03 – Za kolik mě koupil od sestřičky

15. srpna 2011 v 12:29 | Arvari |  Život s Janim Tuovinenem
Čímž se nejspíš vysvětluje to, jak je možný, že se ho tak snadno vzdala...



Jak už jsem se zmiňoval, já a Jani jsme se neali dohromady za tak docela běžných okolností. Můj drahoušek se prostě zjevil u mých dveří, ačkoliv jsem v té době ještě oficiálně byl s jeho mladší sestrou, a sdělil mi, že mu mě Jonna přenechá.
No řekněte, že to není váš sen, aby si to, s kým budete chodit, dohadovali zájemci o toto chození jen sami, bez vaší účasti. I když uznávám, že tohle dopadlo víc než dobře. Pro ně i pro mě.
Podrobnosti toho vyjednávání jsem z Janiho nikdy nedostal. Tvrdil, že to není důležité. Že hlavní je výsledek.
Ano, hlavní byl výsledek, důležité bylo jen to, že jsme spolu, ale... Komu by to nevrtalo hlavou? Mně vrtalo.
A pak jsem jednoho dne seděl v kavárně a četl si knížku. Během půl hodinky měl Jani dorazit na naše rande. Sedmé v pořadí. Tedy, on tu vlastně už měl být, ale to by nebyl Jani, aby se nezpozdil.
Najednou se ozvalo odkašlání. Když jsem spustil knížku, seděla proti mně Jonna.
Polkl jsem. Popravdě jsem s ní od toho odpoledne nemluvil. Technicky vzato jsem se s ní ani NEROZEŠEL. Neměl jsem tudíž tušení, jak moc je naštvaná kvůli tomu, jak snadno jsem podlehl uhrančivým očím jejího staršího sourozence.
"Jonno," ošil jsem se.
"Henri," usmála se. "Proč ta nervozita?"
Ano, stejně jako její bratr byla skoro až ZBYTEČNĚ všímavá, když přišlo na řeč těla.
"Nejsem nervózní," řekl jsem, i když to byla jasná lež.
Usmála se.
"Nejsem naštvaná."
Ach, ano. A stejně jako její bratr měla zvláštní schopnost budit dojem, že vám čte myšlenky.
"Nejsi?" ujistil jsem se.
"Jsem v pohodě," zaculila se. "Fakt. Mám novýho přítele. Jmenuje se Risto. A je vážně sladkej. A vzhledem k tomu, že Jani je až po uši zamilovanej do tebe a víc sourozenců nemám, můžu být naprosto KLIDNÁ."
"F-fakt v pohodě?" olízl jsem si rty.
"Ale no tak, Henri," usmála se. "Ten rozchod se mi vážně vyplatil..."
"Vyplatil?" zamrkal jsem.
"Neřekl ti to, jasně," pokývala. "Ještě aby. Henri, zlato... Za to, abych mu dala tvoji adresu a pustila tě k vodě, vypláznul bráška pět stovek."
"Co?" vytřeštil jsem oči. "ZEŠÍLEL?!"
"Myslím, že odpověď na tuhle otázku je zjevná nám oběma. Upřímně, Henri, tvůj pohled ve chvíli, kdy jsi ho uviděl, byl mix toho, jak se naše babi dívá na krucifix, a toho, jak se na mě můj brouček podíval ve chvíli, kdy jsem mu řekla, že když bude chtít, můžu někdy na večer přibrat kamarádku. A Jani, to byl pohled kluka, co právě dostal prak a požehnání rozbít všem sousedům okna. Vážně, ustoupila bych i zadara. Ale když vyhrkl, že mi dá pětistovku, to bych byla úplně BLBÁ, abych ty peníze odmítla."
"Fakt jsem se tak díval?" zamrkal jsem.
"Ehm, ano," zasmála se. LA proto jsem naprosto klidná, pokud jde o můj současnej vztah. Víte, vy dva se k sobě prostě bezvadně hodíte..."
"Díky, Jonno," ozvalo se na námi. "Já vím."
Jani.
Na Johannině tváři se okamžitě objevil nevinný úsměv.
"Jani, drahoušku. Jsi tu dlouho?"
"Jsi pěkná mrcha."
"JSI tu dlouho," pokývala. "Ale přece bys ty peníze nechtěl zpátky, Jani, viď? Už jsem si koupila krásný botičky, a taky chci... Ne, to ti radši neřeknu."
"Neříkej," zaculil se Jani. "Jen si ty peníze nech. Trvám na tom, že to byla dobrá investice."
"PĚT STOVEK!" zadíval jsem se na něj nevěřícně. "Přeskočilo ti?"
"Jak už řekla Jonna, odpověď na tuhle otázku je zjevná nám oběma, lásko."
"Cvok, to jsi. Normální cvok," zavrtěl jsem hlavou. "Miluju tě."
Čelist mu spadla. A mně málem taky. Tohle bylo poprvé, co jsem mu ta slova řekl.
Pak se vzpamatoval a údiv se změnil v jeho typické šťastné (a skoro až děsivé) zakřenění.
"Taky tě miluju, Athi..." zamumlal.
A rozhodně nemůžu tvrdit, že mě úžasně nešimralo v žaludku, když mě pak líbal.
Ani nevím, kdy zmizela Jonna...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sharlaid Sharlaid | 15. srpna 2011 v 13:31 | Reagovat

Pět stovek? To je teda celkem levný, že bych něco přihodila? :-D

2 Sharlaid Sharlaid | 15. srpna 2011 v 13:34 | Reagovat

Beru zpět, spletla jsem si měnu se švédskou korunou :-(

3 Arvari Arvari | Web | 15. srpna 2011 v 15:32 | Reagovat

Ach, tak to je fakt hodně smutný. :-D Ale zas vidíš, jak moc ho Wilde chtěl... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama