01 - Kterak jsme se dali dohromady

1. srpna 2011 v 16:59 | Arvari |  Život s Janim Tuovinenem
Název mluví za všechno, není-liž pravda? Enjoy... :)



Život s Janim Tuovinenem je něco, co můžete bez nejmenších obav z toho, že budete nařčeni z rouhání, označit za čiré peklo.
Nebertě mě špatně. Miluju Janiho, miluju ho z celého srdce, život BEZ něj už si ani nedokážu představit, ale jsou dny, kdy bych ho s chutí vzal basovkou po hlavě.
Jani je sice o dva roky starší než já, ale stejně mi většinu času připadá, že JÁ jsem ten, kdo má z nás dvou víc zdravého rozumu, nebo aspoň prosté PŘÍČETNOSTI. Nezapomínejte, miluju ho. A to včetně té jeho tendence poletovat si ve vlastním světě, zatímco vy se snažíte stát nohama pevně na zemi, a pokud možno ho přitom ještě držet za kotníky, aby vám náhodou neuletěl.
Říká se, že byste si neměli začínat se spoluhráči z kapely. Že to působí rozpory. Tady musím na svou obhajobu podotknout, že ve chvíli, kdy jsme se dali dohromady, jsme ještě spoluhráči z kapely ani zdaleka nebyli.
Původně jsem chodil s Janiho sestrou Johannou. Milá holka, trochu praštěná (ale to, koneckonců, asi bude v rodině), ale hodná, vtipná, prostě holka, se kterou by chtěla chodit většina heterosexuálních a bisexuálních (můj případ) mužů, co mají v hlavě mozek a nesoudí dívky jen svým ptákem. I když se nedá říct, že by Johanna nebyla hezká. Byla moc hezká, i když svým osobitým způsobem.
A jednoho odpoledne jsem byl u ní, pil jsem kafe, zatímco ona si něco čmárala do malého notesu, když vtom se ozval zvonek. Když Jonna o dvě minutky později přivedla osobu, kterou mi vzápětí představila jako svého staršího bratříčka Janiho, věděl jsem, že jsem v háji.
Přitom byl skoro stejný jako ona. Ta podoba je skoro až šílená. Stejně divoké vlasy, i když u každého jinak barevné, stejně tvarovaný nos, stejné plné, sexy rty. Jen oči měli každý naprosto jiné. A byly to Janiho úžasně tmavohnědé oči, co mi naprosto uhranulo. Měl jsem pocit, že se v nich ztrácím, že skrz mě vidí, a ten pocit se mi líbil, moc líbil, a to ve vší svojí kýčovitosti.
Odpoledne jsem strávil povídáním a skoro nepokrytým FLIRTOVÁNÍM s Janim, zatímco Johanna k nám jen občas zvedla oči a jen párkrát se přidala k hovoru.
Byl úžasný, prostě dokonalý, rozkošný bohémek s divokou vizí, že změní celý hudební svět, zasněný, umělecký typ, zamilovaný do své hudby, svého malování, své počítačové grafiky, svého psaní a obecně absolutně do všeho, do čeho se kdy pustil.
Měl jsem snad ŠANCI?
Když jsem od Jonny odcházel, hlavou už mi míhaly myšlenky na to, jak dlouho ho, zatraceně, asi neuvidím. A jaká je pravděpodobnost, že ho ještě NĚKDY uvidím, když kvůli němu opustím jeho sestru.
Není to tak, že bych snad Jonnu nemiloval. A není to tak, že on by byl LEPŠÍ než ona. Jen... On patřil ke mně. Cítil jsem to ve chvíli, kdy jsem ho uviděl. A taky v okamžiku, kdy mě u Jonny na rozloučenou objal.
Toho večera, přesně v devět hodin a dvanáct minut, se u mě v bytě rozezněl zvonek.
Když jsem otevřel dveře, můj mozek odjel na neplánovanou dovolenou.
"Ahoj," usmál se na mě Jani.
"J-jak..." vypravil jsem ze sebe.
"Jonna. Řekla mi, kde bydlíš. Došlo jí, že ses do mě tak trošku zakoukal..."
"Nezakoukal!"
"Ach! No, tak to je ale škoda. Promiň, asi jsem si nějak špatně vyložil ty tvoje sladký úsměvy a něžný pohledy. V tom případě asi zase půjdu. Promiň, že jsem otravoval. No jo, je to věčná škoda. Docela ses mi zamlouval..."
Ale neotočil se k odchodu. Místo toho si položil ruku na bok, naklonil hlavu a sladce se usmál.
Jakou šanci jsem měl TEĎ?!
Udělal jsem krok vpřed a políbil ho na rty.
Jani mi položil ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.
A takhle jsem získal svého miláčka...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arnýsek Arnýsek | E-mail | 2. srpna 2011 v 0:12 | Reagovat

8-O To bylo... docela rychlý :D

2 Sharlaid Sharlaid | 2. srpna 2011 v 7:33 | Reagovat

Oceňuju, že ta holka není blbá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama