Kapitola 3/10

6. srpna 2011 v 6:00 | Arvari |  Moje pornohvězda
A jak to rande dopadne?


Šel jsem vedle Rakel, kolem nás se pomalu stmívalo, a klepal jsem se zimou. Moji koženou bundu měla oblečenou Rakel, takže já měl jen černé tílko. A vzhledem k tomu, že už odpoledne nebylo TAKOVÉ teplo, jak jsem původně myslel, teď byla vážně... pěkná kosa.
Ale to, jak se na mě Rakel usmála, když jsem jí tu bundu nabídl, mi tu trochu mého nepohodlí docela vynahrazovalo.
Blížila se osmá hodina večerní. Původní plán byl být zhruba touhle dobou už doma, protože Sammy se vážně měl stavit kvůli písničkám. Dneska měl zrovna velkou naději, že se i večer odtrhne od svojí šťastné a spokojené rodinky. Ale mě se tak nechtělo odtrhávat od Rakel...
Bylo to s ní prostě skvělé. Postupně jsem zapomínal na svoji nervozitu, uvolňoval jsem se a bylo mi fajn. Smála se mým vtipům, dělala vlastní vtipy, rozuměli jsme si. Stejný smysl pro humor, nějaké ty podobné koníčky...
A ty její oči. Výraz v jejích očích.
Pomalu, beze slov, jsme došli k jejím dveřím.
Pořád se tak lehce usmívala.
Když jsme zastavili a ona odemkla, otočila se a pomalu sundala moji bundu.
"Díky, Juho," řekla tiše. "Není ti moc velká zima?"
"Mám si hrát na hrdinu a říct, že je to v pohodě, nebo chceš slyšet pravdu, že jsem dost možná zmrznul?" zasmál jsem se.
Pečlivě si mě prohlédla.
"Ne, myslím, že jsi ještě nezmrznul. Ukaž... Ne, je to dobrý. Nejsi zas tak... Fuj, ale ruce máš hrozně ledový."
Tedy, takovou výmluvu na to, aby mě chytila za ruku, si ještě žádná ženská nenašla.
"Tak mi je zahřej," usmál jsem se.
Zavrtěla hlavou.
"Pozvala bych tě dovnitř na čaj," zamumlala. "Ale bojím se, že... Že teď by to už dospělo někam, kam tak docela nechci. Teda, zatím nechci."
"N-nechceš?" olízl jsem si rty.
"Nejsem jen Rakel Liekki, Jacku Leoparde..."
Sklopil jsem oči.
Sakra. Tohle... Tohle nebylo fér.
Poslala mě do háje, aniž bych vůbec dostal šanci... k čemukoliv.
"Fajn. Dobře. Já... Já to chápu," vzdychl jsem. "Co se dá dělat."
"Stejně... Musíš domů. Kvůli Sammymu."
"Čert vem Sammyho," frkl jsem.
"Nebuď naštvanej. Prosím, nebuď na mě naštvanej."
"Nejsem na tebe naštvanej. Ale... Jo, půjdu. Kvůli Sammymu. Jasně."
Vzal jsem bundu a otočil se.
"Myslela jsem, že jsi jinej, Jacku," ozvala se. "Ale jsi prostě jen chlap."
Další obrat, tentokrát směrem k ní.
"Nevyjel bych po tobě! Vůbec jsem to neměl v plánu. Doufal jsem... Prostě nechápu, proč si nemůžeme jen spolu dát čaj!"
Udělala krok ke mně a přitiskla svoje rty na moje, jen krátce, málem i nevinně. Po chvíli, která se mi však zdála až moc krátká, se naše rty zase odloučily.
"Dobrou noc, Juho," pošeptala mi do ucha.
Věnovala mi poslední zářivý úsměv...
A dveře se za ní zavřely.
Zaklel jsem. Tohle prostě nebylo fér!
Nejhorší bylo, že já nekecal. Nechtěl jsem po ní vyjet. Vážně jsem si jenom chtěl dát pitomej čaj, společně!
Jestli ke všemu Sammy nedorazí, asi se ze mě stane vrah...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama