"Jsi sobecký bastard!"

28. ledna 2013 v 6:00 | Tara |  One-shots
Název: "Jsi sobecký bastard!"
Autor: Tara
Žánr: Slash
Přístupnost: Kdokoliv
Postavy: Sir Christus, Jack Leopard
Shrnutí: "Tohle si můžeš vzít, už to nechci!"
Počet slov: 888
Poznámka: Věnováno té jediné, co si to zaslouží...

Poznámka od Arvari: Tímto bych Taře chtěla vážně poděkovat za to, že mi tímhle one-shotem vytrhla trn z paty. Kdyby nebylo jí, tohle pondělí tady nic nenajdete, protože já jaksi, ehm... momentálně nic dopsanýho nemám. Tak si všichni tohle přečtěte a poděkujte...



Dal jsem do tašky další triko. To pěkné, co jsem dostal od něj. Odfrkl jsem si a hodil ho po černovlasém muži opírajícím se o zeď pokoje. Netečně mě sledoval.
"Tohle si můžeš vzít, už to nechci!"
"Co ti to nebohé tričko udělalo?" Zvedl ho ze země.
"Je od tebe," zasyčel jsem.
"Nový smrtelný hřích?" zasmál se tiše.
"Ano, přesně tak. Cokoliv, co má společného s tebou, Juho, je na vyhození z okna."
"Ale no tak, zas tolik jsem neprovedl nebo snad ano?" Přišel až povážlivě blízko ke mně a natiskl se klínem na můj zadek.
"Myslíš si, že si mě udobříš sexem?" zasyčel jsem a odskočil od něj, jakoby měl lepru.
"Z dosavadních poznatků z našeho vztahu vyplývá, že ano."
"Z našeho bývalého," upozornil jsem ho.
"Jukko," povzdechl si.
"Neříkej mi-"
Přerušil mě. "Neříkej mi Jukko," dokončil za mě. "Ale ty jsi Jukka. Můj Jukka."
"Ne, svého bývalého přítele Jukku jsi svou sobeckostí zabil. Chudáček, byl tak mladý, plný života a sexy. Ještě že jeho dvojče Sir Christus je neméně sexy… a mladé a plné života."
"Jsi hrozná drama queen," zavrtěl hlavou. "Dáš si kafe?"
"Jak můžeš myslet na kafe? Neměl by ses teď omlouvat?"
"No právě. Tohle bez kofeinu nedám," křikl odpověď z kuchyně, než jeho hlas zanikl v tekoucí vodě z kohoutku.
"Ale nemusíš se omlouvat, stejně tvoji omluvu nepřijmu," hulákal jsem, když proud zastavil.
Vrátil se zpět do naší ložnice. Teď už bývalé, zajíkl jsem se v duchu
"To je mi jasné, že ji nepřijmeš. Chceš si zabalit i tenhle hrnek?"
"Jistěže chci, stejně ho ty tvoje černé jen diskriminovaly!"
"Ubohý růžový hrníček," souhlasil.
Bohužel i já se svým cigaretami, alkoholem a drogami rozbředlým mozkem došel ke zjištění, že by tenhle můj oblíbenec nemusel transport kamkoliv v tašce přežít.
"Nebo ne, já pro něj někoho pošlu. Stejně jako pro moje zbývající věci."
"To je dobře," zazubil se. "Tvoje růžové a blyštivé hadry zase diskriminovaly moje oblečení."
"Chceš říct, že nosím hadry?"
Pokrčil rameny.
"Jsi sobecký bastard, který kašle na moje city, ale urážet mě nemusíš. Já nejsem z nás dvou ten, co by si měl sypat popel na hlavu."
"Jaký popel? Copak si zase něco vařil a i naprosto NEHOŘLAVÉ věci se díky tobě zvládly s přehledem vznítit?"
Odfrkl jsem si a následně necitelně serval z ramínka kalhoty. V duchu jsem se jim okamžitě omluvil.
"Nebo ses rozhodl už po několikáté změnit fádní barvu koberce na pěknou do černa spálenou?"
"Pro ten koberec by to bylo rozhodně lepší, aspoň by se návštěvy nedivily, od čeho je na jistých místech ulepený."
"Kdybychom to z toho koberce vyčistili hned… hlavně, že si říkal, že to půjde stoprocentně dolů."
"Chceš říct, že bys mě kvůli lubrikantu na koberci nechal totálně nadrženýho a šel si hrát na hospodyňku?"
"Rád bych ti připomněl, kdo se málem udělal z představy mě oblečeného jen do zástěry." Probodl jsem ho vážně ošklivým pohledem. Minul se účinkem. Tvářil se, že má moc práce s čištěním si neviditelné špíny za nehty.
Už s ním nepromluvím, zařekl jsem se a zrychlil balení toho nejnutnějšího. Nějaké oblečení, kosmetika… něco chybělo. Laciná bižuterie!
"Mimochodem koho sem hodláš poslat?"
"Poslat?" zopakoval jsem nechápavě a moje zařeknutí skončilo dřív, než začalo.
"Blondýnko, já vím, že máš se soustředěním jisté potíže, ale říkal si, že pro zbytek tvé… výbavičky," ušklíbl se, "někdo dojde."
"Neříkej mi-"
"Blondýnko," dodal. "No já jen, že Mattiho bys posílat nemusel."
"Máš něco proti všem Mikkonenům?" založil jsem si ruce na prsou.
"Kdyby byl víc k světu, tak bych neměl," pohodil vlasy a úžasně dlouhými prsty si odhrnul neposlušné prameny z obličeje, prevít! Dobře věděl, jak jsem na jeho vlasy zatížený.
"Zase si budeš hrát na děvku? Koho bys raděj píchal? Zackyho, Wilďáka?"
"Chceš slyšet pravdu?" povytáhl obočí. "Momentálně bych nejradši píchal tebe, ale to by sis nesměl hrát na Liimatainena, když ztratí lak na vlasy."
"Sbohem." Rychle jsem zamířil ke dveřím. Následoval mě.
"Naposledy, chci celou větou slyšet, proč uprostřed ledna odcházíš z našeho bytu jen v lehké bundičce."
"Protože nedbáš na moje city, musí být pořád jen po tvém, vůbec ti nevadí, že já tu sám bez tebe trpím, zatím co ty se venku bavíš."
Sáhl jsem po klice, ale zastavila mě ruka s černě nalakovanými nehty.
"Víš co?" podíval se na mě zamračeně. "Ať je teda po tvém."
"Po mém?" zopakoval jsem.
"Ano, po tvém. Tak si to kotě teda kup."
Taška spadla na zem. "Víš, že tě miluju?" pověsil jsem se mu na krk.
"Ale starat se o to nebudu!" upozorňoval mě.

"Kristianku?" oslovil mě nebezpečně ustaraně můj Jackie. Políbil jsem ho na krk.
"Co je, lásko?"
"Nepřipadá ti nějaká smutná?" Podíval jsem se, stejně jako on, na naši kočku. Vyhřívala se s nacpaným břichem v paprscích letního sluníčka na křesle.
"Ani ne."
"Co když… nedbáme na její city, musí být pořád po našem a vůbec nám nevadí, že je tu sama, když jsme spolu venku?"
"Kam tím míříš?"
"Myslím, že bychom si měli pořídit další kočku," kousl se do rtu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Avian Warner Elis Avian Warner | Web | 28. ledna 2013 v 15:49 | Reagovat

:DDD Taro!!
Dobrá, tak tedy pěkně děkuju..^^ Jsi zlatá!
...Kotě. Bože..:DD Perfektní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama