani sexu."
S těmi slovy zmizel.
Lehl jsem si na postel a zhasl světlo.
Ne, po tomhle zážitku mi vážně nepůjde usnout.
To si podle něj jako už nikdy nezašukám?!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alexis Alexis | 28. března 2010 v 18:46 | Reagovat

Zašukáš protože tam půjdeš!!!!

2 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 28. března 2010 v 20:28 | Reagovat

Bezpohlavní říkáš? xD To není moc hezký... Jani, toho nechtěj! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama