Kapitola 1/12

2. listopadu 2011 v 6:00 | Arvari |  Forever
A začneme malinko netypicky...



"Kde jsi byl?"
Dveře ještě dokončily pohyb, který měly, a s bouchnutím se zavřely, zatímco Jani se zarazil s rukama na půli cesty k šálce, co měl kolem krku.
"Na zkoušce?" pozvedl obočí. "Včera jsem ti říkal, že musíme hodně cvičit. Nová kapela. Ale říkám ti, Rose Avenue to někam dotáhne! Je to přímo BOŽÍ!"
Protočila jsem panenky.
"A neříkala jsem ti náhodou, že dneska odpoledne vystupuju a chci, abys tam byl?"
Pootevřel ústa, jak usilovně přemýšlel, a pak se kousl do rtu.
"Sakra. Riikko, promiň. Hrozně mě to mrzí. Kotě, já na to úplně zapomněl..."
"Říkala jsem ti to včera večer."
"Když jsem měl na klíně kytaru?" srazil obočí.
"Nevymlouvej se na to, že jsi zrovna vymejšlel song, protože to mě absolutně nezajímá!" štěkla jsem. "Říkala jsem ti dost jasně, že je pro mě důležitý, abys tam byl se mnou! Abys tam aspoň seděl na prdeli a usmál se na mě, až skončím! A ty se flákáš NA ZKOUŠCE, protože jsem ti to řekla v blbou chvíli, to myslíš VÁŽNĚ?!"
Odhodil šálu a kabát, přímo na zem, i když věděl, že mě to vytočí, a skopl boty.
"Hele, už jsem ti řekl, že mi to je líto, ne?" pokrčil rameny. "Fakt JE. Ale nevrátím čas, PROMIŇ. Přijdu zase příště, ano?"
Zavrtěla jsem hlavou.
"Od doby, co sis pořídil ty svoje Rose Avenue, mám pocit, že ti na mně vůbec nezáleží. Furt žvaníš jen o sobě, o písničkách, o kapele, o tom, jak jste vymysleli jméno Tenderovi... Kdy jsme naposledy byli pořádně SPOLU?"
"Milovali jsme se... v pátek. Je pondělí. To není tak dlouho, ne?"
"A kdy jsme se prostě jen váleli, objímali se a povídali si?" frkla jsem. "Nebo jinak, abys mi nepředhazoval, že přece MLUVÍME, kdy jsme naposledy mluvili o něčem jiným než Rose Avenue? Krom toho, jak jsi mi v pátek řekl, že jsi už zatraceně nadrženej?!"
"Henriikko, přeháníš. Vážně, kotě. Tak hrozný to se mnou není."
"Věděl jsi, že to pro mě dneska dost znamená!" štěkla jsem.
"O co ti jde?" pohodil hlavou. "Chceš se hádat?!"
"Dost možná! Protože tobě vůbec nedochází, co jsi udělal! Jsi jen zatracenej idiot, WILDE!"
"Nech toho, ošil se. Tohle není nutný."
"Proč ne? Jsi přece JANN WILDE. Proč bych ti tak neměla říkat? Přátelé ti tak říkají, ne?"
"Ale ty mi máš říkat Jani."
"Bla bla bla," ušklíbla jsem se.
"O co ti JDE, Riikko?!" zopakoval.
"Poslední dva měsíce mě prostě nesnesitelně TOČÍŠ! Nedokážu se na tebe už ani podívat, víš? Spím s tebou hlavně kvůli tomu, že je to prakticky jediná možnost, jak s tebou dosáhnout nějakýho fyzickýho kontaktu!"
"Takže co?" zamračil se. "Chceš se rozejít, no?"
"ANO!"
Ve chvíli, kdy se za ním o dvě hodiny později zavřely dveře bytu, jsem si chtěla nafackovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama