Kapitola 9/18

24. října 2011 v 6:00 | Arvari |  Jeden měsíc
Tommi se snaží. No fakt.


To dopoledne musel Christus uznat, že být v Tommiho společnosti mu nevadí tolik, jak si myslel. Dokonce by i docela přivítal, kdyby u něj manažer zůstal a pomáhal mu on, namísto Japy s Rakel, kteří stejně ještě nedorazili.
Nakonec byla o půl jedenácté, kdy Tommi odcházel, kompletně zabydlená kuchyně a vybalená byla i část vybavení obývacího pokoje. A navíc měl Christus i chuť pokračovat. Ten byt takhle vypadal líp, a kytarista se v něm aspoň už necítil tak nesnesitelně sám. Ne když na poličky v obýváku vystavil fotky Mattiho, Japy, Rakel, mámy...
Upřímně ho zajímalo, kdy Tommi udeří příště. Když hned první den dorazil ve velkém stylu a chtěl kytaristovi dokazovat svou nehynoucí lásku.
Christus se toho dalšího úderu dost možná i poměrně děsil.
Když uplynuly tři dny, během kterých se Tommi ani neozval, nabýval ovšem Christus dojmu, že se u jeho bývalého milence jednalo jen o jakési dočasné počáteční šílenství, že to tak manažer vůbec nemyslel, že veškeré dostávání zpátky právě skončilo.
A pak, když přišel z prvního dne v práci, našel přede dveřmi rudou růži.
Ušklíbl se, kytku sebral a doma dal do vázy. A čekal na DALŠÍ úder.
Další den našel další růži. A další den další. Pokaždé, když se vrátil z práce, čekala na prahu.
Čtvrtého dne, byl zrovna pátek, tam čekala i se společností. S Tommim Liimatainenem.
"No nazdar," zamrkal Christus. "Máš po práci?"
"Bejt svůj vlastní šéf má tu výhodu, že si můžeš odpoledne dát volno," usmál se Tommi. "Tak jsem si řekl, že zajedu na návštěvu..."
"Doufám, že neočekáváš přespání a sex," frkl Christus a odemkl dveře bytu.
"Mám zamluvenej hotel," řekl Tommi. "Takže neboj, v noci ti společnost dělat nebudu. Když nebudeš chtít."
"Nebudu," ujistil ho Christus. "Nejsem žádná kurva."
"O tom by se dalo v mnoha ohledech polemizovat," pokrčil Tommi rameny.
"Hele, urážet mě není cesta zpátky k mýmu srdci!"
"Promiň. Ehm... Mám ti jako omluvu uvařit kafe?"
"Mohl bys," usmál se Christus. "Ale máš čas. Pokud mě omluvíš, jsem mrtvej. Musím si dát sprchu. Nevěřil bys, jak je fyzická práce náročná!"
"Pro člověka, co tak nikdy pracovat nemusel, určitě hodně," souhlasil Tommi. "Jak dlouho ti to bude trvat? Pětadvacet minut jako obvykle."
"Ha. Ha. Ha," frkl Christus. "Ale jo. Tak nějak. Klidně si zatím zapni televizi, nebo tak nějak. Zabav se jak chceš. A za pětadvacet minut ať mám kafe."
"Ano, sire," kývl Tommi. "Ehm, a jen tak mimochodem, a popírám, že přesně kvůli tomu jsem přijel... Nechtěl bys se mnou jít dneska do kina?"
"Na co?" zarazil se Christus na prahu koupelny.
"No, to se můžeme domluvit. Jen bych... s tebou prostě chtěl vyrazit do kina. A pak třeba někam na skleničku."
"Už nepiju, co na tom všichni nechápou?!" zavrčel Christus. "A ty alkohol nesnášíš!"
"Tak... Tak si můžeme dát kafe. Nebo se někde najíst. Ale pojď se mnou do kina, prosím, Jukko..."
"Platíš? Víš, jsem teď trochu na štíru s financema, než dostanu první vejplatu..." podrbal se Christus za uchem. "Dost šetřím i NA JÍDLE, natožpak abych chodil do kina."
"Jasně, že platím. Úplně všechno platím," zaculil se Tommi.
"Fajn. Tak jo, na něco zajdeme..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sharlaid Sharlaid | 24. října 2011 v 6:32 | Reagovat

Hmm... že by se nám nakonec stala z Christuse vydržovaná panička? :-D

2 Anti-kdosi Anti-kdosi | Web | 24. října 2011 v 8:53 | Reagovat

Christus alá Pindulína? Zajímavá představa. :-D  :-D

3 juli juli | 24. října 2011 v 9:12 | Reagovat

a pořád žádná akce. Nebylo by jednodušší,kdyby prostě roztahl nohy? :D bylo,ale nebyla by to taková psina,ja vím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama