Kapitola 5/5

16. března 2010 v 9:01 | Arvari |  Začalo to jako...
No, tak tu máme konec téhle malé nevinné prasárničky. Doufám, že jste se u jejího čtení bavili aspoň stejně dobře, jako já u jejího psaní. Tak si užijte poslední kapitolu, která snad není tak nudná jako předchozí dvě, a těšte se na to, až mě zas někdy chytne perverznější nálada...


Nemůžu popřít, že jsem se klepal nervozitou, když jsem čekal, až Jussi otevře dveře.
Já VÍM, že teoreticky vzato CHCE, ale...
Co když prostě prakticky řekne ne?
Kurva.
Možná bych se měl prostě obrátit a vypadnout.
Ale právě ve chvíli, kdy už jsem to málem udělal, se dveře otevřely a...
Zase měl na sobě župan. Taky černý, stejně jako můj. A už zase k tomu jeho vlasy a kůže a...
Během pár vteřin se do sebe naše rty dychtivě vpíjely, Jussi byl zevnitř opřený o dveře, župan rozevřený, ŽÁDNÉ TRENÝRKY, a já dlaní svíral jeho bok.
Sakra, nějak během toho týdne shodil. Nijak radikálně, ale pár kilo to...
No nic. Postarám se, aby je zase nabral.
Pak se ode mě ale odtrhl, Bože, přísahám, že netuším, kde sebral tolik sebekázně a síly, protože já bych ho nejradši nepřestal líbat nikdy.
"Tak o co ti jde?" zeptal se ostře.
"O tebe," vydechl jsem a moje rty se přisály k jeho krku.
"Ach. Tak to pak jo," cítil jsem jeho pokývání. Takže síla zřejmě došla.
Když jsem se od něj musel odlepit příště, bylo to proto, aby mi rychle svlékl tričko.
"No, vlastně jsem si přišel PROMLUVIT," oznámil jsem jen tak mimochodem, zatímco mě Jussi zbavoval i kalhot.
"Pozdějc," špitl.
Málem jsem se ZABIL, když jsem se pokoušel sundat boty, ponožky i kalhoty zároveň, ale ve finále to skončilo tak, jak to nejspíš skončit muselo.
Ležel jsem v jeho posteli, nahý, a tentokrát byly Jussiho prsty ve mně.
A když Jussimu po krátkém okamžiku došlo, že jestli něco nepotřebuju, je to důkladná příprava, byly prsty vyměněny za... něco mnohem víc uspokojujícího.
Vážně, nikdy jsem nebyl nijak ostře proti názoru, že na velikosti nezáleží, vždyť já taky nebyl právě nějaká pornohvězda, vždycky jsem si říkal, že ten chlap to musí především UMĚT...
A Jussi to uměl, BOŽE.
Vážně nevím, z koho vytáhl, že miluju líbání na klíční kosti, možná na to prostě jen právě přišel, každopádně to teď VĚDĚL a využíval toho.
Výsledek? Mohl jsem jen ležet, držet se jeho ramen, jako by to byla jediná věc, co mě ještě drží v mezích jakés takés příčetnosti (ačkoliv o tom by se dalo náležitě polemizovat), sténat a kňučet.
Rozhodně to bylo hlasitější než minule. Divočejší než minule. Poprvé to bylo intimní, tohle bylo... Zvířecí a vášnivé. Těžko se rozhodnout, co bylo lepší.
Moje nehty likvidovaly kůži na jeho zádech, a jeho to zjevně jen pobízelo k tomu, aby přidal a přitlačil. Dobře, informaci uložit do databáze...
Nevím, jak jsme dokázali komunikovat beze slov. Prostě to nějak vycházelo.
Nemusel mi říkat 'Udělej se', ruka se mi o orgasmus sama, prakticky bez jakéhokoliv příkazu, co by pocházel z mozku (který byl ale stejně dočasně nedostupný), postarala. O BOŽSKÝ orgasmus.
Jistě, mohl bych chtít, aby mi to udělal on, ale... To by přece nemohl TAKHLE přirážet, nebo ano?
A nemusel říkat 'Už budu', napověděl mi to tichý zvuk, tiché zalknutí, o kterém asi ani neví, že vydává, ale já si toho všiml, už ten první večer, při tom sexu ráno... A teď to udělal zas.
Díval jsem se na jeho slastí změněnou tvář a říkal si, že něco tak úžasného jsem snad ještě neviděl.
Pak se mi sesul do náruče.
Tentokrát jsem to byl já, kdo hladil jeho po poškrábaných zádech, a on byl ten, kdo se v nepohodlné poloze snažil popadnout dech. Ale myslím, že ho ani nenapadlo, aby se odvalil. Nejspíš bych mu to beztak nedovolil...
Ale dneska jsme neusnuli. Pravda, leželi jsme nějakou chvilku, jen tak, beze slov. Jenže pak Jussi zvedl zpocenou hlavu a podíval se na mě očima, ve kterých byla ještě pořád jasně patrná ta touha, která před chvílí nás oba tak božsky smetla.
"Neměli bysme spolu šukat, když jsme v jedný skupině," řekl chraptivě.
Zamrkal jsem. Sakra, zapnout mozek... Co to říkal?
"Tak... nebudeme," odpověděl jsem po pár vteřinách, kdy jsme se navzájem jen dívali do očí.
"C-co?" zatvářil se zmateně.
Aha, dobře, tohle se dalo pochopit dvěma způsoby, uznávám.
"Nebudeme v jedný skupině!" objasnil jsem proto. "Nevíš o někom, kdo by hledal kytaristu?"
No prostě...
Začalo to jako zatraceně nudný večer.
Skončilo to jako zatraceně zábavné odpoledne.
Pravda, pro změnu jsem byl bez skupiny. Ale to je něco, co se vyřeší během maximálně dvou týdnů.
Místo skupiny jsem měl CHLAPA. A díky němu vyhlídku na to, že se zatraceně nudné večery už nebudou v mém životě vyskytovat příliš často.
"Takže... nedal by sis cigaretu, zlato?" vytrhl mě Jussi z mého přemýšlení. "Nevím jak ty, ale já po dobrým sexu vždycky dostanu hroznou chuť na cigaretu!"
"Tak to počítej s tím, zlato," opáčil jsem, "že ti v příštích dnech radikálně stoupne příjem nikotinu..."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 alexisin alexisin | 16. března 2010 v 10:35 | Reagovat

radikálně stoupající příjem nikotinu...............to je prostě dobrá tečka na závěr

SUPER!

2 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 16. března 2010 v 11:16 | Reagovat

Tak zrovna ta tečka se mi jako jediná asi nelíbí, poslední dobou jsem nějak extrémně moc proti kouření... cigaret! Aby nedošlo k omylu... xDxD
Jinak ano, toto NEBYLA nudná kapitola, nemám rád nudu xD A pokud se kařdý bavil alespoň z poloviny tak, jako já, tak můžeš bejt spokojená, zlato xDxD

3 Glendora666 Glendora666 | 16. března 2010 v 20:12 | Reagovat

"Nevíš o někom, kdo by hledal kytaristu?" - fakt obdivujem ako vzdy dokazes vysvetlit rozne taketo zalezitosti a vlozit to do deja :D a nakoniec z toho mame krajsiu verziu reality

4 Sine9 Sine9 | 16. března 2010 v 22:33 | Reagovat

To bylo hoot! :P Ale skupinu kvůli tomu snad opouštět nemusel to by nějak zvládli i tak :D

5 hatta hatta | Web | 6. srpna 2010 v 22:37 | Reagovat

Sakra. Aby jsme se začali bát o Salvation... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama