231: Jen ty a já

4. června 2010 v 9:00 | Arvari |  Story for those who...
A co se stane, až se následujícího rána Jonne probere?


Jonne zasténal a převalil se na záda.
Něco bylo špatně. Věděl to ještě předtím, než otevřel oči.
Tohle nebyla jeho postel. Rozhodně ne. Byla moc měkká a povlečení vonělo úplně jinak, než mělo.
A Jonneho nehorázně bolela hlava. Jako by mu někdo upravoval mozek sbíječkou. V ústech měl odpornou pachuť a cítil se podivně zesláblý. A ještě k tomu se zdálo, že jeho paměť se někde pozapomněla.
Pomalu se zvedl do sedu a konečně se přiměl otevřít oči.
No paráda.
Byl v Christusově pokoji pro hosty.
Tak to mu ještě chybělo.
Do prdele!
Vyškrábal se z postele. Málem se ani nepostavil. Nedokázal říct, jestli se mu nohy víc třesou v důsledku kocoviny nebo v důsledku zjištění, kde se blonďák momentálně nachází.
Na křesle našel župan. Pomalu a opatrně si ho oblékl a vydal se z pokoje.
Koupelna. Záchod a opláchnout obličej ledovou vodou.
Pak nějakou chvíli jen stál za dveřmi kuchyně, poslouchal cinkání nádobí a ptal se sám sebe, jestli vůbec může vejít. Nakonec to udělal. Upřímně doufal, že tam bude Larry.
Ne.
Christus stál u otevřené skříňky a právě do ní pokládal čerstvě utřený talíř.
Jonne se okamžitě otočil k odchodu.
"Sedni si," uslyšel poté. "A dobrý ráno."
Blonďák se na něj zmateně zadíval.
"Dobrý... ráno," dostal ze sebe. "Kde je... Larry?"
"Musel ráno odjet. Jeho brácha volal, že je v Turku a ztratil peněženku, takže nemá na vlak. Lauri se ho vydal zachránit."
"Aha, takže jsme tady..."
"Jen ty a já," kývl Christus.
"No... fajn..." zamumlal Jonne.
Christus mu hlavou pokynul směrem ke stolu. Jonne se pomalu posadil.
"Kocovina?" zeptal se Christus.
"Ne nijak extrémní," odpověděl Jonne. "Zažil jsem horší."
"Jo, to jsem čekal. Většinu alkoholu jsi totiž ze sebe dostal už včera, když tě Lauri přitáhnul."
Jonne zamrkal.
"Přitáhnul?"
"Jo, visel jsi na něm pěkně. Byl jsi prakticky v bezvědomí, když jsem tě viděl já. Kafe? Nebo jen vodu?"
"Nemáš zelenej čaj?" zeptal se chraptivě Jonne.
"Ach, jistě," pokýval Christus. "Hned to bude. Dáš si zatím aspirin?"
"To by bylo přímo úžasný."
Christus kývl a položil před Jonneho připravený prášek a sklenici vody. Pak postavil na čaj. Opřel se o kuchyňskou linku a upřeně se na blonďáka zadíval.
"Tak o co jde?"
"O co by mělo jít?" podivil se Jonne.
"Byl jsi ožralej v šest odpoledne. Hledali tě celý Negative po celým Tampere. A když tě Larry našel, odmítal jsi jít domů," konstatoval Christus. "Nejsem IDIOT. Něco se děje. Tak mluv, blonďáčku."
"To je mezi mnou a Terhi," odpověděl Jonne.
"Promiň, ale dokud jsem to já, kdo musí uklízet tvoje zvratky, tak je to mezi tebou, Terhi a MNOU."
Jonne po něm vrhl nejistý pohled.
"Nikomu to neřekneš?"
"Proč bych měl?"
"Abys mě zničil," zamumlal Jonne. "S Terhi to... Jen hrajem. Ten náš vztah. Víš?"
"No nepovídej. To jsem rozhodně nečekal!" pronesl ironicky Christus.
"Jenže ona... Ona se schází s jiným chlapem. Chápeš? Hraje to se mnou, ale vídá jinýho, někoho, s kým vážně... je. A... Včera ráno mi řekla, že... Že už to hrát nechce. Že ji to nebaví, že chce bejt s ním, bejt s ním normálně, ne se jen pořád někde schovávat a bát se, aby ji někdo neviděl. Já jsem řekl fajn, tak já se odstěhuju, tenhle byt vám nechám, stejně je jen pronajatej, tak si prostě sbalím věci a vypadnu, nebudu vás nutit shánět si narychlo bydlení, když stejně je to přece celý jen moje vina... Jenže pak jsem jel na zkoušku a cestou mi došlo, že naprosto nemám, kam jít! Do prdele, já se za poslední půlrok rozhádal s úplně KAŽDÝM, komu na mně záleželo! Každej mě nenávidí! Sevi je na mě naštvanej, u Janiho se nemůžu ani ukázat, ty mě musíš NENÁVIDĚT, byl jsem hnusnej i na rodiče, nemám nikoho! Kluci... Kluci mě taky nesnášej, ani mě nezvou, když si jdou někam sednout, všichni mě naprosto ignorujou!" Z Jonneho očí začaly kanout slzy. "Já se nenávidím, nenávidím se za to, co jsem udělal Janimu, co jsem udělal TOBĚ, co jsem udělal Emily, nenávidím se za to, jak málo vídám svýho syna, za to, že se bojím jít omluvit Sevimu, za to, jak ničím Negative, protože já VÍM, že je ničím, ale nedokážu s tím přestat, já prostě jen chci, aby uspěli, abysme se pořád jen neplácali v Tampere, jenže tím je akorát ničím, já... Já... Chrisi, mně je to všechno tak hrozně líto! Chrisi, omlouvám se ti, je to jen MOJE VINA, že jsi začal zase fetovat, já... Já ti málem zničil život, já... Mě to tak mrzí..."
"Ehm, Jonne..." kousl se Christus nervózně do piercingu ve spodním rtu. "Myslím, že bysme si měli o něčem promluvit."

A DÁL? 232: Takže ti to vyklopil
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anju-a-kristianek anju-a-kristianek | 4. června 2010 v 10:34 | Reagovat

No a konečně jsem tady :D Konečně se Jonne chová trochu jako člověk :) To mě těší :D

2 alexisin alexisin | 4. června 2010 v 12:18 | Reagovat

Srdcerivná scéna........až mě to málem rozbrečelo kdybych u toho neseděla polospící.......ono přijít o půl 6 ráno, po tahu od předchozího dne od 6 od rána :-D spala jsem JEN 3 hodiny což je pro mě naprosto ale naprosto tragické........ale vnímám a ten díl se mi líbí :D

3 hatta hatta | Web | 4. června 2010 v 12:32 | Reagovat

Jé, hele, JONNE...Těším se na další kapitolu! :-D

4 Lucik Lucik | Web | 4. června 2010 v 13:44 | Reagovat

Ale, že by blondynka sla do sebe? =O
sem zvedava jak dlouho mu to vydrzi :D

5 Julia Julia | 4. června 2010 v 18:03 | Reagovat

Sice jsem doufala, že se "jen ty a já" bude týkat jedné nejmenované osoby, po které JÁ tady neustále toužím XD, ale tohle je taky moc hezká kapitola a po přečtení tady juchám "JO! JO! JO! a ještě jednou JO!!"
Vypadá to nadějně!! :-)

6 Arnýsek Arnýsek | E-mail | Web | 4. června 2010 v 21:17 | Reagovat

Ach, Jonnítko má zase jednou záblesk zdravého rozumu. Tuším, že ne na moc dlouho, co? x/xD
Jinak "Promiň, ale dokud jsem to já, kdo musí uklízet tvoje zvratky, tak je to mezi tebou, Terhi a MNOU." dokonalé, dokonale nechutné, ale též dokonale vtipné xDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama