Nevděčné povolání

20. března 2010 v 9:28 | Arvari |  One-shots
Autor: Arvari
Žánr: Asi bych tomu říkala lehká komedie...
Přístupnost: Jak by nejmenovaná osoba řekla, je to 'nudnej' one-shot.
Postavy: Tommi, Jonne (páni, já vám vykecala postavy?)
Shrnutí: Tommiho strasti jakožto manažera...
Počet slov: 815
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...


Rozvaloval jsem se na gauči ve svém obývacím pokoji, puštěná televize, kterou jsem stejně nevnímal, v ruce mobil, do kterého jsem vyťukával zprávu pro dalšího člověka, který měl neodkladnou otázku týkající se jeho příštího koncertu. Tak neodkladnou, že mě s ní prostě musel otravovat v deset večer. Začal jsem mít chuť vypínat si mobil s odchodem z práce.
Dopsal jsem zprávu plnou vykřičníků a sprostých slov a odložil mobil na konferenční stolek. Díky Bohu, že už je aspoň čtvrtek, už jen jeden den v kanceláři. A o víkendu si ten mobil vážně vypnu. A měl jsem sto chutí nelézt ani na počítač, ať mi lidi posílají třeba poštovního holuba, je mi to jedno.
Ale při představě desítek poštovních holubů kempujících za mým oknem mi došlo, že nejlepší bude ten mobil nechat zapnutý. Jistota je jistota. Vsadím se, že minimálně polovina lidí, kterým dělám manažera, by mi ho vážně byla schopná poslat. Holuba, přirozeně.
Normální člověk by sebou asi škubl, kdyby uslyšel rachot klíčů v zámku svého bytu, v deset hodin večer, za předpokladu, že bydlí sám. Kdepak já. Byli jen dva lidi krom mě, co měli klíče. Bráškové. A já už si tak nějak odevzdaně zvykl na to, že přicházejí v ty nejnemožnější hodiny.
Jedinou otázkou bylo, který z nich je tohle. Časem se to dozvím.
Dveře se za příchozím zabouchly. Kroky mířící přímo do obýváku.
Zvedl jsem hlavu.
"Jonne," usmál jsem se. "Zase jsi někoho vyhodil?"
Tuhle narážku Jonne nenáviděl, což pro mě byl ten nejlepší důvod ji používat. Když může on znepříjemňovat život mně, já mu můžu stejně oplácet...
Dle předpokladu se mu ta jeho velká modrá očka nebezpečně přimhouřila a rtíky se zúžily.
"Ne, nevyhodil," pronesl hlasem, který by zmrazil žhavou lávu. "Ale plánuju to udělat."
Pozvedl jsem obočí. Tohle jsem tak úplně nečekal.
"Ano? Tak koho plánuješ vyhodit?" zeptal jsem se opatrně.
"Manažera."
Trvalo pár vteřin, než můj mozek usoudil, že uši vážně slyšely to, co slyšely.
"Manažera?" zopakoval jsem po něm.
"Manažera," kývl pomalu.
"Poslyš, Jonní, nechci se plést, ale... Nejsem náhodou váš manažer... já?"
"Prozatím," přisvědčil.
Tohle nedávalo smysl.
"Můžeš mi laskavě sdělit, proč chceš svého manažera, čili mě, VYHODIT?!" řekl jsem možná trochu prudčeji, než bylo nezbytně nutné.
Jonne si založil ruce v bok a jeho očka se ještě víc přimhouřila.
"The Salvation," odrecitoval s důrazem na každou slabiku. "Říká ti ten název NĚCO?"
Kousl jsem se do rtu. A jejda.
"No, tak trochu. Pokud vím, je to jedna z nejnovějších skupin, které dělám manažera..." odvětil jsem nakonec diplomaticky. Tedy snad diplomaticky. I když podle výrazu v jeho tváři...
"A to ti, můj milý bratříčku," promluvil Jonne hlasem s vlastnostmi kapalného dusíku, "uniklo jméno kytaristy oné skupiny?"
"Jack Smack?" zkusil jsem.
"Ten druhý," zavrtěl Jonne hlavou.
Dobře, tohle neuhraju. Vzdal jsem se.
"Sir Christus. A co jako?"
"A CO JAKO?!" zaječel.
"Jonne, uvědom si laskavě, kolik mám pod sebou různejch skupin, ano? Požádali mě o to, a vzhledem k tomu, že ten nevděčnej Wilde mi nedávno dal kopačky..."
"Požádali tě o to," zopakoval Jonne a mně došlo, že tohle byla zásadní strategická chyba. "Kdo konkrétně tě o to požádal?"
Má cenu zapírat nebo ne? ptal jsem se sám sebe. Pak mi došlo, že kdybych zapíral a Jonne na to přišel, bude to mnohem horší.
"Christus," odpověděl jsem tudíž.
"Christus."
"Ano, Jonne, Christus."
"Spal s tebou kvůli tomu?" vypálil.
Zatmělo se mi před očima.
"Ne, proboha!" vyjekl jsem.
Podezřívavě se na mě zadíval. Podvědomě jsem se pokusil propadnout se hloub do sedačky.
To malý kouření pod stolem se přece jako sex nepočítá...
"Opravdu?" naklonil Jonne hlavu. "Vím, že jsi pro něj dřív měl... slabost."
Odhodlal jsem se a vstal z gauče. Napřímil jsem se, abych byl rozhodně vyšší než Jonne, a tentokrát jsem oči přimhouřil já.
"Podívej, Jonníku," pronesl jsem. "Ano, máš právo si najít novýho manažera. Ale vážně myslíš, že se naskytne NĚKDO, kdo bude snášet tvý nálady a plnit tvoje požadavky? Pokud myslíš, že jo, tak fajn. Běž. A pokud myslíš, že ne, což je holej fakt, tak se smiř s tím, že Christus je pod stejným manažerem!"
Jonne mě chvíli pozoroval, jako by uvažoval nad mými slovy. Pečlivě uvažoval.
Pak se otočil, sundal si koženou bundu a hodil ji na moje křeslo.
"Fajn," řekl cestou do kuchyně. "Co dneska večer podnikneme?"
Neodvažoval jsem se říct, že jsem pomalu plánoval jít spát. Vzdoru bylo pro dnešek dost.
Mohl bych si udělat prodloužený víkend.
Vážně, kdybych tušil, jak je manažer hudebních skupin nevděčné povolání, nikdy, NIKDY bych do toho nešel.
Na můj mobil přišla zpráva. Od Christuse.
Zitra jsem v Tampere. Kdyby ses mel zajem sejit, rad bych ti podekoval za prilezitost, kterou jsi dal Salvation... <3 K.
No páni.
Odvolávám poznámku o nevděčnosti...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 20. března 2010 v 14:51 | Reagovat

o.O fíha, tak to je velice zajímavé... teda jako je to ve své podstatě nudnej one-shot, ale mě stačila ta zmínka a piliny začínaj rachtat *.* mhmmm...

2 g666 g666 | 20. března 2010 v 15:03 | Reagovat

"To malý kouření pod stolem se přece jako sex nepočítá..." - uplatky v Hype! ze sa nehanbia! :D

3 Alexis Alexis | 22. března 2010 v 12:52 | Reagovat

Tak teda jako nom............zajímací FF líbí se mi představa odvtěčování se............proč se mi líbí že z nich všech děláš gaye??!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama